29. 1. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Skinheads
29. 1. 2008

Svitavské morytáty a legendy

O vrazích pravých a náhradních aneb cesta Renaty Vesecké ke kariéře

Jakub Polák

Závažná obvinění z falšující práce v případu vraždy Oty Absolona ve Svitavách si dovoluji vznášet jako bývalý zmocněnec poškozených – pozůstalých po zavražděném. Měl jsem možnost podrobně prostudovat trestní spis a účastnit se hlavního líčení před Krajským soudem v Hradci Králové, klást otázky svědkům a znalcům. Mimo to jsem spolu s přáteli pátral po dalších důkazech a svědectvích a měl možnost seznámit se s novými fakty a též s širšími souvislostmi případu. Bohužel pozůstalí, ač mě původně sami na mnohé nesrovnalosti upozornili, posléze podlehli nátlaku, jehož cílem bylo krýt skutečného vraha a další spolupachatele, a ještě dříve, než jsem měl možnost v závěrečných návrzích shrnout zásadní pochybení orgánů činných v trestním řízení a navrhnout opravné prostředky, mi vypověděli plnou moc, a tak mě zbavili možnosti dotáhnout úsilí trvající několik měsíců do konce a dosáhnout zásadního zvratu v celé kauze. To se podařilo v kauzách, kde jsem též působil jako zmocněnec poškozených a kde pozůstalí vytrvali a nátlaku nepodlehli (vražda Tibora Danihela v Písku a Milana Lacka v Orlové).

Užitečné mýty

Oficiální příběh známe. Vlastimil Pechanec, podle jedněch nejzběsilejší násilník a postrach všech místních Romů, podle druhých rytířský obránce bílé rasy, ranou nožem zabil Otu Absolona, podle jedněch bezúhonného občana, podle druhých nebezpečného kriminálníka. Policie odvedla údajně skvělou práci, když vraha okamžitě dopadla a usvědčila, justice ho tvrdě, leč spravedlivě odsoudila a svitavští Romové si prý oddechli, protože nebezpečí pominulo.

Nic z toho není pravda. Pechanec, ač se na incidentu podílel, není skutečný vrah. Není to ani zběsilý násilník, ale nešťastník, který se zoufale snaží vykompenzovat svůj původ z rozvrácené rodiny z nejnižších vrstev a někam se zařadit, a je proto snadno zneužitelný. Absolon a jeho rodina nebyli nikdy žádní světci a vedle hlavní příčiny incidentu („černí“ si dovolili vstoupit do podniku pro „bílé“) tu mohly figurovat i další motivy. Policie od začátku vyšetřování manipulovala a kryla skutečného vraha a další spolupachatele. Státní zastupitelství podpořilo tuto zmanipulovanou verzi a soud navzdory jasným důkazům, že vše bylo jinak, vynesl nespravedlivý rozsudek. Skuteční vrazi jsou dál na svobodě a Romové si nejenže neoddechli, ale naopak mají o další důvody navíc bát se a nevěřit většinové společnosti. Přitom si za to ale do značné míry mohou sami, protože podlehli nátlaku a spokojili se s náhradním obětním beránkem.

Navenek jsou ale všichni spokojeni – rasisté mají svého mučedníka, policie a justice se pyšní údajným úspěchem, veřejnost má pocit, že stát se konečně rozhoupal a začal nekompromisně stíhat diskriminační násilí, profesionální obhájci lidských práv mají další případ, na který mohou čerpat zahraniční granty, a antifašisté z alternativní scény mohou pořádat další rádoby konfrontační akce. Když říkám všichni, nepočítám do toho samotné Romy – ale ti se už tradičně ve většinové bílé společnosti jako samostatný svéprávný subjekt nepočítají. Pokud se o nich uvažuje, tak obvykle jako objektu více či méně dobře míněné manipulace (pokud ne rovnou jako o škodné, kterou by bylo nejlépe odstranit).

Každá z výše uvedených skupin dává přednost své verzi. Pravda, která, jak už to bývá, není tak schematicky černobílá, zajímá málokoho. Máme radši báje a legendy, které našemu apriornímu vidění světa vyhovují lépe než složitá a nejednoznačná realita. Přitom tento případ umožňuje vrhnout světlo na pochybné praktiky v postupech policie, státních zastupitelství a soudů, zbavit se falešných iluzí o fungování spravedlnosti, jež přetrvávají i u těch, kdož jsou jinak vůči fungování establishmentu kritičtí. Kauza má i jeden aktuálně politický rozměr – názorně demonstruje, jaké osobní kvality a způsoby rozhodování sehrály zřejmě rozhodující úlohu při nahrazení nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešové, která se odmítala podrobit politickým tlakům, někým povolnějším.

