Rádio je mi vcelku bližší než televize, na niž se nedívám téměř vůbec. Radiožurnál si pustím snad každé ráno kvůli zprávám a ještě nedávno jsem občas spěchal i k Radiofóru. Ale nějak mne to přestalo bavit stejně jako Ivan Hoffman, jehož myšlení mi občas přijde už mechanické a opotřebované. Ale možná jsem ho jen slyšel příliš často... A stejně je to obdivuhodné, že tak často dokázal říci něco nového, vždyť jiným, třebas géniům, to trvá i léta.

Kdybych měl říci, kdy jsem se nejsilněji odklonil od Radiožurnálu, mluvil bych někdy o roce 1998 (možná je to i tím, že někdy v tom roce skončila česká politika). Najednou mi připadal banální, diskuse byly o ničem, všechno jelo jen ze setrvačnosti. Žoviální redaktoři, jakási podivná hudba, již se nedalo poslouchat, žádná myšlenka. Občas jsem se nadchl Doteky víry či Nad věcí a v poslední době se mi líbí už jenom rozhovory, vedené Martinem Veselovským (jsou také zrušeny?) -- a to mne někdy mrzí, že si je nemohu poslechnout až do konce, protože někam spěchám.

Z toho všeho mi vyplývá, že změna Radiožurnálu může být pro mne šancí se k němu vrátit. Možná Barbora Tachecí bude schopna rozvířit blahobytný klid, který z vysílání vždy zářil, a podnítí větší snahu a živost. Její arogance mi není sympatická, ale vždy jsem měl mnohem raději arogantní lidi, kteří něčeho dosáhli, než chování "skromného" stáda. Možná bych byl z jejího vlivu na Radiožurnál nervóznější, kdyby mi na něm záleželo, ale nemyslím, že signatářům petice proti reformám záleží tak na Radiožurnálu jako na jeho staré podobě (jinak by totiž protestovali už dávno).

Ani Hoffman, ani nikdo jiný není ikonou, jež by měla navždy zůstat garantem kvality. Změna je ovšem riskantní a odvážná, protože např. v Respektu, jak jsem přesvědčen, se po panu Šlajchrtovi ujali jeho rubriky Mimochodem samí břídilové.

Přeji tedy Barboře Tachecí, ať se jí vede lépe a ať se Radiožurnál stane zase zajímavým. Stádo si zvykne a bude třeba za deset let považovat tu podobu, již stanici vtiskla, za nedotknutelnou ikonu, ať už bude jakákoli. Přemýšliví lidé -- i když je jich opravdu málo -- potřebují ovšem více. A cílem média veřejné služby by mělo být, aspoň podle mne, dát lidem šanci přemýšlet, ne vytvářet dobrou náladu a laškovat s meteorology.