Ať je toto pro některé lidi jakkoliv odporné, nikdy bychom neměli mít právo odebírat práva jiných lidí, protože podle svých osobních preferencí nepovažujeme jejich (zákonem povolené) činy za morální. Dostáváme se tak na velmi nebezpečný led.

Útočit na pornografii je v určitém veřejném prostoru lehké, protože morální debata, požadující dodržování určitých limutů v chování lidí, abychom morálně nezdegenerovali, vždycky nachází hlasitou podporu. Je to ale hon na čarodějnice.

Trvám na to, že odpovědné sdělovací prostedky nemohou zacházet s osobou, která neporušila zákon, jako se společenským páriou jen proto, že její chování neodpovídá určitým osobním morálním normám jiných lidí.

Jako homosexuál chápu velmi dobře, jak lze morálku zrelativizovat a proměnit v něco falešného s použitím téže argumentace, které bylo použito na obranu vynuceného exilu ženy, která si zvolila profesi, jež není protizákonná a jejíž produkty jsou široce přijímány. Dospělí diváci pořadu v nekomerční televizi prý musejí být podle Britských listů před takovou ženou ochráněni...

Pornografii lze regulovat a všichni souhlasíme, že by se neměla vysílat ve veřejnoprávní televizi. Česká společnost přijímá nahotu a sex daleko více než jiné země světa, stejně jako měkké drogy, jako je marihuana. Není běžné, že by se rodiče snažili regulovat, do jaké míry jejich děti požívají alkohol, či do jaké míry kouří, nemluvě o jejich pohlavním životě. Zatímco v Latinské Americe či ve Spojených státech je stále ještě protizákonné, aby sedmnáctiletá dívka měla pohlavní styk, v České republice mají rodiče daleko liberálnější postoj.

Navzdory tomu všemu se pornografie považuje pořád za něco, co sledují dospělí pouze v soukromí. Ale to přece neznamená, že ti, kdo pornografii pravidelně sledují, nebo ji vyrábějí, by měli být vylučováni z normální společnosti. Nemají se za co stydět.

Typickou ukázkou, jaký vztah má česká společnost k sexu a pornografii, bylo to, že v první sérii Velkého bratra v televizi Nova byl populární postavou Filip Trojovský, dobře známý mezi gayi po celém světě jako Tommy Hansen pro desítky svých pornografických filmů. Milionům diváků nevadilo, že si vydělává na živobytí jako pornoherec.

Proč by se mělo paní Rosenbergové zakazovat, aby vystoupila v České televizi?

Britské listy nabídly jako argument článek z deníku Guardian. Mladí lidé jsou při svých sexuálních zvyklostech dnes zvrácenější než dříve, a to protože sledují pornografii. No a co? Co je zlého na tom, že dva souhlasící dospělí hrají takové hry, které je vzrušují? Argument, že ženy jsou nuceny přizpůsobovat se umělým pornografickým pozicích je absurdní, vzhledem k tomu, že ženy jsou obětí pro ně nepříjemného pohlavního styku už celá století a jediný rozdíl dnes spočívá v tom, že v civilizovanějších, moderních společnostech mají právo vyjádřit názor na to, co při pohlavním styku od partnera chtějí. Navzdory tomu všemu je jasné, že pudové a kulturně zakořeněné mužské tendence dominovat většinou za zavřenými dveřmi stejně vítězí. To přece není vinou pornografie. Pornografie to jen odráží. Mužská nadřazenost a ženská podřízenost existovaly vždycky, není to jev, který vzniká sledováním pornografie.

Lidský mozek jasně odděluje virtuální realitu od skutečnosti. Děti se nesnaží vyletět oknem ven, když vidí v televizi Supermana.

Guardian píše o tom, že mladí muži dnes často napodobují sexuální chování, které vidí v pornofilmech. Ale co je na tom špatného, když muž dělá s dívkou něco, co viděl v pornofilmu, s jejím souhlasem? (Jádro argumentu je, jak píše v daném článku Guardian, s poukazem na jednu nedávnou studii, že mladí muži se chovají jak herci v pornofilmech při prvním sexuálním styku, tedy aniž by své chování [ejakulace dívce do obličeje] jakkoliv předem dohodli či vysvětlili - považují to, podle pornofilmů, za normální, pozn. JČ).

