Výraz "konspirační teorie" se stal synonymem pro zpochybňování těch, kteří by rádi slyšeli odpovědi na svoje, mnohdy nepříjemné otázky.

V současném světě dochází k zajímavému střetu cenzurované a necenzurované informace. Na jedné straně stojí cenzura reprezentovaná majiteli sdělovacích prostředků a mocenskými orgány a proti nim jednotlivci, kteří využívají komunikační možnosti, které poskytuje internet.

Jinak řečeno, jde o střet manipulátorů s veřejným míněním s těmi, kteří si zachovali alespoň kousek svobodného myšlení a využívají technické možnosti, které jim dávají mobily, digitální kamery a internet.

Když před několika týdny došlo k zabití polského občana na letišti ve Vancouveru, dozvěděla se o veřejnost podrobnosti díky cestujícímu, který nafilmoval akci "statečné" kanadské policie, která Poláka skolila taserem a převálcovala jeho bezduché tělo na zemi. Hlavní sdělovací prostředky původně uvedly jen to, že se policie se musela potýkat s násilnickým cestujícím a že týž náhodně zemřel. Veřejnosti mělo být utajeno, že indiferentní paka, z nichž se personál letiště zjevně skládá, nechala toho chudáka 10 (slovy deset) hodin jeho osudu v uzavřeném prostoru. Jen díky neoficiálnímu záznamu se pravý stav věci začal alespoň trochu ventilovat. Teprve tak vyšlo najevo, že Polákově matce byla odepřena i velmi jednoduchá informace, zda její syn vůbec v letadle byl.

Tomáš Krček ve svém článku reaguje - zcela v intencích názoru BL, že informace je nutné zpochybňovat - na zjevnou manipulaci s významnou informací. Ptá se na naprosto logickou a základní věc: Proč špičkový žurnalista, jímž David Frost možná někdy byl, přejde bez zájmu explicitní výrok Benazir Bhuttové, že Osama bin Laden byl zavražděn a to dokonce i kým.

Připomeňme si, že angličtina Benazir Bhutto je perfektní, jak lze očekávat u člověka, který celkem 8 let studoval na Harvardu a Oxfordu . Nejde tedy o chybu v překladu a nebo jazykovou neznalost oné političky.

Absurdní chování Davida Frosta lze vysvětlit buď jeho nastupující senilitou nebo snahou potlačit danou informaci. Vysvětlení BBC , že censor větu vymazal, protože si myslel, že se Bhutto přeřekla, je tak idiotské, že je nelze brát vážně. Při nejlepším je lze považovat za podnět pro další otázky: Autorizovala Benazir Bhuttová onen rozhovor? Co tomu říká David Frost? Kolik takových "přeřeknutí" BBC z rozhovorů za rok odstraňuje? Kolik výroků Bushe a Blaira vymazala jako evidentní lži? Jsou v BBC cenzurovány tak zvané "živé" rozhovory?

Poslední otázka není od věci, když víme, že cenzuře kanadské CBC například podléhají živé vstupy známého hokejového komentátora Dona Cherryho. Tento bigot, který nemá rád evropské hráče, quebecké hokejisty a propaguje rvačky jako součást hry, začal být politicky příliš nekorektní, a tak je vysílání zpožděno o 90 sekund, aby cenzor mohl zasáhnout. Protože mezi publikem je ale dostatečný počet lidí zastávajících podobné názory, nemůže CBC Cherryho jen tak vyhodit, protože za reklamy, vsunuté do jeho vystoupení, vydělává spoustu peněz.

Vraťme se ještě ke konspiračním teoriím. Ty vznikají díky neochotě politiků odpovídat na otázky a uvolňovat věrohodné informace. Připomeňme si, že o uvolnění záběrů letadla, které narazilo do Pentagonu (11. září 2001) se americká vláda soudila a nakonec zveřejnila velmi málo přesvědčivý záběr.

Lidé, kteří informace zpochybňují, to nedělají z nedostatku jiné činnosti, ale proto, že předkládaným vysvětlením je těžké, ne-li nemožné uvěřit.

Neexistuje důvod, proč zpochybňovat logické otázky Krčků a různými vsuvkami odvádět pozornost čtenářů od pochybných praktik sdělovacích prostředků.

O příčině smrti Bhuttové se dá jen spekulovat a ostatně to dělají všechny sdělovací prostředky. Její touha po moci byla nepochybně základním důvodem, proč se vrátila do Pakistánu. Je rovněž pravděpodobné, že k tomu měla požehnání americké vlády, protože ta mohla potřebovat zdání demokracie a vyvolat tlak na Mušarafa, aby se výrazněji zapojil do války proti terorismu. Po návratu Bhuttové se ve sdělovacích prostředcích začaly objevovat komentáře spojující Mušarafa s terorismem. S odstraněním Bhuttové se ale Mušaraf už znovu vynořil jako kamarád USA. Ostatně v Pakistánu nejde o demokracii, ale o to, zda se Američanům podaří Mušarafa zmáčknout, aby začal s válkou na vlastním území. To je spíš zbožné přání, protože on není takový hlupák, aby destabilizoval zemi, které vládne.

Otázka, zda je Osama Bin Laden živý, nebo již mrtvý, je vcelku nezajímavá. Živý Osama je z hlediska propagace války proti terorismu potřebnější. Otázka je, jak jeho smrt propagandisticky využít. Manipulátoři veřejného mínění potřebují pro oznámení jeho smrti vhodný kontext. Jeho smrt by měla být stylová (nejlépe akce námořní pěchoty a nebo raketa, vypálená z nebeských výšin). Osama zapíchnutý nožíkom z vrecka oturbanovaného domorodce je představa veřejnosti těžko prodejná.

Oznámení o jeho smrti bude nejspíš načasováno tak, aby vypadalo jako třešnička na dortu konečného vítězství, nebo alespoň pomohlo zvýšit popularitu republikánského kamaráda v prezidentských volbách.