29. 10. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 10. 2007

Můžeme žít i bez politických stran?

Současný "vítěz voleb" ODS se opírá o cca 30% hlasů voličů. Ale všichni občané volit nebyli a tak mandát "demokratické pravici" udělilo objektivně asi 20% občanů České republiky. Musí se tedy zbylých 80% bezvýhradně a ve všem podřídit politice ODS? Je ještě demokracií vláda (koalice) menšiny nad většinou? Koho vlastně dnes zastupují komerční politické skupiny? Nás občany nebo to "myslí upřímně" s vlivnými drzými lobbisty, kterým se za finanční podporu v kampaních za odměnu poskytují nemalé částky a jiné výhody ze státní a tedy naší společné "pokladny"?

Narůstá vážný rozpor -- česká politika se na míle vzdaluje občanům

Internetem a mobilní komunikací (v ČR je statisticky nejvyšší počet mobilů na jednoho obyvatele ve světě) dochází každým dnem k stále vyšší individualizaci každého jedince. Každý občan České republiky je dnes dostupný kdykoliv a sám může komunikovat s kýmkoliv. To vše ovšem vede k sebezáchovnému svírání pomyslných kleští a k podstatnémuzavírání a opevńování se vůči veřejnosti. Zaznamenáváme snahy této početně velmi malé (!) skupiny osob - politiků - všemi prostředky a novými zákony pacifikovat spoluobčany, aby nemohli mít dohled a spolupodílet se na řízení své země. Konec služby politika by měl začínat u sdělení, že "bezejmenný dav 10 miliónů osob je jen hloupou masou a nebude rozhodovat za nás". Místo slušnosti a zodpovědnosti nastoupila vulgarizace života, ignorace, veřejnosti je předkládán nakažlivý příklad, jak rozbíjet rodinu a milence pár týdnů po porodu zajistit v parlamentu lukrativní pozici. A strážní psi demokracie servilně mlčí, ba dokonce jsem zjistil, že místo toho naopak vesele obhajují "soumrak klasické rodiny". Žijeme v pseudodemokracii a máme strach věci nazvat pravými jmény?

Velmi důležitým prvkem k obhajobě existence a vůbec i smyslu politických stran je neustálé vyvolání strašáka komunismu a nyní i jakéhosi sílícího "ruského imperiálního vojenského nebezpečí". V Polsku byl mimochodem nespokojeným národem právě od moci smeten antikomunista Kaczyński, který málem zavlekl do země nežádoucí cizí vojska a raketové základny. Démonizace komunismu je u nás rovněž účinnou metodou, jak dosáhnout snadno nebezpečně až zuřivé politické polarizace společnosti na "rudé" a "modré", k psychologickému roztříštění jinak pro politiky nebezpečného jednotného davu na ty "úspěšné" a ty na tzv. "socky"

Sílí snahy menšiny získat informační a propagační převahu a tím i moc nad většinou a to na základě informačních technologií, postupné detailní evidence, snadné identifikace -- zákony zajistí, aby každý občan se musel "výhodně a dobrovolně" nechat elektronicky zaevidovat. Policejní stát nezmění zákony, které by podstatně mohly snížit počty trestných činů, policejní stát vykazuje pouze snahu kontrolovat všechny, kšeftovat s informacemi a trestat občanskou nebo oponující politickou neposlušnost. Lidé u moci chtějí podrobně znát veškeré citlivé osobní údaje občanů (zvyky, pohyb, stav kont, chování a zájmy, denní režim). Kdo má peníze -- jen ten má moc. Kdo se nepodřídí moci, může mít sice pravdu, ale bude díky chobotnici všudypřítomné politické kádrové mafie a politické korupci jako nepohodlný zničen. Díky tomu bude možné kohokoliv sledovat, evidovat, zastrašovat a omezit jeho svobodu projevu. V jemnější podobě lze v konzumním netečném poklidu vymodelovat každému jednotlivci "na míru" jen jemu určenou vysoce účinnou a cílenou osobní propagandu.

Další známkou eskalace politicko-společenské krize je zapojení klasických marketingových nástrojů a propagandy do zkomercializované prodejné nekontrolovatelně prosperující politiky. Za státní peníze nás všech se platí veřejný průzkum u "nezávislé" agentury. Agentura je na míru politické a dobře placené poptávky vyrobí a vypustí do "nezávislých" seriozních médií k ovlivnění nerozhodných - k vyvolání sílící marnosti a beznaděje, že sám jednotlivec nic nezmění, že vlastně je o všem již rozhodnuto.