Krvavá diskotéka

Díky možnostem, jež mi skýtal statut účastníka trestního řízení, je možné rozkrýt kamufláž, kterou vyšetřující orgány zahalily celý případ. Přes jejich usilovnou snahu zakrýt účast dalších spolupachatelů útoku na skupinu Romů, včetně krytí skutečného vraha, se díky rozporům ve spisovém materiále a možnosti vyslechnout svědky znovu před soudem a v neposlední řadě i díky objektivitě znalců z oboru soudního lékařství podařilo zrekonstruovat skutečný průběh událostí.

Především se nejedná o čin jednotlivce, jak se snaží předstírat závěry vyšetřování i rozsudek soudu, ale o akci organizované naziskinheadské skupiny. Nebyl to sice předem plánovaný a organizovaný útok, ale i zde sehrála hlavní roli diskriminační ideologie. Akci inicioval vůdce skupiny, který do ní postupně zapojil ostatní členy s tím, že je to jejich povinnost ochránců bílé rasy.

Na diskotéce v restauraci známé jako „Dělnický dům“ se v oné inkriminované době krátce před půlnocí nacházeli nejméně čtyři členové skupiny vystupující pod názvem „Skinheads Svitavy“. Iniciály SS, patřičně zdůrazňované, jednoznačně vypovídají o jejím ideovém zaměření. Pod tímto názvem se v minulosti účastnili naziskinheadských srazů a sami organizovali menší regionální akce. Příchod skupinky Romů byl výjimečnou událostí. Přivezla je sem česká přítelkyně družky Oty Absolona a matky dvou jeho dětí, též Češky. Důvod jejich návštěvy byl rovněž výjimečný a velmi smutný. Mělo jít vlastně o jakousi rozlučkovou oslavu před odchodem Absolonovy družky, která byla v pokročilém stádiu rakoviny, na onkologickou kliniku, odkud se už také nemusela vrátit (také skutečně do roka zemřela – tato tragédie rodiny, z níž zůstaly jen dvě malé děti, bohužel leží stranou zájmu).

Před vchodem do restaurace postával vůdce SS Robert Homoláč (jinak z místní prominentní rodiny a synovec soudkyně Krajského soudu v Hradci Králové), kterého krátce předtím personál vyvedl ven, když v jednom ze svých obvyklých záchvatů agresivity začal napadat ostatní hosty a dokonce se pokoušel zapalovat jim oděv. Příchozím Romům se pokusil zabránit ve vstupu s tím, že podnik je jen „pro bílé“. Když ho ti rázně poslali „někam“, Homoláč se odebral dovnitř pro posily. Zatímco ostatní Romové zůstali u vchodu, Absolon šel dál dovnitř lokálu. Jeho družka i s přítelkyní se v té době ještě zdržovaly venku u auta, kterým přijely. Absolon se zatím v půli cesty k baru střetl s přicházejícím Pechancem, kterého již evidentně povolal Homoláč. Podle očitých hodnověrných svědků, nepatřících ani k jedné ze střetnuvších se skupin, se napravo od Pechance vyskytovala postava, jejíž popis odpovídal Homoláčovi, a hned u pravého boku Absolona seděli na vyvýšených schodech vedoucích do vedlejšího sálu další dva členové SS.

Pechanec zaútočil pěstmi na Absolona. Ten zdvihl obě ruce, aby se kryl před jeho útokem. V tom okamžiku mu do odkrytého boku někdo zasadil ránu nožem, vedenou značnou silou, takže se dostala až k bederní tepně. Ránu mohl zasadit kterýkoli z ostatních tří členů SS, rozhodně však ne Pechanec. To vylučují výpovědi věrohodných svědků i pozice, v jaké se účastníci incidentu nacházeli podle na místě provedené rekonstrukce. Rozhodující je pak závěr znaleckého posudku, který uvádí, že z této pozice Pechanec nemohl smrtelnou ránu zasadit. Příznačné je, že vyšetřovatel znalci při zadání posudku výsledky rekonstrukce ani výpovědi svědků nepředložil. Znalec se měl možnost s nimi seznámit až při hlavním líčení před Krajským soudem v Hradci Králové po mém upozornění na tuto zásadní vadu a požadavku na její odstranění. Předseda senátu tedy musel přerušit jednání a znalec se po prostudování jemu dosud neznámých materiálů vyjádřil jednoznačně pro nemožnost zasadit z dané pozice onu ránu. Na tom setrval i v později vypracovaném novém posudku a stejně se vyjádřil i přizvaný další znalec. Soud se s tím později pokusil vyrovnat tak, že zpochybnil výpovědi svědků.

