26. 9. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 9. 2007

Cenzura v Americe

Případ studenta Andrewa Meyera mi připomenul velmi nepříjemný okamžik v mém vlastním životě, protože ve stejné místnosti na Univerzitě na Floridě, jsem i já byl zatčen a strávil jsem noc v americkém vězení (a kdyby neposlal můj otec kauci sedm tisíc dolarů, býval bych ve vězení strávil celý víkend). Došlo k tomu v roce 1991 a byl jsem potrestán za to, že jsem se zeptal, během takzvaného "radničního setkání" studentů, proč všichni, kteří tam hovoří, dřív, než začnou mluvit o válce v Perském zálivu, začínají slovy, které jsem já osobně považoval za cynická: "Podporujeme naše vojska, ale..."

Moje otázka, která zaútočila na tvrdé jádro americké politické korektnosti, způsobila, že dav studentů začal proti mně nepřátelsky hlučet, a během pouhých několika vteřin zkroutili čtyři policisté mou paži, hodili mě na podlahu, ochromili mě elektrickým obuškem s napětím 50 000 voltů, takže jsem omdlel. Posléze mě hodili do místnosti, kde byl místo záchodu kyblík a dalších asi 10 lidí různého původu, všichni měli být trestně stíháni.

Musel jsem tam stát celý den -- byl jsem zatčen v 11 hodin dopoledne. Přímo do cely mě odvedli někdy v noci, vzhledem k tomu, že bylo v malých oknech už tma (odebrali mi věci, včetně hodinek, takže jsem nevěděl, kolik je hodin).

Druhý den ráno se mě neuvěřitelně krátce zeptal nějaký policista vyšší šarže, co chci říci k celému incidentu, pak si něco napsal, poslal mě pryč a teprve téhož dne, po večeři, se znovu ozvali, propustili mě, poté, co odpoledne soudce rozhodl o kauci a moji kolegové získali kontakty na mou rodinu z univerzity a otec poslal peníze prostřednictvím Western Union.

Byl jsem nesmírně ztraumatizován, protože i když jsem vyrostl ve vojenské diktatuře, nikdy jsem neměl takový pocit, že jsem bez svobody.

Gainesville, město, kde je campus University of Florida, neboli Gatorland, jak je známý po celé Americe pro svůj baseballový tým, je jediným místem, kde kdy vyhrál Ralph Nader, věčný nezávislý prezidentský kandidát. Je to město, kde žije největší počet vegetariánů na čtvereční kilometr, podle jedné studie, přitahuje statisíce starých hippies, anarchistů a takových lidí. Je tu velmi svobodomyslné prostředí, ale protože je to na americkém Jihu, proslulém svou zaostalostí a křesťanským fundamentalismem, místní policie reaguje podle toho.

Vzpomínám na to, jak jsme jako univerzitní studenti byli donuceni podrobovat se namátkovým testům na drogy, museli jsme poskytovat vzorky moče, či vzorky krve, aby se zjistilo, jestli, proboha, neexperimentujeme s marihuanou nebo kouzelnými houbičkami... Byli jsme donuceni podepsat dokumenty, v nichž jsme souhlasili s tímto porušením svého soukromí, jinak nebylo možno na té univerzitě se imatrikulovat.

Kavárny a restaurace v Gainesvillu, kde se lidé večer scházeli, jako Hardback cafe, Coney Island, Sun Center a Mother Earth, byly neustále terčem policejních razií. Policie často všechny přítomné nutila, aby si lehli na podlahu tváří k zemi a leželi tak celé hodiny. Přitom vám prohledávali kapsy, jestli nemáte drogy (zbraně, když jste je měli, jim nevadily). Když jsem jednou odcházel z homosexuálního baru, policista u dveří baru mi dal prezervativ. Nechápal jsem, jak může mít policista tak pitomý úkol. A proč se policisté nestarali o prevenci pohlavních chorob u heterosexuálních barů.

Známá pizzerie, přímo před hlavním vchodem do univerzity, která se jmenovala Leonardo's podle da Vinciho, měla slavného Leonardova renesančního Muže z Vitruvie, také známého jako kresbu proporcí lidské postavy, jako symbol své značky. Da Vinciho kresba byla na všech jídelních lístcích, na zdech, na oknech a na stolech. Jednoho dne v roce 1992 jsem tam se spolužáky pojídal pizzu, když do restaurace vstoupil velký počet policistů a vyhnal všechny zákazníky. Zaměstnanci museli zůstat uvnitř. Trvalo celé hodiny, než jsme zjistili, co se stalo: Majitel odmítl splnit soudní příkaz, aby zakryl na renesanční kresbě penis! Byl obviněn, že vystavuje nezletilé osoby sexuálnímu materiálu. Leonardo's Pizza musela přimalovat na všechny kopie da Vinciho kresby na příslušném místě fíkové listy! Ty jsou tam dodneška, protože da Vinciho kresba byla pro Američany příliš pornografická.

Jinou věcí, kterou jsem nechápal, bylo, proč bylo pojištění pro můj automobil vázáno na mé výsledky na fakultě: každého půl roku jsem ho musel obnovovat a platil jsem podle toho, jak dobré či špatné studijní výsledky jsem měl v tom semestru...

Také jsem žil tři roky v New Yorku za politiky nulové tolerance primátora Rudolpha Giulianiho, ale ta byla zaměřena proti černochům a narkomanům, tak se mě to netýkalo.