Jak z toho ven?

Rekordní české bezvládí nám neublížilo, naopak lidé získali podezření a sílící pocit, že se obejdeme bez politiků, že naše zem potřebuje pouze profesní odborníky bez patologické touhy po moci - osoby, které pragmaticky vyřeší problémy svého resortu s výhledem k dalšímu a předpokládanému vývoji situace a bez škodlivých zvratů, ke kterým u nás dochází pravidelně po rozkoukání politiků - laiků ve funkcích téměř každé 4 roky.

K mému překvapení jsem zjistil, že v Německu nad stejným problémem uvažuje vystudovaná 31letá právnička Juli Zeh. Mladá, úspěšná spisovatelka, jejíž knihy byly přeloženy do 28 jazyků a vyznamenány mnoha literárními cenami. Juli Zeh se veřejně intenzivně zamýšlí nad rozpory nové doby a umí si velmi dobře představit demokracii zcela bez tradičních politických stran a začíná -- jak sama říká -- aktivněji vstupovat do oblasti, která je zatím zcela tabu. Tvrdí, že pokud je stát přetížen a neschopen strukturálně sám řešit palčivé problémy prostřednictvím těžkopádného systému politických stran, pak musí nastoupit systém, který umožňuje řešit problémy obyvatel jejich vlastními silami. Dnes už není těžké definovat a formulovat základní problémy společnosti.

Volební formulář budoucnosti by vypadal takto: do dotazníku se uvedou všechny otázky, které se musí řešit. Každá politická strana uvede svůj postoj ke každému společensko-ekonomickému problému. To ale občan - volič neví, on se soustředí odpovědět na otázku typu - například: Chci, aby stát mladým rodinám s malými dětmi financoval provoz dětských jeslí? Jestliže chce, zatrhne v možnostech "ano a "ne" závazně například "ano". Tím jsou volebně preferovány (nebo získávají bod) jen ta politická seskupení, která to občanům nabízejí. Výsledkem volby je udělení volebního hlasu té straně, která počtem ANO či Ne nejlépe vyhovuje všem názorům voliče.

Domnívám se, že takové navrhované okruhy všeobecných otázek by mohly být propojeny také s odbornými otázkami: například okruh problémů, kam a jak mají být použity a investovány státní vybrané daně (policie, armáda, školství, zdravotnictví, doprava,..) . Tady by mohli v případě nevolebních celostátních "referend" být podle jistých kritérií (a z tradičně přežité obavy z "hloupého davu") občané "voliči" rozlišeni do 2-3 tříd dle své odborné kvalifikace a způsobu obživy ("pravice" a "levice").

Chceme mít v čele naši maličké země pouze a napořád apolitické osoby, které ve svých resortech dosáhly autority, získaly bohaté zkušeností, prošly oborem od nejnižšího postu? Odborníky, které ze společných peněz zaplatíme za úspěchy a jejich šedivý služební plat doplní proměnlivá odměna (výslužka) za úspěšné vedení resortu na konci jejich "profesně volebního" období na základě závěrečného auditu?

Kdo může takové změny provést?

Katalyzátory změn mohou být rebelující členové politických stran - ustavené a nadstranické sdružení bez ohledu na členství - kteří také už rozhodně nejsou spokojeni se současným stavem. Ti mohou připravit cestu odborníků do vládních funkcí, aby se už nebál odborník (povolávaný do funkcí neuctivou "esémeskou"), že se jen zesměšní jako bezmocná a poslušná loutka v rukou politického pohlavára. Jedním z kroků by mohlo být prosazení ústavního zákona, aby byla automaticky nastolena "úřednická vláda", jestliže žádná politická strana, ani v uzavřené koalici, nebude mít mandát od minimálně 2/3 hlasů všech voličů ČR a nově - i od krajanů v zahraničí.

