Fabiano Golgo v dlouhém, zatím nevydaném příspěvku (který ještě, doufám, budu mít čas přeložit z angličtiny), v němž argumentuje, že pornografie nikomu neškodí, a proto je normální, aby Česká televize natáčela o pornografech oslavné programy, svou argumentaci podkládá názorem, že pornografie je přece ostrakizována jen v puritánských společnostech, jako jsou společnosti protestantské či Polsko, ale ČR je zemí liberální, tam pornografie nikomu nevadí.

Argumentace tohoto typu je založená na zmatenosti mysli. Pomíjí jednu naprosto základní věc. Řekněme to takto: Kdyby skutečně převládli mužští násilníci v českém parlamentu a odhlasovali zákon, podle něhož má český manžel právo manželku spráskat každý večer holí, znamenalo by to, že se to nesmí kritizovat, protože převládla demokratická vůle lidu?

Pokud vyjádří drtivá většina národa demokratický názor, že Romové mají jít do plynu, je správné genocidu Romů v České republice provést? Rozhodne-li většina národa, že má být znovuzaveden trest smrti, bude v členské zemi EU skutečně zaveden?

Ve většině západoevropských zemí a v Kanadě a v Americe se nebude vysílat v televizi pořad, oslavující pornografy, navzdory tomu, že podle Fabiana Golga pornografie neškodí a v ČR prý nikomu nevadí.

Zjevně je tu určitý rozpor. Jsou určité oblasti, kde se demokratické rozhodnutí nepoužívá. Jak to vlastně je?

Základem evropské civilizace jsou už několik stovek let budované humanitní, civilizační normy, které vytvořily osvícenské evropské elity. Tyto normy mají svou podstatou křesťanský původ, ale pouhé náboženství přesahují. Vytvořili je filozofové, intelektuálové, duchovní, lékaři, právníci. Jak na to poukazuje v úvodním článku dnešních Britských listů i "cizák" Zenny K. Sedlon, v rozvinutých, zralých společnostech evropského typu vyvíjejí tyto civilizační normy stále nesmírně silný společenský tlak, i když se zřejmě i tam pod tlakem populismu, založeného na komerci, dnes postupně rozkládají. Přesto však dosud tam většinou existuje silné právní vědomí - že není přípustné podvádět, lhát, manipulovat, zabíjet, krást, činit druhým bolest.

Někteří Češi, přijíždějící do Británie, si stěžují, že v Británii "není svoboda" - protože lidé nedopustí určité necivilizované chování. "Je tu příliš mnoho omezení." "Svoboda je v ČR." Jenže, určité věci se ve zralých evropských společnostech nedělají. Je to prostě mimo diskusi. Mimo demokracii. Nebijí se ženy, neposílají se Romové do plynu, neglorifikuje se ani prostituce, ani pornografie.

Vzpomínám, jak trapně se cítil jeden Čech na Glasgowské univerzitě, když ho přistihl šéf, jak krade pro domácí potřeby několik balíků xeroxového papíru. "Tyhle věci se tady nedělají," řekl mu. Měl velký pocit trapnosti. Stejně tak jeden bývalý pražský primátor za ODS, který nedlouho po pádu komunismu strávil několik měsíců na stáži v jednom anglickém městě, kde si s českými kolegy pronajali celou vilku. Vilka měla zahradu, kterou dočasní čeští obyvatelé drasticky zanedbali. Když tráva dosáhla výše asi jednoho metru, české obyvatele navštívila místní policie. Informovala je, že je občanským přestupkem nestarat se o zahradu a trávu pravidelně nesekat. "Tyhle věci se u nás nedělají." I budoucímu primátorovi bylo trapně.

Podobně se dnes v Británii považuje za asociální kouřit na veřejnosti (způsobuje to nekuřákům onemocnění) nebo jezdit na dálnici jako blázen a ohrožovat tím druhé. Obojí se trestá.

Jak napsal z Kanady pan Miloš Kaláb, o některých věcech se ve zralých evropských společnostech skutečně demokraticky nediskutuje. Nediskutuje se v parlamentě, zda je či není pornografie chvályhodná či škodlivá, navzdory tomu, že ji užívá v soukromí velké množství občanů a zejména v Americe je to velký byznys. Dehumanizující a násilný aspekt pornografie je všeobecně přijímán, navzdory dílčím studiím, které cituje Fabiano Golgo v dlouhém článku, který přeložím, podle nichž po sledování pornografie "nedošlo k zvýšení násilí při sexu".

Kánonu humanitních civilizačních hodnot, který existuje skoro všude v Evropě, udělil v postkomunistických zemích těžkou ránu komunismus, který od lidí vynucoval dodržování pokrytecké a neživotné morálky, takže to u některých lidí zdiskreditovalo nutno přidržovat se jakýchkoliv civilizačních zásad. Mnoho lidí chybně po pádu komunismu usoudilo, že nyní nastává bezbřehá svoboda a že nevadí, a není to potrestatelné, chová-li se člověk jako agresivní primitiv, podvodník a násilník. Vzhledem k tomu, že neexistovala účinná policie a soudnictví, mnoha lidem to prošlo a prochází dodnes.

Jenže ona v civilizované společnosti neexistuje bezbřehá svoboda. Sporné věci se z komerčních důvodů nestávají ve slušné společnosti předmětem obdivu.

Ono opravdu není zvykem demokraticky rozhodovat o tom, zda by se měly ženy bít nebo zda by Romové měli být posláni do plynu. V normálních společnostech se opravdu nedělají z pornografů celebrity. Žádný jiný evropský deník než Mladá fronta Dnes nepublikuje obdivné rozhovory s majiteli bordelu.

Možná, že si podle Fabiana Golga česká společnost nakonec vynutí oslavování pornografů ve veřejnoprávní televizi, anebo zasedání mužských násilníků v antidiskriminačních vládních výborech - v takové společnosti já ovšem nechci žít a jsem rád, že v ní žít nemusím. Ve svém vlastním zájmu by se měli zasazovat občané, kteří v české společnosti žít musejí, aby tomu tak nebylo.