Policejní útok elektrickým šokem proti studentu žurnalistiky Andrewu Meyerovi je součástí policejní kultury, jejímž cílem je dát studentům najevo, že budou potrestáni bolestivým šokem, pokud poruší nepsané předpisy dobrého křesťanského chování, zatímco, pokud budou poslušní či budou úřady podporovat, jako oni studenti, kteří jásali, když policie Meyera odvlekla, se budou moci těšit ze zbytku své svobody.

Někteří čtenáři se mě ptali, na co se Meyer zeptal, že to vyvolalo násilnou policejní reakci. Jeho otázky byly tyto: 1. Proč jste ustoupil při volbách v roce 2004 tváří v tvář dokazatelnému podvodu, pane senátore? 2. Proč se nepožaduje odvolání prezidenta z trestních důvodů, vzhledem k tomu, že Bush a Cheney jasně spáchali zrůdné trestné činy? 3. Je vaše členství v absolventské studentské fraternitě důvodem, proč jste nezpochybnil volby a nepožadujete veřejně, aby byli Bush a Cheney odvoláni ze svých státních funkcí?

Pak byl student odtažen pryč, křičel: "Pomoc! Pomoc! Co jsem udělal? Co jsem udělal?" Pak prosí policisty: "Ne, elektrické šoky ne, bratře!" Nabízí, že "vypadne", když ho pustí. Pak slyšíme, jak řve bolestí: "Au, au, au."

Zločinný se zdá být kolektivní nezájem přítomného studentského publika, které neprojevilo o studentův osud žádné obavy a proti brutalitě neprotestovalo. Neodvážili by se. Strach je mocnou zbraní.

Mnoho článků v konzervativních amerických médiích se snaží prezentovat Meyera jako známého potížistu. Dokonce tento potížista provozoval blog a na něm, hrůzo hrůz, tvrdil, že by lidé měli bojovat za svobodu projevu a měli by usilovat o to, rozšiřovat prostor svobody. Byl znám jako autor kanadských žertíků: například, při premiéře nového filmu o Harrym Potterovi chodil před kinem s nápisem "Harry nakonec umře!" Takže to znamená, že to bylo v pořádku ho ochromit elektrickým šokem za to, že se na něco zeptal?

Skutečnost, že mohlo jít o provokaci, zaměřenou na reklamu pro Meyera, je zcela vedlejší. Bez ohledu na to jde o čin svobody projevu, čin, jímž byla svoboda projevu podrobena zatěžkávací zkoušce. I byl-li to provokační čin, jehož účelem bylo udělat Meyerovi reklamu, ani to neznamená, že by měl být potlačován.

Kromě toho mu mělo být sděleno, proč mu byla nasazena pouta, když se na to policisty ptal. Bylo mu posléze řečeno, že byl zatčen, protože se snažil vyvolat nepokoje.

Policisté jednali na základě signálu od muže ze soukromé firmy, která fórum organizovala. Jsou policisté podřízení soukromé firmě? Chápal bych to, kdyby jednali z vlastní iniciativy, avšak podle příkazu od civilisty?

Meyer se choval nepřístojně a nezdvořile. Avšak trestat politický protest fyzickou bolestí, to je cesta k tyranii.

                 
Obsah vydání       26. 9. 2007
26. 9. 2007 Poradci Georgi Bushovi dávají taháky, jak vyslovovat jména zahraničních politiků, zemí a měst
26. 9. 2007 Iniciativa Ne základnám reaguje na vládou zadaný průzkum o radaru
26. 9. 2007 Cenzura v Americe Fabiano  Golgo
26. 9. 2007 Meyerovi to patřilo
26. 9. 2007 Co Golgo opomněl a Kerry nestihne Vítězslav "Vitex" Dvořák
25. 9. 2007 Odpověď na "Velké loučení Jana Kavana": Jan Kavan se ještě neloučí Jan  Kavan
25. 9. 2007 Dopis Daliboru Balšínkovi, který v Týdnu nevyšel Jan  Kavan
26. 9. 2007 Proč vadí Jan Kavan Milan  Daniel
26. 9. 2007 Senzitivní téma, anebo jen (navíc?) prestiž v sázce?! Miloš  Dokulil
26. 9. 2007 Jak se v Česku dělá "vládní" beseda o Radaru Vladislav  Černík
26. 9. 2007 Nemocné nemocnice, aneb jak to, že lidé ještě pořád studují lékařství? Uwe  Ladwig
25. 9. 2007 Vstal jsem ze židle
25. 9. 2007 Amerických základen bude v ČR víc? Jan  Neoral
26. 9. 2007 Odporcovia americkej základne v nemeckom Ansbachu prehrávajú na body, no nevzdávajú sa Karol  Dučák jr.
25. 9. 2007 Kde není soudce, tam není žalobce Jiří  Jírovec
24. 9. 2007 Živá planeta aneb sto omylů Václava Klause Pavel  Nováček
25. 9. 2007 Petržílek: ČSSD se distancuje od názorů prezidenta Klause Petr  Petržílek
25. 9. 2007 Ekologické organizace k prezidentově projevu
24. 9. 2007 Bulvár je hnůj, ale někdy se hodí... Bohumil  Kartous
26. 9. 2007 Módní přehlídka Emil  Bok
25. 9. 2007 Svoboda není bez odpovědnosti Jiří  Paroubek
24. 9. 2007 Další mystifikace ve zprávě vládní komise o radaru Jaroslav  BRDSKÝ