Absolon ještě stačil vyběhnout ven před restauraci a tam se složil, obklopen svými přáteli, kteří vyběhli spolu s ním. Zůstal ale při vědomí a jen opakoval: „Někdo mě bodl.“ Pechance přitom dobře znal. Při vědomí se nacházel ještě i po převozu do nemocnice, ale ani zdravotnický personál, ani nikdo jiný neslyšel, že by Pechance obvinil. Naopak celá řada svědků z řad českých hostů v tu chvíli označila jako útočníka s nožem Homoláče, a to i policejní hlídce, která na místě zasahovala. Protože zpočátku vypadalo Absolonovo zranění jako lehké a celý incident jako bagatelní hospodská rvačka, incident tu noc vyšetřovala pouze tříčlenná policejní hlídka, které shodou okolností velel strýc jednoho na místě přítomného člena SS. Absolon přestál i operaci, ale druhého dne v nemocnici zemřel. Teprve tehdy se vyšetřování ujala kriminálka.

Obzvláště podařenou ukázkou manipulace je úřední záznam, který o incidentu sepsala zasahující hlídka. Útočníkem měl prý být neznámý skinhead jménem Roman. Další svědkové ho měli vidět, jak prchal z místa činu. Homoláč měl ležet úplně zpitý pod stolem a nebylo ho možné vzbudit. Jak se později před soudem ukázalo, nikdo z nich nic takového neviděl a ani tak nikdy nevypovídal. Naopak viděli, jak policisté s Homoláčem komunikují, a když ho někteří označili jako pachatele, předváděli ho k jakési improvizované rekognici.

Náhradní oběť

Celá řada další rozporů, které zde není možné pro nedostatek místa rozvádět, potvrzuje záměr krýt další účastníky incidentu. Upozorňoval jsem na to jak vyšetřovatele, tak posléze tehdejší šéfovou Krajského státního zastupitelství Renatu Veseckou, která případ osobně převzala. Přestože se podařilo poměrně rozsáhle předávat informace médiím – vedle zpravodajství televize a rozhlasu to byly rozsáhlejší články v Lidových novinách a Respektu, rozhlasové besedy s Veseckou a tehdejším náměstkem ministra vnitra pro trestní řízení Antlem aj., nepodařilo se vyburcovat veřejné mínění ani zorganizovat nátlakové akce, které se v minulosti u obdobných případů ukázaly jako velice užitečné. Ovlivnit se bohužel nechali jen sami Romové. Nemohu se jim ani příliš divit. Tváří v tvář soustředěnému nátlaku změnili své výpovědi, a ač mě původně sami jako první upozornili na temnou postavu Roberta Homoláče, posléze jako jediného účastníka incidentu, včetně oné slovní přestřelky u vchodu do restaurace, která stála na samém počátku, označili Pechance, tohoto parvenu, který je podobně jako oni z okraje společnosti. Zkušenost jim velela „nečůrat proti větru“, a tak se spokojili s rituálem náhradní oběti.

Osobnostní profily Pechance a Homoláče, mezi nimiž byla jakási pokřivená podoba vztahu bohatého pána a oddaného služebníka, ochotného brát na sebe i jeho viny, ukazují jako na psychopatického násilníka na Homoláče, zatímco hlavním problémem Pechance je nízká inteligence, špatné rodinné poměry a zanedbaná výchova – handicapy , se kterými se usilovně snaží vyrovnat, což se mu do určité míry začalo v poslední době dařit. Ovšem závislost na naziskinheadském hnutí, které mu poprvé v životě dalo pocit vlastní ceny a důležitosti, mu brání překročit meze, určené počátky jeho „politické“ kariéry, kterou začal jako vlajkonoš Sládkových republikánů a účastník pogromů na Romy.

