Obřad zahájili citlivým provedením několika úprav lidových písní studenti Gymnasia Nové Butovice. Organizátorka shromáždění potom ve svém projevu uvedla, že tato akce se koná na Olšanech (vedle tradiční vzpomínky v Janových rodných Všetatech) již po desáté a vylíčila "putování" Palachových ostatků. Ty tu byly 24. ledna 1969 pohřbeny -- pohřební průvod, vedený akademickými hodnostáři, lemovaly tehdy zástupy Pražanů; tento pohřeb byl patrně posledním masovým protestem proti sovětské okupaci. Zúčastnili se ho ještě mnozí veřejní činitelé, někteří však již z opatrnosti váhali. (Účast na pohřbu odřekli např. představitelé České filharmonie, s jejíž účastí se původně počítalo.) Tečku za vším udělaly tzv. "pendrekové zákony", které znamenaly tvrdou represi. (Celou dobu normalizace, až do roku 1989 prováděla policie v předvečer výročí okupace 20.srpna kontrolu rozmnožovacích zařízení, zda se netisknou letáky. Takovou kontrolu jsem sám zažil v srpnu 1989 ve Slušovicích.)

Hrob Jana Palacha se stal v pookupační době místem vzpomínek, lidé se tu shromažďovali o Svátku zesnulých i jindy. Policie nejdříve hrob obednila, později musely být ostatky převezeny do Všetat a hrob byl zlikvidován. V devadesátých letech pak bylo dohodnuto, že se jeho ostatky vrátí tam, kde byl původně pochován.

Obřad zakončili členové Pražských mužských sborů (k nimž jsem se připojil i já), kteří písněmi Ach synku, synku, Nad Tatrou sa blýska a závěrečnou českou hymnou připomněli humanitní ideály někdejšího společného státu Čechů a Slováků -- kvůli nim se obětoval i Jan Palach. U hrobu stála po celou dobu obřadu stráž -- muž seniorského věku v sokolském kroji. Ke konci obřadu, kdy na něho přišla únava, hbitě přiskočila na pomoc dr. Wernerová.

Členové sdružení Pražských mužských sborů, kteří tvořili jádro shromáždění, jsou pozůstatkem slavné tradice sborového zpívání, která byla významnou součástí našeho národního obrození. Původně zpívávali ve sborech především muži, ženy byly přibírány jen na některá představení. Pro mužské sbory vznikla řada pozoruhodných skladeb. Členy sborů byli hlavně učitelé. Učitel -- kantor býval mj. zpěvák, ovládající hru na několik hudebních nástrojů. Dnes hudební výchova ze škol mizí, ačkoli je vědecky dokázáno, že pěstování hudby podporuje rozvoj intelektu. Jiným problémem je pokles společenské prestiže učitelů a feminizace škol.... V mužském sborovém zpěvu se přece jen blýská na lepší časy -- vzniklo několik chlapeckých pěveckých sborů, které mohou vychovat dorost.

Obřad natáčela televize, obecenstva však bylo poskrovnu. Kromě pěveckého sboru gymnasia byly účastníky akce téměř výlučně senioři. V naší době, kdy cílem snažení se stal u většiny lidí konzum a laciná popularita, by přitom mohl čin Jana Palacha upozornit zejména mladé lidi na to, že existují v životě i jiné, trvalejší hodnoty.