15. 11. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 11. 2007

Strašidlo komunismu v Čechách a na Moravě

Uplynulo osmnáct let od něžné revoluce a naše nová demokracie tak dospívá do věku lidské plnoletosti. Mnoho lidí je ovšem přesvědčeno, že se naše společnost se svou komunistickou minulostí dosud nevyrovnala. Jako symptom této "nemoci" označují mj. i oblibu normalizačních hitů či seriálů. Stačí si vzpomenout na diskuze okolo "Třiceti případů majora Zemana" nebo kolem seriálu "Nemocnice na kraji města". Někteří dnešní antikomunisté se svojí bojovností blíží svým komunistickým protivníkům, kteří kdysi šmahem zavrhovali mnohá umělecká díla první republiky, protože byla údajně buržoazní.

Hutně toto přesvědčení zformulovali Adam Drda a Petr Dudek v knize "Kdo ve stínu čeká na moc". Tam můžeme číst následující věty: "Husákovská zábava byla jedním ze symbolů socialistické společnosti a současně produktem policejního státu, který ji formoval a určoval jí hranice. Značné části české veřejnosti je normalizační minulost a režimní úloha pop-zpěváků a herců lhostejná... Podobně dnešním divákům starých seriálů není proti srsti, že sledují pokleslé produkty pokřivené doby."

Jsem přesvědčen, že podobná démonizace komunismu našemu vyrovnání se s minulostí nikterak nepřispívá. (Tím nechci snižovat kvalitu citovaného díla.) Umělci měli své mantinely, ale populární díla nebyla primárně politická. Podle některých dnešních kritiků byla ona díla tím nebezpečnější, protože vytvářela zdání normality v nenormálním světě. Zbývá jen ironicky dodat: "Zatímco americké televizní seriály nám v dnešním normálním světě vypráví lidsky hodnotná poselství."

Někdy kolem roku 1993 jsem zaslechl rozhovor dvou železničářů nad zásilkou filmů pro místní vesnické kino. Jeden druhému žertem říkal: "Už aby se to tady obrátilo a viděli jsme zase nějaký sovětský filmy. V těch byla alespoň občas vidět práce. V těch americkejch se akorát střílí."

Je skutečně potřeba nechat se znepokojovat tím, že si lidé připomínají atmosféru doby, z níž třeba mají hezké osobní vzpomínky? Je tak nebezpečné, že si lidé rádi připomenou staré seriály? Jsou tyto seriály po umělecké či lidské úrovni skutečně tak pokleslé - např. ve srovnání s americkými seriály, které naše televize promítaly v devadesátých letech? Na tvrzení zmíněného železničáře také něco je. Že by byla určitá idealizace (manuální) práce tak ideologicky škodlivá, se mi nezdá. Reklama nám předvádí "rodinné štěstí ze skvělého nákupu" každý den a málokdo se nad tím pozastaví.

Ve skutečnosti se není potřeba obávat toho, že bychom komunismus nedokázali dostatečně odsoudit. Jako bývalý učitel na gymnáziu vím, že dnešní studenti odsuzují komunismus mnohem radikálněji a přímočařeji než příslušníci střední a starší generace. Mnoho lidí starých i mladých však odsuzuje na komunismu především to, že jim samým nebo té předchozí generaci nedopřával bezbřehý konzum: "Nebyly banány, pomeranče, toaletní papír." Mnozí lidé to říkají s takovou dikcí jako by právě vyslovovali: "To byly přece strašné zločiny proti lidskosti." To, že na světě žije dnes řada lidí, kteří nemají toaletní papír po celý život, aniž by to považovali za politický útlak, nebo že za komunismu existovaly zinscenované soudní procesy a koncetrační tábory, to už je mimo zorné pole těchto prostých antikomunistů.

Při vyrovnání se s minulostí nejde o to komunismus pořádně odsoudit, ale také o to, co na něm odsuzujeme. Odsuzovat písně Michala Davida, Gotta a Vondráčkové či nedostatky v životní úrovni (ta byla v průměru výrazně vyšší než za první republiky, ač samozřejmě vydatně kulhala za západními sousedy) mi připadá směšné. Jediný skutečný důvod, proč bychom se měli od komunismu distancovat, je důvod morální. Neměli bychom například zapomenout na to, s jakou krutostí naložili čeští komunisté s příslušníky protinacistického odboje. Komunistický teror v Československu byl v padesátých letech největší ve středí Evropě. Paradoxní na tom je, že komunisté se zde dostali k moci polodemokratickou cestou a v předválečné republice nebyli narozdíl od svých polských, německých, maďarských či jugoslávských kolegů vystaveni pronásledování.

Místopředseda KSČM Václav Exner prohlásil v roce 2005 v Českém rozhlase, že činnost Milady Horákové byla dle tehdejších měřítek (rok 1950) protistátní a dnes by mohla být klasifikována jako spojení s cizí mocností. Absurdní na tom je, že "spojení s cizí mocností" proti vlastnímu národu v té době předváděli především komunisté. Bezmezná loajalita vůči Moskvě a bezohledný teror vůči vlastnímu obyvatelstvu je charakteristickým rysem jejich politiky. Tvrdí-li komunisté, že jim jde o sociální spravedlnost, je to stejné, jako když Hitler tvrdil, že mu jde o národnostní spravedlnost. Spravedlností pro ně byla likvidace nežádoucích skupin obyvatelstva. Lze-li u některých komunistický stran přece jen uznat, že vykonaly ve své zemi určité pozitivní dílo, pak to rozhodně neplatí o komunistech československých.