Obrázek, který si podle tohoto případu můžeme udělat o fungování spravedlnosti v tomto státě, je dost děsivý. Může se někomu zdát jako těžko uvěřitelný, ovšem tam, kde dojde ke střetu se zájmy lidí s větším podílem na moci, to není nic neobvyklého. S obdobnými, ba ještě nechutnějšími praktikami jsem se setkal i při ostatních kauzách, kde jsem zastupoval oběti diskriminačního násilí jako zmocněnec poškozených. Utvrzuje mě to v přesvědčení, že jediným řešením je hledat cesty k takovému uspořádání společnosti, které znemožní, aby si kdokoli mohl uzurpovat nekontrolovanou moc nad druhými.

Tento článek kupodivu nevyšel v Mladé frontě Dnes, Právu nebo Lidových novinách. Tedy v listech, které samy sebe označují jako "seriózní". Vyšel v listu daleko skromnějším, který sami pro sebe vytvářejí lidé, vyznávající antiautoritářskou vizi světa - vyšel v anarchistickém časopise A-kontra 3/2007. Napsal ho člověk, který stál ještě před "sametovou" revolucí u formování české anarchistické scény. Člověk, který za obhajobu práv druhých proti nespravedlnosti mocných dostal jedno z vysokých vyznamenání v oblasti lidských práv - cenu Franitška Kriegla.

                 
Obsah vydání       29. 1. 2008
29. 1. 2008 Proč by měl mít i pokladač věnců své předpoklady Bohumil  Kartous
29. 1. 2008 Mimořádné vysílání České televize: Švejnar a Klaus u senátorů ČSSD
29. 1. 2008 Teta Bushka možná půjde do vězení Štěpán  Kotrba
29. 1. 2008 O vrazích pravých a náhradních aneb cesta Renaty Vesecké ke kariéře Jakub  Polák
29. 1. 2008 Schnur se měl zeptat i Klause, senátoři se snad zeptají obou Štěpán  Kotrba
29. 1. 2008 Sedmnáct případů s heparinem? Petr  Wagner
29. 1. 2008 Radostná zpráva z německých zemských voleb, anebo Pokus o rasistickou agitaci se nevyplatil Uwe  Ladwig
29. 1. 2008 Michael  Marčák
28. 1. 2008 Rozhovor s Janem Čulíkem v Českém rozhlase Brno
29. 1. 2008 Myšlenka dne: jen aby to nevypadalo jako politický obchod
29. 1. 2008 Existují kritéria pro prezidentskou volbu? Miloš  Dokulil
29. 1. 2008 Komu patří mandát? Stanislav A. Hošek
29. 1. 2008 Pozvánka na ustavující schůzi Společnosti přátel Památníku národního písemnictví
29. 1. 2008 Nevýhoda humanitně vzdělaných intelektuálů
29. 1. 2008 Dědictví poddajných Charles  Bukowski
29. 1. 2008 Návrat do Falludže
29. 1. 2008 Další kroky Gazpromu na Balkáně
29. 1. 2008 Paroubek Klausovi: Neměňte své křeslo za 300 miliard Jiří  Paroubek
29. 1. 2008 Kanada zrušila svůj obranný radar po jediné stížnosti Miloš  Kaláb
28. 1. 2008 Bývalý analytik CIA Steven E. Meyer : Radar je najmä o politike. Je to akoby Rusi postavili radar v Mexiku.
28. 1. 2008 Amerického diplomata Keitha Ryana našli v Pákistánu mŕtveho
29. 1. 2008 Michael  Marčák
28. 1. 2008 Popovkin: Americké antirakety v Evropě mohou zasahovat ve vesmíru
28. 1. 2008 Jsem Evropan. Srbsko je Evropa, Makedonie také. Egon T. Lánský
28. 1. 2008 Mušarraf jednal s izraelským ministrem obrany
28. 1. 2008 Odpor obcí a krajů k Národnímu úřadu pro zaměstnanost je oprávněný Jan  Potměšil
28. 1. 2008 Holbrooke: Íránci nevyšlou své rakety proti Polsku
28. 1. 2008 Odcházení od Václava Havla: Stará hra, která nevědomky nastoluje důležitý problém současnosti Jan  Čulík
28. 1. 2008 Čím se Švejnar liší od Klause Petr  Wagner
28. 1. 2008 Ještě horší porážka, než jsme doufali, a vítězství k ničemu... Tomáš  Krček
28. 1. 2008 Řada amerických intelektuálů podporuje odpor Čechů proti vojenské základně USA
28. 1. 2008 Klaus, Švejnar, minulé bláto a budoucí louže Milan  Daniel
28. 1. 2008 Tato neskrupulózní chtivost po penězích ohrožuje budoucnost nás všech
28. 1. 2008 Nová ruská energetická stratégia Vladimir Petrovič Radjuhin
28. 1. 2008 Principy úspěchu Jan  Mertl
28. 1. 2008 Je ministr zahraničních věcí ČR Karel Schwarzenberg českým ministrem? Jakub  Rolčík
28. 1. 2008 Zemřel jeden z největších tyranů druhé poloviny dvacátého století, indonéský generál Suharto Daniel  Veselý
28. 1. 2008 Karel Marx a T.G. Masaryk měli na český národ podobný názor Václav  Špíka
28. 1. 2008 "Půdorys pravdy o 11. září"
30. 11. 2007 Jací jsme
2. 1. 2008 Hospodaření OSBL za prosinec 2007

