24. 11. 2007

Vážené členky, vážení členové Strany zelených,

v pátek jsme po dlouhé době složitých diskusí veřejně vystoupili. Nebylo to pro nás jednoduché.

V poslední době se situace vyostřila osobním napadáním členů předsednictva v médiích. Dlouho jsme věřili, že se jedná o nedorozumění, o nepochopení ze strany Martina Bursíka.

Nejdříve nepodpořil naši ministryni Danu Kuchtovou. Ta rezignovala po desetihodinovém jednání předsednictva, na základě společné dohody, s tím, že chce uklidnit situaci. Mediální dopad byl pro Danu negativní, protože náš předseda rezignaci ministryně školství prezentoval (a stále prezentuje) jako důsledek jejího selhání při managementu evropských fondů. Dana mlčela, protože nechtěla poškodit stranu mediálními přestřelkami.

Kandidát strany na ministra, Dušan Lužný, byl předsedou veřejně odmítnut s tím, že je v podstatě neschopný. Nepřímo se i v diskusi o Dušanovi narazilo opět na Danu. Nelze mít na ministerstvu Kuchtovou v kalhotách, je třeba diskontinuity. Dušan opět nechtěl narušit jednotu strany v médiích a raději mlčel.

Na závěr se v médiích objevilo odvolání Martina Tichého. To, že má ministr právo odvolat náměstka, je sice nezpochybnitelné, jedná se však zřejmě o první evropský případ, kdy provizorní ministr odvolá místopředsedu své vlastní strany. Odvolání bylo opět doprovázeno osobním napadáním.

Martin Tichý se rozhodl nemlčet a pokud se to bude opakovat, tak mlčet nebude. Nemůže a nechce v zájmu strany obětovat své dobré jméno. Pokud by byl zticha, kam až by dospělo kritizování těch, kdo bezvýhradně nepodporují předsedu? Kteří další by na to doplatili?

Proto jsme veřejně vystoupili. Neradi, s vědomím, že nás to může poškodit osobně, že to poškodí i práci, kterou jsme dělali. Kdybychom ale mlčeli, bylo by to pro SZ a její politiku horší.

Vystoupili jsme proti nedemokratickému vývoji ve SZ, proti porušování zavedených mechanismů, proti nerespektování názoru členů strany, volených orgánů. Bezprostředně proti očerňování nejbližších spolupracovníků, to vše s milým úsměvem a odkazem na potřebu spolupráce. Obrana se dosud zdála být nemožná, protože jsme nechtěli poškodit dobré jméno strany.

Důvody této kritické situace jsou však dnes již zcela zřejmé: jedná se o odstraňování názorové plurality uvnitř strany a o kritiku všech, kteří mají o "zeleném" politickém stylu jinou představu než tzv. "užší vedení strany".

Nejedná se tu o spor osobní, jedná se o boj o demokracii ve straně. Je to boj o to, aby Strana zelených nepodlehla sílící tendenci všech stran k autokracii, ačkoli se navenek hlásí k demokratičnosti.

SZ nemůže být stranou jednoho muže.

Nás jako čelních představitelů SZ se v současnosti členové, ale i veřejnost ptá, co znamená to, co SZ dělá, a my přitom často o ničem nevíme. Nejenže se nás nikdo na názor neptal, ale mnohdy jsou prezentované skutečnosti v rozporu s přijatými usneseními stranických orgánů, v rozporu s názory členů strany.

Obrací se na nás občané, členové strany i základní organizace s žádostí o radu a pomoc. Mnohdy s běžnými starostmi, které jsou lehce řešitelné, ale my nemáme na koho se obrátit ve státní správě, nikde nejsou členové strany, a pokud jsou, odcházejí. Jakou tedy máme možnost cokoliv ovlivňovat, pokud jsme vládní stranou?

Nechceme spor, ale domluvit se. Ale jak je možná domluva s předsedou, jenž neodpovídá? Jak je možná domluva s někým, kdo všechny ostatní (a to jak jednotlivce, tak i politické orgány typu Republiková rada) považuje na neschopné a kdo si o sobě myslí, že má vždycky pravdu?

Nedávno Martin Bursík nabídl Daně Kuchtové smír, což ale znamenalo pouze rezignaci na její představy a bezvýhradnou podporu předsedy. To prostě není smír. Dohoda, smír, komunikace vyžadují vždy vstřícný krok všech zainteresovaných stran; nemůže to být "naordinování" jednostranných "závěrů".

Stále více jsme přesvědčení, že předseda nechce, aby strana politicky pracovala, odmítá členy strany, vytváří mediální obraz, že nemáme žádné schopné lidi. To není pravda, proti tomu je třeba se postavit. Nedůvěra vůči členům vlastní strany se projevuje v předsedově oblíbeném hledání "nestranických" "odborníků". To se projevilo při přípravě volebního programu a nyní se to projevuje v obsazování míst ve státní správě, a to i na úrovni politických pozic, jakými jsou pozice ministrů a náměstků.

To jsou hlavní důvody, proč jsme nyní veřejně (a možná, že pro některé z Vás překvapivě) vystoupili.

Nejdeme předsedovi po krku, ale chceme, aby předseda SZ byl dobrý demokrat, aby nechal rozhodovat příslušné orgány, aby se snažil o širokou podporu ve straně a nedělal všechno sám!

Chceme v SZ diskutovat i zásadní otázky dalšího směřování naší strany. Jaké jsou ideové základy zelené politiky? Jakým způsobem by měla zelená politika reagovat na aktuální problémy současnosti? Chceme otevřeně diskutovat, hledat široký soulad a v návaznosti na to chystat nový politický program Strany zelených.

Chceme, aby nebyla obcházena Republiková rada, resp. aby nebyla postavena (jako už tolikrát) před hotovou, veřejně vyhlášenou věc! A to nejenom ve věci Ministerstva školství.

Chceme otevřenou diskusi o tom, za jakých podmínek setrvávat v této vládě!

Hledíme i k příštím volbám a k tomu, co může být po nich. Chceme silnou demokratickou a sebevědomou Stranu zelených, nikoliv podpůrnou značkou pro Martina Bursíka.

Martin Tichý (místopředseda SZ)

Dana Kuchtová (1. místopředsedkyně SZ)

Dušan Lužný (člen předsednictva SZ)