Kolem něj procházejí lidé, zpruzení, že nejdou po čistém asfaltu. Když uklidí chodník, teprve pak se může oddat vědě. A vyčistit cizí (obecní) chodník, který se jednou za deset let někdo znova a znova zaplátuje bochanci neuválcované štěrkoasfaltové drti, to je věru umění. Na domovníka v dvougenerační vile vědci v důchodu a jeho manželce peníze nezbývají. Stejně jako na řidiče limuzíny, zahradníka, kuchařku a pokojskou... První republika už je dávno pryč, i když funkcionalistický dům pamatuje mnoho z československé historie. Ještěže domácí nemá problémy s páteří či revmatismem. Ještěže mu není osmdesát. A ještěže nemá chodník okolo tří rohů zahrady tak, jako vilka na konci ulice. Nedávno jsem se pokoušela odhadnout, jak dlouhá je nejdelší část chodníků bez záplat. Asi pět metrů - k nejbližšímu sloupu veřejného osvětlení. Sníh si své oběti nevybírá...

Naše čtvrť sestává se z rodinných domků, dvougeneračních vilek a činžovních vil. Je to čtvrť stará a usazená, zbohatlíci se tady tak nějak nevyskytují. Domy většinou patří původním majitelům, diplomatům nebo majitelům, kteří své domy zrestituovali. Většinou žádní milionáři. Jedinou sociální výjimkou je novopečený manžel Karel Gott. Majitele domů bez rozdílu velikosti peněženky, ovšem dle velikosti chodníku obec každou zimu trestá za to, že si jejich předkové pořídili nemovitost, o kterou se starají a ještě mnohdy zajišťují bydlení jiným lidem. Uklízet sice dle zákona nemusí, nicméně jsou odpovědní za zlomené nohy, vykloubené kotníky dle odpovědnosti ze zákona, který pamatuje ještě šedý mor a rudé radnice. Majitel domu je stresován a sankcionován. Bez chuti současné obce zaměstnat nezaměstnané v obecní neziskové společnosti, zajišťující shrabání trávníků a prořezání keřů, úklid chodníků od sněhu a posyp solí, odvoz šrotu. Za minimální, ale dostačující poplatky od majitelů - formou jakési asignované komunální daně z nemovitosti.

Správce - domovníky mají v celé naší čtvrti domy tři. Dva využívá francouzská ambasáda a jeden patří Karlu Gottovi. Škoda, že francouzští diplomaté toho správce mají. Příběhy o tom, jak diplomaté museli vstávat v pět ráno, aby uklidili Praze 5 a jejímu starostovi chodník, by určitě byla prima historkou na diplomatických recepcích.

Hůř jsou na tom ti majitelé dom(k)ů, kteří prostě už fyzicky nejsou schopni mrazivé ranní rozcvičky na obecním chodníku před svým domem. Chodníku, který jim nepatří, i když si jej mohou každou zimu zadarmo uklidit. Ale chraň bože, aby si na něj dali ceduli ,,Při sněhu a náledí cesta uzavřena", kterou se vyviňuje obec ze své zodpovědnosti na řadě míst. To by na něj obec vyběhla!

Otázka zní: Proč by majitel přilehlého domu měl být odpovědný za to, že si někdo zlomí nohu na obecním chodníku? Odpověď: protože je to pro obecní radní a starosty pohodlné. Senátor Jaroslav Kubera (ODS) nyní navrhl změnu zákona o pozemních komunikacích 13/1997 Sb. tak, aby se o chodníky staral její majitel. Tedy obec. Obce vrčí. Bude to pro ně znamenat práci a náklady. Nemuselo by.

Proč se ale novela nelíbí opozici? Vždyť není problém spojit oba dva zájmy velmi harmonicky. Pokud ale každý člověk platí za popelnici ve svém trvalém bydlišti, možná by bylo dobrým řešením o něco málo tento poplatek zvýšit a za něj uhradit čištění chodníku. Třeba i té samé firmě, která odváží odpadky a které by přibyla práce. nebo jiné firmě. Možná by se tím dala naplnit i vize bývalého ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha (ČSSD), který chtěl dávky nezaměstnaným stupňovat podle ochoty pracovat - například pro obec. Tak proč této myšlenky nevyužít?

Nekvalifikovaní či dlouhodobě nezaměstnaní nebo možná i bezdomovci by měli drobná sezónní zaměstnání. Jeden dispečer, jeden účetní, jeden skladník a zároveň vedoucí. Drobná mechanizace koupená obcí místo jiných zbytečných nákladů - třebas dekorativního vánočního osvětlení. Po sněhu v noci by přišli zaměstnaní nezaměstnaní v šest ráno před obecní úřad, nafasovali by mechanizaci či lopaty a písek a vyrazili by do ulic. Víte kolik sněhu odklidí za hodinu jedna motorová sekačka předělaná na pluh nebo kartáč? Pro osamělého důchodce v rodinném domku nerentabilní a drahá. Pro celou ulici a najatého pracovníka ideální. Za dvě hodiny by úklidové čety úředník zkontroloval a vyplatil. Třeba na ruku.

Takto registrovaným nezaměstnaným pracujícím pro klidný spánek občanů obce by to třeba mohla radnice přičíst k vypláceným dávkám. A jako bonus přidat prémii v podobě doporučení příštímu zaměstnavateli.