Neonacismus a extremistická hnutí v současné Evropě RSS 2.0      Historie >
29. 1. 2008 O vrazích pravých a náhradních aneb cesta Renaty Vesecké ke kariéře Jakub  Polák
25. 1. 2008 Neonacismus, sexismus a šikana v českých ozbrojených sborech Štěpán  Kotrba
7. 1. 2008 Skandální postup států EU i Česka na jednání Valného shromáždění OSN Stanislav  Kliment
14. 11. 2007 Blokáda Židovského města ve fotografiích   
13. 11. 2007 Je strašák "neonacismu" v médiích zástupným problémem, který má ukrýt realitu? Monika  Binke
13. 11. 2007 Média a 17. listopad: Dvě demonstrace – dva odlišné přístupy Karel  Šolín
12. 11. 2007 Poděkování a tak trochu chucpe Štěpán  Kotrba
12. 11. 2007 „Neonacisté“ a záchodový dědek Jan  Paul
11. 11. 2007 Všichni společně proti neonacismu Štěpán  Kotrba
9. 11. 2007 Peripetie právní bitvy mezi Magistrátem, soudy a pravicovými extremisty   
8. 11. 2007 Už ne jako samet, ale jako křišťál! Zdeňka  Ullmannová
8. 11. 2007 SOBOTA: Všechny barvy proti hnědé - Společně proti neonacismu Štěpán  Kotrba
8. 11. 2007 NE antisemitismu! Zastavme akci neonacistů!   
5. 11. 2007 Brněnský zastupitel za ODS Paulczyňski je rasista a xenofob Štěpán  Kotrba
5. 11. 2007 Advokát: Pro zachování demokracie třeba vraždu Jan  Tuláček

Policejní násilí RSS 2.0      Historie >
29. 1. 2008 O vrazích pravých a náhradních aneb cesta Renaty Vesecké ke kariéře Jakub  Polák
25. 1. 2008 Neonacismus, sexismus a šikana v českých ozbrojených sborech Štěpán  Kotrba
10. 9. 2007 Policisté budou muset zmlátit Karla Gotta Dalibor "Exx" Záhora
21. 6. 2007 Podivná historka. Nevím o nikom, kdo by jí věřil. Petr  Wagner
11. 5. 2007 Dozvuky 1. máje 2007: Oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele Štěpán  Kotrba
1. 3. 2007 Vitex v Berouně: Kterak jsem zmlátil robocopa špejlí Vítězslav "Vitex" Dvořák
26. 2. 2007 Kterak Vitex a Slačálek nejspíše zmlátili policii Štěpán  Kotrba
25. 2. 2007 Člen hnutí hippies obviněn kvůli událostem v Berouně Štěpán  Kotrba
27. 1. 2007 Sociální demokrat, kudy chodil, tudy krad Topí  Pigula
22. 1. 2007 Jak se líbí Kateřině Jacques mezi zastánci globálního kapitalismu? Monika  Hoření
5. 1. 2007 Nebezpečné archivy: Kateřina Jacques a Ya Basta Topí  Pigula
29. 8. 2006 Jaké bylo pozadí útoku na Kateřinu Jacques? Štěpán  Kotrba
17. 5. 2006 Zelení: Kam jsi to vlezl? Ven ! Štěpán  Kotrba
17. 5. 2006 Truncheons and other pre-electoral tools Irena  Ryšánková
12. 5. 2006 O profesionální deformaci v demonstraci Oldřich  Průša