Na jedné lodi plujem, na jedné palubě, i když neveslujem, voda nás sama nese. Na jedné lodi plujem vstříc stejné záhubě, mrtvé vyhazujem a živým smějeme se. MG

                 
Obsah vydání       29. 10. 2007
28. 10. 2007 Miminko není vicepremiér, aneb O rovném přístupu k právu v ČR Zdeněk  Jemelík
29. 10. 2007 Topolánek řekl, že přijde noc dlouhých nožů. Ultrapravicová Národní strana založila gardu. Štěpán  Kotrba
29. 10. 2007 Nepotřebuji, aby někdo dával z daní na cizího dědka korunu
29. 10. 2007 50 let pořadu Today
29. 10. 2007 El Baradei: Irán není akutním nukleárním nebezpečím
29. 10. 2007 Můžeme žít i bez politických stran? Martin  Gřeš
29. 10. 2007 Obří letecké pumy: superzbraně supervelmocí Štěpán  Kotrba, Lukáš  Visingr
29. 10. 2007 Paroubek nejspíše končí, i když o tom ještě neví Štěpán  Kotrba
29. 10. 2007 Rakety a radar USA v Evropě - snahu získat nad touto částí světa kontrolu Boris  Valníček
29. 10. 2007 Není kouře bez ohně aneb úžera PPF v Rusku
29. 10. 2007 Michael  Marčák
28. 10. 2007 iDNES jako někdejší Rudé právo Petr  Nachtmann
29. 10. 2007 Proč Lidovky zamlčely, že Jiřičná byla Kaplického milenkou ?
27. 10. 2007 Modernismus, antikomunisté, Spojené státy, Rusko a radar v České republice Jan  Čulík
29. 10. 2007 Jednou Václav  Hrabě
28. 10. 2007 Američané se holt zřejmě poučili od Sovětů, aneb Co dělat v demokracii, když se uzná, že je svoboda tisku nebezpečná Uwe  Ladwig
28. 10. 2007 Rusko chce "demokratizovat" americký systém raketové obrany
29. 10. 2007 Po práci v uranových dolech zemřel...
28. 10. 2007 Měl Havel Klause a Mečiara nechat zatknout? Přemysl  Janýr, Michal  Petřík
29. 10. 2007 Hromadné blahořečení obětí španělské občanské války v Římě Richard  Seemann
29. 10. 2007 Zásadní chyba - žádní "četní levicoví" kněží nebyli
29. 10. 2007 Design Centrum před zánikem, nebo před tolik potřebnou transformací? Štěpán  Kotrba
28. 10. 2007 Koho se bát víc: Íránu, nebo Pákistánu? Miloš  Kaláb
29. 10. 2007 Vyšel Sborník literárního, výtvarného a divadelního kritika Bohumila Polana Jan  Paul
29. 10. 2007 Proč by měl stát vařit pivo? Stanislav A. Hošek
29. 10. 2007 Červené maso, obezita a alkohol "zvyšují riziko rakoviny"
29. 10. 2007 V Ostravě skutečně vládne silný rasismus Darius  Nosreti
28. 10. 2007 Koncert tibetské zpěvačky
29. 10. 2007 Labyrint manipulace Ivo  Bubeník
28. 10. 2007 Protiválečná demonstrace v Bostonu
29. 10. 2007 Proč nad NATO v Afghánistánu vítězí Taliban? Lukáš  Lhoťan
29. 10. 2007 Informovanost o základně? Ivan  Kunc
28. 10. 2007 Odešel jeden z největších českých popularizátorů vědy - Ivo Budil Štěpán  Kotrba
29. 10. 2007 Kdos bez papíru, nemluv -- elitářství v praxi Pavel  Zoch
28. 10. 2007 Licence to Kill: Týrání žen je fikce, ve skutečnosti ženy týrají muže Lumír  Bobek
28. 10. 2007 K 28. říjnu
27. 10. 2007 Litviněnko byl agentem britské tajné služby MI6
27. 10. 2007 Skotští nacionalisté zavádějí státní sociální služby a jsou na vrcholu popularity
27. 10. 2007 Musíme bombardovat Írán
27. 10. 2007 Chcete snížit svou uhlíkovou stopu?
27. 10. 2007 Eisman: Na cizího spratka nedám ani korunu Anna  Čurdová
26. 10. 2007 Z českých hor lze pohodlně držet na mušce raketová sila v Saratovské oblasti Stanislav Ivanovič Kozlov
27. 10. 2007 Ruská a americká spolupráce v českých Brdech Miroslav  Polreich
26. 10. 2007 Bouda Jan  Zeman
27. 10. 2007 Bursík brání stanovení dlouhodobých cílů v oblasti snižování emisí skleníkových plynů - stal se antiekologickm ministrem Petr  Petržílek
20. 10. 2007 Hospodaření OSBL za září 2007