Právníci a detektivové se domnívají, že tento přístup by měl napomoci obětem znásilnění a zvýšit procento odsouzených mužů za znásilnění, které zůstává nesmírně nízké. V Anglii a ve Walesu dochází k odsouzení násilníka v případech znásilnění žen ani ne v 6 procentech případů.

Policie přiměje oběť, aby poslala násilníkovi esemesku "Jak jsi mi mohl něco takového udělat?" a doufá, že násilník odpoví: "Je mi velice líto, to jsem dělat neměl, už se to nestane."

Tato technika je zákonem přípustná v některých amerických státech, ale nikoliv v jiných. Je považována za jeden z nejsilnějších nástrojů pro detektivy, vyšetřující znásilnění. Je často používána v případech, kde jsou poroty neochotny obžalovaného odsoudit, kdy se muž a žena znají a v případě jde o tvrzení ženy proti opačnému tvrzení muže.

Tato praxe však by možná porušila britský zákon o policii a trestních důkazech z roku 1984. Podle tohoto zákona má policie povinnost varovat před zahájením vyšetřování podezřelou osobu, že má podezřelý právo na právníka a že cokoliv řekne, může být zaznamenáno a použito jako důkaz.

Z nedávného výzkumu v Kanadě vyplynulo, že používání těchto provokací prostřednictvím mobilních telefonu v případech sexuálního násilí neporušuje kanadskou Chartu lidských práv.

Podrobnosti v angličtině ZDE