Musím však brát v úvahu i dnešní (1. 11.) názor Petra Uhla v Právu. Cituji:

Občas poněkud paranoidně znějící názory Š. Kotrby na provázanost politiků, některých tzv. podnikatelů, podsvětí, médií a tajných služeb a na koordinaci jejich činnosti (v zájmu koho a čeho vlastně?) jsou čtenářům BL všeobecně známy. P. Uhl se z tohoto hlediska jeví jako nenapravitelný idealista bezmezně věřící ve spravedlnost rozhodování soudů i v účinnost fungování současných českých médií jako hlídacího psa demokracie.

Je to trochu jako známý zen-buddhistický paradox: Co je méně nemorální - vařit v kotli dítě a myslet si, že v něm vaříme sele, nebo vařit sele a myslet si, že vaříme dítě? Spíše se přikláním k názoru, že důležité jsou výsledky, dobrými úmysly bývá dlážděna cesta do pekla. Mám za to, že v tomto smyslu má značný kus pravdy Petr Uhl. Jenže pravdu má i Jan Čulík v tom smyslu, že budeme-li tolerovat používání nezákonných metod a občas se nám podaří s jejich pomocí zákon prosadit, může se nezákonnost kdykoli stát pravidlem a obrátit se proti komukoli z nás.

Jinak řečeno, otázky je nutno položit takto: Nastal už ten rozpor mezi legitimitou a legalitou, který ústava předpokládá jako podmínku legitimnosti některých nelegálních postupů? Lze česká média v roce 2007 skutečně považovat za ještě schopná bránit demokracii a spravedlnost? Je činnost struktur ustavených k prosazování práva a spravedlnosti opravdu už tak ochromená, že opravňuje používání nezákonných metod?

Nevím - a přiznávám, že závidím těm, kdo mají pocit, že vědí.

Zbývá ještě dodat, že když tohle píšu, je už známo, že Čunek podá příští týden demisi. Mělo by mě to uspokojit, vždy jsem se domníval, že takoví lidi nepatří do politiky na žádné úrovni. A přesto: Neměl ho k té demisi přece jen raději donutit soud?