Nejde o to, zda toto rozdělení politického spektra ještě životné, ono totiž existuje. Hledejte objektivní, opravdu nejzákladnější příčiny krvavých konfliktů třeba jen v minulém a nynějším století, hledejte odraz rozdělení politického spektra ve vnitřní i zahraniční politice států, které sami sebe deklarují jako demokratické (namátkou bez ohledu na chronologii a úplnost: Španělsko, Chile, Latinská Amerika, Kuba, Korea, Vietnam, Kambodža, Afganistan, Jugoslávie, a řada dalších). V těchto válkách, jakkoliv zdůvodňovaných, šlo vždy o konflikty antagonistických zájmů jako důsledek dualistického rozdělení politického spektra.

Vše, co uvedl pan Vít ve svém článku, bych okamžitě podepsal. Jsem třikrát starší než vy, možná nebudete věřit, ale také mně bylo 25 a měl jsem dojem, ba byl jsem přesvědčen, že svět začíná mým narozením a okamžikem, kdy jsem jej začal vnímat. Když mi rodiče vyprávěli o svém dětství za 1. světové války, bylo to něco neskutečného, co se mně netýkalo.

Stejně tak nám všem dnes nic neříká život za feudalizmu, otroctví, nevolnictví, utrpení např. v průběhu třicetileté války apod. Avšak ve svých 25 letech, na rozdíl od dnešních 25-letých, jsem rodičům rozuměl, pouze jsem se nedokázal vcítit do jejich prožitků a pochopit jejich odlišný pohled na přítomnost.

To je také váš problém; máte dojem, že ti starší a staří jsou vlastně pitomci, kteří nejsou schopni pochopit naši "krásnou" současnost, táhnou své životní zkušenosti jako železnou kouli přikovanou k noze. Asi se vám, myslím tím vaši generaci, nepodaří zjistit, že základní názorové systémy vašich otců a dědů nejsou zastaralé, že na nich není potřeba mnoho měnit.

To jen vám se zdá, že jsou zastaralé, neboť si neuvědomujete, že ta velká hra existence lidské společnosti je neměnná, že to, co se mění s časem, jsou jen herci a kulisy. Tento poznatek lze vyvodit ze smyslu dějin za posledních 3.500 let.

Ale tak už to mezi generacemi chodí. Je mi jen líto, že vzdělání dnešních 25-letých není ani náhodou poznamenáno výchovou ke kritickému myšlení. Možná by ani mezigenerační problémy nevznikaly. Naučit se kriticky myslet je však "makačka na bednu".

Snad by to chtělo trochu se zabývat základními filozofickými otázkami a hledat na ně vlastní odpovědi (s absolutním vyloučením vlivu "katedrových" filozofů), potlačit v sobě prvky docility a nepodléhat vlivu převládajících konvenčních názorů. Rozpoznávat objektivní pravdu od masáže mozků oficiální propagandou.

Přiznávám, umíte číst, psát, hezky formulovat ne vždy vlastní myšlenky, ale chybí tomu moudrost, totiž pochopení kontinuity vývoje lidské společnosti, příčinných souvislostí mezi současností a tím, co předcházelo.

Mohu vás ujistit, že mnoho, nejen 25-letých, tomu všemu také nerozumí nebo nechce rozumět; jste jedna z mála výjimek, když to přiznáváte.