Samozřejmě někdo s tím takto kdysi suverénně začal; a takto to také zdomácnělo v kdekterém mediálním pořadu. Asi se někdy někdo dověděl, že anglické "o" se často vyslovuje jako "ou"; a tak to hned takto aplikoval. A rychle našel následovníky. Dokonce se tato podoba dostala do některých z angličtiny do češtiny přemluvených filmů. Člověk si už málem netroufá připomenout, že správná výslovnost anglicky vyslovovaného "Roberta" je "ro b-t"!

Reportéři, hlasatelé a další veřejně foneticky se uplatňující lidé by neměli věřit své "intuici". Zvláště tehdy ne, je-li již zazobaně zdomácnělá. Může být nenáležitá zrovna tak, jako u nás ochočená výslovnost anglického zdrobnělého "Tony", které za to desetiletí Tonyho Blaira jako britského premiéra jako "touny" vyslovil v rozhlase či televizi jen málokdo. A v tomto případě by se zrovna to "ou" -- nenáležité u "Roberta" -- hodilo! A neujalo se. Možná v 90 % zvítězil v relacích vyslovovaný "tony". Troufněte si být korektní, když většina zavedla jinou výslovnost! Jako by zvyk nebyl "druhou přirozeností"; i v nešvaru.

A to zatím nemluvíme o tom, že třeba již shora zmíněné "ch" má odlišnou výslovnost ve francouzštině na rozdíl od angličtiny; přičemž totéž "ch" se např. nevyslovuje v Argentině nebo v Mexiku po německu, ale španělsky (a pak "č")... A psané jakoby "ch" v italštině má zcela odlišnou výslovnost, protože "h" za psaným "c" má funkci fonetické "odrážky" (před "e" nebo "i"). --- Bylo by toho nepočítaně. Dokonce jak pro jazyky velkých národů Evropy, tak pro nejeden jazyk sice poněkud menší, ale dost "sousední" (jakým je třeba maďarština). A zdá se, že přinejmenším už skoro dvě desetiletí tento nezanedbatelný "detail" s improvizováním výslovnosti v našich nejmasověji účinných médiích nikoho nebolí.

Je tato ne právě dbalá praxe takto usazená v našich foneticky se prezentujících médiích navždy?! Máme to na "jeden furt"? Fakt? (Nemají posluchači právo na pečlivější sebekontrolu těch, kteří jsou za to, když otevřou pro naslouchající veřejnost ústa, placeni?)