Překrucování reality do pravého opaku, výklad alternativní skutečnosti, vytváření klamného zdání a zveličování kritických faktorů vývoje a jejich významu, zatajování pravdy, to jsou metody propagandistů, nikoliv novinářů. Dokud byla stanice zajímavá jako ukázka vlivu amerických a německých tajných služeb na média a dokud žili nostalgičtí staří posluchači, navrátivší se emigranti měli co říci i společnosti a poslouchanost stanice byla 100-120 000 posluchačů denně. Po opuštění kapitánem se loď přetvářky potopila a dnes už ji sleduje pouze 35 000 posluchačů denně. Bývalo to i 14 000. Jednotlivé pořady v průběhu večera tak sleduje třebas pouze 2 - 5000 posluchačů. Jan Čulík napsal v okamžiku, kdy Pecháček odcházel a předával stanici Šternovi: " Pochybujeme, že by promluvy stávající "intelektuální elity" stanice ladily s novými cílovými skupinami. Mladí lidé již dávno ve svobodné Evropě žijí (především díky svobodnému šíření informací po internetu) a svůj poslechový vkus mají naprosto odlišný, než pamětníci mnichovské Svobodné Evropy, s kterou stejně mělo Pecháčkovo soukromé "Rádio Svobodná Evropa" ve veřejnoprávním rozhlase jen relativně málo společného. ... Svobodná Evropa má tedy dvě možnosti: zůstat manipulativně jednostrannou stanicí, která bude vysílat "do zdi", neboť si její posluchači "svobodně" vyberou konkurenci, anebo se vydat cestou opravdu svobodné Evropy - cestou dialogu všech se všemi. To by ovšem musela umět praktikovat nezávislou žurnalistiku, padni komu padni. RSE se mnohokrát zdiskreditovala neotevřeným postojem..." Od té doby se toho moc nestalo, Čulíkův hlas zůstal nevyslyšen.

Pod tlakem okolností a nahromaděných chyb generální ředitel odvolal po návštěvě delegace pracujících v ředitelské kanceláři před časem i ředitele stanice Šterna. Celá Rada si oddychla, neboť zaměstnanci stihli předjednat Šternovo odvolání i s radními. Doklady udávající ředitele dodali radním až na stůl. Je radost být šéfem, který řadu let kryl celou redakci a mít takové spolupracovníky...

Titíž zaměstnanci zoufale lobbovali za člověka z jejich řad a naprosto šílení byli z toho, že by na místo ředitele přišel někdo zvenčí, kdo by byl ještě navíc nedejbože žurnalista. A tak se nestal ředitelem například hlasatel konzervativních názorů a autor jednoho pořadu ČRo 6, pedagog VŠ JAK Petr Žantovský, ale do kanceláře s nacistickou cedulí Nepřítel naslouchá přišel po řadě důvěrných konzultací a zvažování bývalý šéfredaktor sametově revolučního deníku Veřejnosti proti násilí "Verejnosť" a později ředitel vydavatelství Nový Telegraf. Peter Duhan. Nejmenší zlo, akceptované jako kompromis všemi. I redaktory. Zadání dostal. Přimět redakci k vyváženosti, nadávky a zapšklé invektivy vůči politikům nahradit v komentářích nenapadnutelnými argumenty, rozšířit spektrum spolupracovníků o mladou generaci a změnit cílovou skupinu tak, aby poslední redaktor neumřel s posledním posluchačem.

Nejhorší nedostatky se začaly pozvolna měnit a i já, tehdy v roli člena Rady Českého rozhlasu, jsem uvěřil, že starý pán si chce svou novou pozicí v ČRo 6 postavit pomník. Aby nebyl chápán jako ten, který přivedl ke krachu nějaká propagandistická média, v porevoluční době, ale jako novinář s velkým N. A ono to tak chvíli i vypadalo. Jakoby skončila éra Šterna, jakoby skončila doba, kdy Duhan přednášel na VŠE v Praze předmět Podoby soudobé propagandy a a manipulace s veřejným míněním. Ještě na podzim a v zimě minulého roku jsem se domníval, že Peter Duhan je na dobré cestě k postupnému a pozvolnému zkvalitnění stanice a můj původní plán na zrušení stanice byl zbytečně tvrdý a nespravedlivý . S přežitím ČRo 6 jsem se smířil. Nový ředitel už je ve funkci více než sto dnů a tak na prověrku toho, co udělal (a co neudělal), je pravá chvíle. Protože to, co kritizuje Jan Čulík na jedné jediné reportáži Jana Jůna, je konkrétním projevem dlouhotrvajících systémových selhání stanice. Jůn jako autor Revue PROSTOR - společensko-kulturního čtvrtletníku konzervativního ladění jiný být nemůže... Ne nadarmo ho jednou Čulík, který s ním po určitý čas v polovině 90. let sdílel redakční pracoviště v RFE a měl s ním řadu konfliktů, označil za propagandistu a cenzora. V letech 1994 - 1995 býval často vedoucím vydání pořadů Události a názory, kdy se z vysílání RSE vylučovaly a cenzurovaly příspěvky obsahující nezávislé a jeho obraz o světě rozvracející myšlenky. Jeho servilita vynikne nejlépe, přečteme-li si jeho rozhovor s Václavem Klausem, připravený pro Český rozhlas 6 - Rádio Svobodná Evropa 3. 2. 2002.