Je dobré si nezastírat, že KSČM je nereformovaná komunistická strana. Z projevů jejich čelních představitelů je to patrné. Komunisté prošli za dobu své existence třemi velkými stranickými zvraty (1929, 1969 a 1990) a ve všech třech případech zvítězili pravověrní dogmatici, zatímco umírnění a reformní komunisté stranu opustili. KSČ navíc již od třicátých let začala ve své taktice programově používat lži, neboť jejich skutečné cíle nezlákaly víc než 10 % voličů. Tvrdí-li dnešní komunisté, že podporují demokratický systém se sociálními jistotami, je dobré si připomenout slova Klementa Gottwalda (tuším z roku 1948) o tom, že kolchozy se u nás zavádět nebudou a kdo tvrdí opak, tak lže.

Snažme se vidět komunisty, jací jsou. Nemusíme je ale démonizovat natolik, abychom se báli populární hudby z normalizačního období. Bylo by naopak dobré jim vzít některá jejich témata. Komunisté by určitě rádi měli monopol na oslavu lidské práce, bylo by však nešťastné jim ho přenechat. Osobně by mi třeba vůbec nevadilo, kdyby se v televizních zprávách místo dopravních nehod a "roztomilých zvířátek" objevily občas obrázky z práce našich dělníků, zemědělců či vědců.

Svým způsobem je ideologický odpor části mladší generace proti normalizační kultuře pochopitelný. Starší ji mají spojenou spíše s hezkými chvilkami svého soukromého života. Pro ty, co toto období již nezažili, bude normalizační kultura stále více asociovat a symbolizovat komunistické zločiny. Na druhou stranu ovšem, poslouchám-li některé dnešní pravičáky, nemám nejmenší pochybnosti, že titíž lidé by v roce 1946 podporovali se svou povahou znárodňování. Tempora mutantur.

                 
Obsah vydání       15. 11. 2007
15. 11. 2007 Vědci: Dnes už žijí lidé, kteří se dožijí 150 let. Je jim pravděpodobně mezi 50 - 60 lety
15. 11. 2007 YouTube: Policie ČR v Panské ulici napadla demonstranty
15. 11. 2007 Profesor Zbyněk Raida k vládní zprávě o radaru: Konečně začátek věcné diskuse? Jakub  Rolčík
15. 11. 2007 Servilně - a ještě lajdácky? Jan  Neoral
15. 11. 2007 Pokračování ruského konfliktu PPF a Děripasky
15. 11. 2007 Ideály jako porucha duše Ondřej  Slačálek
15. 11. 2007 Paroubek: Posudek o škodlivosti radaru musí být přezkoumán Jiří  Paroubek
15. 11. 2007 Výjimečný stav v Gruzii bude v pátek zrušen
15. 11. 2007 Diskriminace romských dětí ve školách: jak změnit praxi po zdrcujícím rozsudku štrasburského soudu?
15. 11. 2007 České ovzduší má problém -- topení uhlím a automobilovou dopravu
14. 11. 2007 Blahoslavený Mejstřík chudý duchem Anna  Čurdová
14. 11. 2007 Jak Julínek naplánoval Klenerovo odvolání a hra se škatulemi Štěpán  Kotrba
15. 11. 2007 Nemáme dnes v naší ubohé zaplivané porevoluční "demokracii" dost problémů?
15. 11. 2007 Je nepochybně nejstatečnější zpytovat vlastní svědomí Václav  Žák
15. 11. 2007 Případ Nohavica ukazuje hlubší problémy: Josef  Švéda
15. 11. 2007 Případ Nohavica: Přes jeho selhání na něj plivat nebudu Jan  Potměšil
15. 11. 2007 Nohavica - Hutka
15. 11. 2007 Herec, kolaborant, písničkář, udavač.... Petr  Partyk
15. 11. 2007 Zabití bez výčitek svědomí Miloš  Kaláb
15. 11. 2007 Strašidlo komunismu v Čechách a na Moravě Adam  Votruba
15. 11. 2007 Normalizační vidění v Týdeníku rozhlas
15. 11. 2007 Aféra jménem Andula (XIV. část) Josef  Brož
15. 11. 2007 Manifest maturanta
15. 11. 2007 Červený kříž lituje nedostatečné aktivity zemí-účastníků Úmluvy o některých konvenčních zbraních
15. 11. 2007 ■ ■ ■ Viktor  Dyk
15. 11. 2007 Idea princezny a masová manipulace Sandra  Wain
15. 11. 2007 Britské vysoké školy, pro a proti Jan  Čulík
15. 11. 2007 Nemoc, způsobená Oxfordem? Ema  Čulík
15. 11. 2007 Církve a globální spravedlnost
14. 11. 2007 Dodržení zákona? Na svatýho Dyndy Štěpán  Kotrba
14. 11. 2007 Osobní priority Václava Moravce, aneb nejen 17. listopad v českých mainstreamových médiích
14. 11. 2007 Pro koho platí trestní zákon o šíření poplašných zpráv? Martin  Gřeš
14. 11. 2007 Jsme pobouřeni manipulací v České televizi
14. 11. 2007 Odkryl Hutka "palčivé místo českých dějin"? Milan  Daniel
14. 11. 2007 Případ Nohavica: Je to sporné Petr  Wagner
14. 11. 2007 Policie: Starého psa novým kouskům nenaučíš Vítězslav "Vitex" Dvořák
14. 11. 2007 Blokáda Židovského města ve fotografiích
11. 11. 2007 Princip moci na pozadí války Milan  Valach
13. 11. 2007 Problémy na pracovišti -- nemusíte být bezmocní
13. 11. 2007 Pedofilové všech zemí, spojte se! Štefan  Švec
14. 11. 2007 Quid faciant leges, ubi sola pecunia regnat? Jan  Makovička
20. 10. 2007 Hospodaření OSBL za září 2007