Pro mou babičku je orální sex zvrácenost a odporně nehygienická záležitost. Pro mé americké přátele jsou české dívky kurvy. Je to všechno relativní.

Vláda ani sdělovací prostředky by se neměly snažit ochraňovat dospělé lidi v České republice před určitou sexuální prací. A vylučovat Rosenbergovy z České televize je jako vylučovat z veřejnoprávní televize Lolitu či Vladimíra Nabokova. Neodsoudil je žádný soud, jen nereprezentativní část veřejného mínění. Dokud je soud neodsoudí, veřejnoprávní televize o nich smí natáčet pořady.

V článku "Pornography, erotica, and attitudes toward women: the effects of repeated exposure" (Padgett,V.R. et. al. J. Sex Res. 1989 26: 479-491) se zabývali vědci vztahem mezi pornografií a postojem vůči ženám. Vliv nenásilných pornografických filmů na postoje vůči ženám byl zkoumán u 184 studentů psychologie a 20 návštěvníků pornografického kina. Navzdory mnoha hodinám sledování pornografických filmů se nedaly jasně určit postoje vůči ženám v ani jednom vzorku.

V třetí studii sledovalo po pět dnů náhodně vybraných 75 studentů 4 hodiny pornografických filmů či 4 hodiny psychologických filmů. Byla zaznamenána určitá změna vůči vnímání pornografických filmů, nikoliv však vůči postojům k ženám.

V článku "Exposure to pornography and attitudes about women and rape: A correlational study" (Garcia, L.T. J. Sex Res. 1986 22: 378-385) se zkoumal vztah mezi sledováním sexuálně explicitního materiálu a postojem vůči znásilnění u 115 studentů mužského pohlaví. Zjištěná data nepotvrdila přesvědčivě hypotézu, že by sledování pornografie vedlo k násilnému chování vůči ženám. K tomu vedlo jen sledování násilných sexuálních scén. Navzdory předpovědím se u osob, sledujících pravidelněji pornografické filmy, projevily liberálnější postoje vůči ženám v oblasti sexuálního chování.

Studie "Pornography and rape: Theory and practice? Evidence from crime data in four countries where pornography is easily available" (Gentry, C.S. Deviant Behavior 1991 12: 277-288) dokazuje srovnáváním materiálu ze 4 zemi (Dánso, Švédsko, Německo, USA), že mezi pornografií a znásilněním neexistuje příčinná souvislost. Souhrnná data ze všech čtyř zemí vylučují možnost, že by pornografie mohla jakkoliv škodlivě působit formou zvyšování výskytu sexuálního násilí.

Studie "Pornography and sexual offenses" (Langevin, R. et. al. Annal. Sex Res.. 1988 1: 335- 362) zkoumala, zda pornografie vede pachatele sexuálních trestných činů k páchání těchto činů. Zkoumala v Kanadě 227 pachatelů sexuálních trestných činů. Ukázalo se, že užívání pornografie nemá žádný vliv na trestné činy těchto pachatelů.

Studie "The pornography/aggression linkage: Results from a field study" (Smith, M.D. and Hand, C. Deviant Behav. 1987 8: 389-399) hodnotila dopad pornografického filmu na univerzitní kampus. Zkoumala zprávy od 230 studentek ve snaze zjistit, zda sledování pornografických filmů vedlo ke zvýšení agresivity u mladých mužů. Ve výskytu násilí nebyl zaznamenán žádný významnější rozdíl.

Článek "The politics of pornography: A critique of liberalism and radical feminism" (Thornton, N. Aust. N. Z. J. Sociol. 1986 22: 25-45) kritizuje radikální feministické postoje, podle nichž pornografie vyvolává násilí vůči ženám a porngorafie je urážlivá. Odmítá i feministické tvrzení, že je pornografie vážnou morální urážkou žen. Problém je spíše všeobecně převládající atmosféra sexismu ve společnosti.

Citované studie jsou vážným protiargumentem proti nějakému článku v Guardianu či proti tomu, jaký může mít kdo subjektivní pocit.

Z angličtiny přeložil Jan Čulík, mírně zkráceno