Zároveň by mělo být ale samozřejmě pro všechny menšiny, že i ony budou mít odpovědnost za život společnosti v tom státě, kde se rozhodly žít. Na to právě poukázala Anna Reimannová, když napsala ve Spiegel Online o činnosti hamburského Pracovního sdružení samostatných přistěhovalců "Arbeitsgemeinschaft Selbständiger Migranten (ASM)". To totiž hledá školicí pracoviště pro mladé lidi z přistěhovaleckých rodin.

Že takové hledání, vzniklé z vlastní přistěhovalecké iniciativy má smysl, ale je i velmi potřebné, to dokazují různá fakta. V Německu nedokončí školní výuku třikrát více mladých lidí z přistěhovaleckých rodin než z rodin původně německých. Více než třicet procent dvaceti až třicetiletých potomků z těch imigrantských rodin nemá ukončené odborné vzdělání.

A zajímavé je také, že z existujících 300 000 podnikatelů cizího původu, působících v Německu, jich jen 25 000 nabízí školící místa pro mladé lidi. Příkladem asociace, která pracuje nezávisle na etnickém původu, je další hamburská instituce - "Arbeitsgemeinschaft Türkischer Unternehmer (ATU)" (Pracovní sdružení tureckych podnikatelu). Ta za posledních deset let zprostředkovala více než 1000 školicích míst, kde se mohou mladí lidé vyučit určitému konkrétnímu oboru.

Nejen politikové, ale i občané samotní by měli myslet na to, že přistěhovalci už dnes jsou, anebo už brzo budou každodenní skutečností nejen v Německu, ale ve všech zemích Evropské unie. Jejich integrace do společnosti i do společenského života, jejich účast na vzdělávání a na blahobytu je a bude základní podmínkou pro budoucí pokojné spolužití. Nebo si myslíte, že by se pokojné koexistence dalo docílit bez toho?