2. Úkol přečíst souvislejší text je pro mnohé současné české kritiky nezvládnutelný. Jak na to poukazuje nedávná studie OECD, mnozí Češi mají nyní problém orientovat se v delším textu a pochopit jej. Z recenzí je zjevně cítit nepříjemné překvapení, že se od recenzenta očekává, aby přečetl 650 stránkovou knihu. Primitivní recenzenti na to nemají a tento úkol nezvládají. Proto jejich obvinění z "mnohomluvnosti" velmi pečlivě a věcně strukturovaného textu. Obvinění z "mnohomluvnosti" znamená "my složitější text číst neumíme", proč se po nás chce, abychom se soustředili na tak dlouhou dobu?

3. Z recenzí je zjevné, že kritikové knihu nepřečetli; recenze totiž obsahují mylná tvrzení a věcně chybné informace. Namísto toho, aby si kritik ověřil, než něco napíše, střílí od boku a píše hlouposti. Tak se dostane naprosto mimo realitu. Pitomost recenzentů se pak násobí pitomostí čtenářů, tak v diskusi pod článkem pochopil jeden čtenář informaci Hejdové, že "jako jeden z nejzajímavějších předmětů "výzkumu" vycházejí [Čulíkovi] komedie Zdeňka Trošky a spol - které podle Čulíka poskytují cenný antropologický materiál" jako že to znamená, že Čulík Troškovy komedie obdivuje, a čtenář mu tedy za to nadává. Připomíná to slavnou pasáž ze Škvoreckého Inženýra lidských duší, kde nakladatelce nadávají hloupí účastníci večírku, že vydala knihu, v níž kdosi chce "kopnout prezidenta Masaryka do prdele" - přičemž v té knížce to vůbec není... :) Viz Škvoreckého "Vlastenecký večírek" ZDE. Škvorecký dobře zná český národ...:)

V sobotu se v britské televizi vysílal pozoruhodný americký film jménem Idiocracie. Je to dost děsivá, tragikomická sci-fi založená na předpokladu, že pitomí lidé mívají více dětí, a tak to časem musí mít hrůzné důsledky. Hrdina z dneška se pomocí stroje času dostane do Spojených států v roce 2500, kde v zemi vládnou pitomci a celá země je plná idiotů. Člověk s úlevou odcházel od televizní obrazovky s tím, že to, co viděl, byla jen fikce - jenže na stránkách aktualne.cz - jak v redakčních materiálech, tak v reakcích čtenářů na fóru - je už Idiokracie realitou!

4. Filmové recenze v českém denním tisku jsou většinou sekernické odsudky - ono se to čte líp, když kritik - bez argumentace - prostě napíše, že je film špatný. Je to bulvární postoj: "píšeme (bezdůvodně) co nejrazantněji". Proto nemá cenu tento typ "recenzí" citovat. Pozoruhodným svědectvím o stereotypičnosti myšlení a uzavřenosti hodnotového systému českých kritiků je to, že jsou nepříjemně překvapeni, že kniha Jací jsme nehodnotí současný český film pokaždé tak tvrdě a sekernicky, jak to má ve zvyku řekněme Mirka Spáčilová v MFD, že je to hodnocení prý "jiné". Několik recenzentů je frustrováno tím, že si Čulík dovolil napsat, že filmy, tradičně odsuzované jako špatné, jsou zajímavé. - Přitom není pravda, že se Čulíkovy úsudky radikálně odlišují od úsudků nejpřemýšlivějších kritiků - mezi jeho oceněním a hodnocením recenzentů v časopisech, jako je Cinepur či Film a doba, někdy dokonce i Cinema či Premiéra bývá podstatná shoda, jak vyplývá z četných citací v knize Jací jsme - bylo by ovšem nutno si je přečíst.

5. Recenzenti absolutně nepochopili metodologii knihy. Kniha neobsahuje filmové "recenze", je pro ni tedy nezajímavé, zda ten či onen herec hrál dobře či špatně, ale je analýzou významu narativů (a dílčích motivů, z nichž se narativy skládají) v současném českém filmu. Argumentuji, že je důležité poznat, jakou mytologii současný český film souhrnně sděluje české společnosti. - V této souvislosti je absolutně irelevantní a nesmyslná kritika, že autor měl zohlednit "statistiky návštěvnosti" či "mediální kampaně před uvedením filmu". Už úplně irelevantní je kritika, že autor měl psát i o tom, o čem český film nepojednává :) (Proč, proboha?) Recenzenti také naprosto nepochopili, navzdory tomu, že je to v knize výslovně uvedeno nejméně dvakrát, že kniha nijak nehodnotí současný stav české společnosti, pouze analyzuje mytologii, jakou o ní vytváří film - to, zda je česká společnost skutečně taková, jak ji líčí současný film, není možné nijak určit.

6. Nejtrapnější pro české filmové kritiky je pak skutečnost, že při recenzi na tuto knihu nepíší o knize, kterou nepřečetli, ale útočí na autora či Britské listy, které jsou jim z osobních a ideologických důvodů nesympatické. Skoro všichni kritikové se dopustili těchto trapných, neprofesionálních poklesků. ("Vševěd v kině"; "Čulík se chová jako pozdní národní buditel, který zpoza oceánu radí, plísní a porovnává 'zaostalé Čechy's 'vyspělým demokratickým Západem'"; "zlostí se třese, až ztrácí konzistenci i argumenty" sic!! - toto je výpověď o stavu recenzentčiny mysli, nikoliv o knize :). )

Je to pozoruhodně tristní, ale nepřekvapivý obraz současného českého veřejného diskursu.

Ukázková kapitola z knihy Jací jsme je ZDE. Knihu lze zakoupit ZDE