Jaká je tedy dnes analyticko-publicistická stanice Českého rozhlasu - ČRo 6, která "chce přispět k etablování moderní veřejnoprávní rozhlasové stanice, která by byla vzorem dobré a seriozní politické žurnalistiky"?

• Zpravodajství stanice stále ignoruje řadu událostí, stále je vidět izolovanost a selektivnost výběru zpráv. Sice už má v Parlamentu svého vlastního zpravodaje, ale jím prezentované události postrádají jedno, zato podstatné - objektivitu. I proto není využíváno jinými stanicemi ČRo. Selektivnost témat, selektivnost zdrojů, někdy i umělé zprávy, jindy komentované zpravodajství, ze kterého jak sláma z bot čouhá názor redaktora.
• Stejné to je i v případě přehledů zahraničního tisku. Selektivnost témat, selektivnost zdrojů, nepružnost ve schopnosti reagovat na aktuální vývoj. Nedovzdělanost redaktorů. V hospodě ani v kostele se názor ani přehled nezíská. Neustálá orientace na konzervativce v Británii, Vatikán a křesťanskokonzervativní Bavorsko s jejich specifickým pohledem na svět. ČRo 6 ze zahraničních médií necituje zprávy a na jejich základě si netvoří samostatný názor, ČRo 6 cituje hlavně cizí komentáře. Nejčastěji citovanými jsou německá agentura DPA a konzervativní britský Daily Telegraph. Následuje BBC a poté už jen změť střípků. Vztah víry a politiky, zdůrazňování křesťanských kořenů Evropy - toť nejčastější témata poslední doby. Ignorování řady zemí a řady zdrojů. Nejsou lidi?
• Domácí tisk za českého posluchače nikdo číst a vysvětlovat nemusí, nejsme v exilu ani na hodině občanské nauky...
• Vlastní komentáře jsou kapitola sama pro sebe. Několik pretendentů, kteří mají oprávnění sdělovat svůj názor davům. Takřka bez výjimky všichni konzervativci. Pravicový spin je zde nejmarkantnější. A to, co zaráží, je orientace na českoněmeckou minulost , u vnitropolitických komentářů nevyváženost a antikomunismus, u zahraničně politických komentářů tématická plochost. Nevrdím, že by stanice neměla vysílat "vyhraněné" příspěvky. Ale uvítal bych, kdyby bylo lze je vyhranit oběma směry. Doprava i doleva. Kdyby skončila falešná solidarita a nepřijatelnost vnitroredakčních polemik u mikrofonu a z publicistiky se stal tvrdý ring volný. Kdyby editory nebyli lidé bez rozhledu a zájmu o politiku, ale zkušení žurnalisté ze zpravodajství, kterým nedělá problém orientace ve zdrojích, jejich klasifikace a všeobecný přehled. Chci publicistiku korektní, neignorující názory levé části politického spektra, chci nekompromisní ale spravedlivý boj idejí u mikrofonu, ze kterého nebude nikdo vylučován či marginalizován jen proto, že zásadou stanice po desetiletí bylo, že o komunistech se mluví, ale komunisti mluvit nemohou. Chci rádio, které nebude překruzovat realitu a pěstovat propagandu. Ve kterém nebude reagovat editor vnitropolitických pořadů Radko Kubičko takto: "I když je někdo novinář ve veřejném médiu, který financují též komunističtí voliči, neznamená to, že nemůže kritizovat nedemokratickou ideologii a musí přijímat i propagandu voličů, kteří chtějí demokracii zničit. Veřejnost média je v tom, že bude zveřejněn každý názor, i kritický protinázor komunistických koncesionářů, například", aniž by svou teorii uvedl kdykoliv do praxe. Které nebude apriorně tvrdit, že Paroubek je hňup a Gross by měl emigrovat, pokud se mu podpásové útoky médií nelíbí. Že pravicové reformy jsou nutné a solidarita je zbytečně nákladná... Chci rádio, které striktně bude dodržovat Kodex i svůj programový plán. Chci rádio, které budu mít i já důvod poslouchat. Chci i za své peníze rádio, kterého se nebudu muset eklovat.
• Teritoriální spin zahraničního zpravodajství ukazuje že ČRo 6 vidí selektivně jen některé pohledy a některá teritoria - na globální pohled oproštěný od euroatlantismu si netroufá. Rakouské události reprezentuje většinou pouze Richard Seemann, který je píše pro Britské listy, španělský či portugalský pohled víceméně nenajdeme - témata vládnoucích socialistů a změny, které působí ve španělské legislativě jsou tabu, Itálii s komunistickým prezidentem a socialistickým premiérem potkáme velmi zřídka a spíše v momentě, kdy se píše o katolických poutních místech, o francouzské politice a jejím zákulisí se toho mnoho nedozvíme, nanejvýš to, co najdeme v zpravodajstí všech osttních - o analytičnosti nemůže být řeč. Skandinávii nevidno, jak je rok dlouhý, jižní Ameriku s jejím bouřlivým vývojem také ne, pokud svůj příspěvek nenapíše editor Wichs. A ten, i kdyby se přetrhl, nemůže vyvážit celou plejádu euroatlantických propagandistů. O Rusku panují pouze mýty Velkého zlého medvěda a jaderného raketového strašidla. Případně je poukazováno na zpravodajskou minulost Putina, korupci či bídu ruského venkova. Bouřlivé změny v Říši středu redaktoři ČRo 6 ignorují, z čínské politiky najdeme pouze problém, který působí Číně dalajláma a Tchajwan , případně hnutí FalunGong. O Šanghajské organizaci spolupráce se nedozvíte nic, o vývoji v Africe a zemích Maghrebu také ne. O Hnutí nezúčastněných, asijských aliancích či Arabské lize ani slovo. Systematicky je ignorován arabský a perský pohled na svět. Kanada neexistuje. Amerika, to jsou Spojené státy a boj proti terorismu. Kuba je zemí zlého starého diktátora a rudého nebezpečí. Diktátorské a pučistické země pod americkou kuratelou jsou tiše obcházeny. Analytika otázek globální politiky a ekonomiky, institucí OSN a ropných kartelů, ropná bezpečnost a snaha velmocí po dohodách chybí zcela a nebo ukazují pouze jeden pohled. To není analytická stanice. Dojmy totiž převažují nad fakty v poměru 10:1.
• Dokumentární tvorba připomíná příručky UDV. Obsese, kterou způsobuje redaktorům život patnácti miliónů lidí před sedmnácti a více lety, je součástí klinické diagnózy celé redakce.

