Nevím, jestli je to, co je popisováno ve dvou knihách, o nichž se podle Spiegelu Onlie nyní diskutuje ve Francii, ale skandál s tím spojený je vlastně důvodem pro tuto poznámku. Laura D. napsala pod titulem "Mes chèřeš études" ("Má drahá studia") že sama dělala prostitutku, aby se mohla finančně udržet na studiích, financovala svůj život, a studentka Eva Clouet uveřejnila studii o studentském životě pod titulem "La prostitution étudiante" ("Studentská prostituce"). A protože nevím to, co ale tuším, a to taky pod dojmem cesty jedné studentky ze sedmdesátých let z moskevské Lumumbovy university přes 'zlatou Prahu' na ještě zlatější Západ, ani se nebudu rozepisovat o různých druzích prostituce, ale o jiných formách financování toho, co bude možná západní společnost potřebovat v budoucnosti ještě více než dovoz ropy. Je-li vzdělanost občanů základem budoucího hospodářského blaha takzvaného západního světa, politikové by si měli lámat hlavu, jak přimět mladé lidi ze všech sociálních vrstev, aby dělali co nejvíce pro vlastní vzdělání a tím zároveň pro blaho společnosti a státu. Patří k tomu, že školství musí být otevřené pro všechny lidi, kteří v zemi žijí, a to i pro ty mladé lidi, kteří by měli odpovídající nadání, jimž ale z domova chybí jazykové znalosti a finanční zázemí, aby se nejen na univerzitu dostali, ale aby studium také v co nejkratší době ukončili.

K tomu, aby se to mohlo uskutečnit, patří taky sociálně ospravedlnitelné financování studia, ale to podle mého ne bez vlastní účasti studentovy. K základnímu stipendiu by měli studenti dostávat od státu levné a lehce splatitelné půjčky, které by jim umožnily vystudovat za krátkou dobu bez časové ztráty. (Takové půjčky v podstatě existují ve Velké Británii, pozn. red.) Část těch časem nahromaděných dluhů by jim mohl stát škrtnout, pokud vystudovali zvlášť rychle a zvlášť úspěšně.

Že by to platilo i pro studenty duchovědných oborů, to se podle mého rozumí samo sebou, protože i moderní společnost nepotřebuje jen technicky a hospodářsky vzdělané lidi. Podle mého to musí být každému jasné, ale pro pochybovače mám asi dojemný příklad, bohužel jsem zapomněl, kde jsem ho četl.

Byla to kniha o ekonomii, v níž autor žádal, aby v nemocnicích byli pacienti ošetřování v pořadí podle jejich budoucí produktivity práce. Jako ekonom měl pravdu, jako člověk byl tak pitomý, že zapomněl svou myšlenku alespoň relativizovat. Na základě tohoto příkladu vás ale mohu ujistit, že znalost ekonomie není všechno, co svět potřebuje. A nemá to ani náhodou nic společného s volbou českého prezidenta. Nebo si myslíte, že ano?