Před více než čtyřmi lety jsem na adresu ČRo 6 napsal:

Nestalo se nic. Jen priorizaci ODS nahradila priorizace bez výrazné stranické afinity, o kterou se dělí ODS, Čunkova KDU-ČSL a zmodralí Zelení. Topolánka v ČRo 6 nemilují, pravicové reformy ano. Minorizace KSČM a ČSSD pokračuje, výrazně negativní vnímání levice též. Politická tlačenka "zprava" dokonce dospěla tak daleko, že tento rok při návštěvě v Senátu "varoval" radní stávající ministr kultury, senátor Jehlička před neuváženými a nevratnými kroky ve vztahu k ČRo 6, jehož záslužné práce si váží a pro mnoho kolegů senátorů je cenným informačním zdojem... Takové malé upozornění. Kdo si ho tehdy objednal a proč, bůh ví. ČRo 6 ale v tu dobu mělo tak málo posluchačů, že se nejspíše jeho senátní zpravodajka bála o místo. Kdyby se Jelička nemohl náhodou na tehdejší svůj monolog rozpomenout, jeho hlas mám ve svém archivu.

Z vývodů analýz pořadů ČRo 6, které jsem dělal před čtyřmi a třemi lety, bych dnes nemusel měnit ani čárku. Pouze bych aktualizoval čísla, a ta by dávala přibližně stejný obrázek o trvající nevyváženosti. I o nicotné poslechovosti a neuvěřitelných nákladech vysílání. Stanice je přes dílčí změny svého programu stále špatná. Jsou v ní totiž stále titíž lidé. Jediné řešení dnes vidím v rozprášení kolektivu tmeleného pamětníky a ve sloučení s Rádiem Česko. V likvidaci vlastního zpravodajství a jeho nahrazení servisem Rádia Česko, v podřízení editoriální politiky lidem, kteří nebyli nikdy zaměstnanci ČRo 6, v tvrdém dodržování Kodexu s konkrétními finančními a personálními postihy, v hloubkové interní analýze a kontinuálním sledování politické vyváženosti, tematické, personální a žánrové pestrosti, a tím v účelnějším využitím těch desítek milionů, co stojí provoz rádia v bývalé nacistické vile na okraji Vinohrad. V oddělení hlasatelské části a části odborně novinářské, protože odborně graduovaných "psavců" je dost, odborně graduovaných s hlasem a profesionální rozhlasovou zkušeností málo. Analýzy se většinou píší a někdo jiný než autor je může číst. Vytvoření centrální redakce aktuální publicistiky s vlastními pořady na několika stanicích a odbornými redaktory, rešeršisty a širokým okruhem externích analytiků, stejně jako rozšíření vysílacího prostoru pro ni nemusí být problém. Problém bude, že někdo přijde o oblíbený mediálně útočný propagandistický kanál a někdo přijde o práci, která je pro něj smyslem života. Jinde než v ČRo 6 by se totiž většina redaktorů nyní zde působících neuživila. Alkoholiky nikde neberou a blábolily také ne. Už nikde.

A tak nezbývá na závěr než citovat slogan, který jsem si pro Český rozhlas 6 vytvořil v roce 2003 a je platný dodnes:

To pravé manipulativní rádio... Vaše rádio.

Jan Čulík: Martin Schulz doporučuje českým komunistům exil ZDE

Autor byl po tři roky členem Rady Českého rozhlasu