Že je ta ministryně ráda, to je pochopitelné, protože už delší dobu mluví o tom, že německé hospodářství potřebuje víc mladých, ale že jde v prvním kvartálu oproti loňsku jen o rozdíl o 600 novorozených z celkového počtu 149 300 porodů, to v tom nehraje v prvním okamžiku velkou roli. Zajímavé ale by bylo v souvislosti s tou radostí, se dozvědět, kolik těch děti se zase narodilo v situaci, kdy to znamená přírůstek případů dětského mateřství a samovychovatelstvi , které předurčují další diskriminaci, dětskou chudobu a budoucí nezaměstnanost. Na to se von der Leyen ale asi neptala...

Že lidé plodí v Německu míň dětí než dříve, a to hlavně míň nechtěných děti, to není jen důsledek sobectví, jak se často myslí a říká. Je nutno totiž taky uvažovat o budoucnosti těch nenarozených dětí. Podle mého nemusí být zrovna veselé mít dítě, kdož si ho rodiče nepřejí, když je třeba počato v důsledku alkoholového opojení dvou lidí, kteří spolu nemají nic společného, anebo jako pokus stmelit už rozpadlé manželství. Podle mého by se mělo nejen v Německu říkat dětem ve škole, že mít děti není vždycky dobré, určitě ne pro ty děti, které budou žít v asociálních rodinách nebo bez rodiny a ve společnosti, kdy by alespoň potřebovali základní vzdělání, aby se do ní nebo do nějaké její fungující součásti mohly integrovat.

V dnešní situaci v Německu rodiče, pokud před plozením dítěte vůbec o něčem uvažují, dnes už si většinou nemyslí, že potřebují hodně dětí, aby alespoň některé přežily a staraly se o ně později ve stáří. To je důsledkem méně velkorysosti těch rodičů a více důsledkem lepších hygienických podmínek a sociálních poměrů.

Onen hysterický strach, že německý národ vymře, který se u některých lidí vyskytuje, a s tím také spojena státní podpora porodnosti, vede k tomu, že se lidé nestávají rodiči, aby se starali o své šťastné děti, ale jen, aby dostali od státu větší příspěvky. Chyba přitom je, že ty přispěvky nestačí na to, aby lidé mohli své děti plně zaopatřit, dobře vychovat a poskytnout jim kvalitní vzdělání. Na to bohužel hodně lidí ani nemyslí, protože jinak by tolik dětí jejich rodiče netrápilo.

O tom ale ministryně von der Leyen asi neuvažovala, alespoň o tom nemluvila, a ani se o tom nezmínila ani Tusnelda Tivig, která pracuje jako vědkyně v rostockém Zentrum zur Erforschung des Demografischen Wandels (Středisku pro zkoumání demografických změn). Ta řekla tiskové kanceláři AFP, že podle ní byl záporný trend klesání porodnosti opravdu zlomen. Že prý je to ale podle ní důsledkem politických rozhodnutí a hospodářským úspěchem posledních měsíců, to člověka doslova ohromí.

Ptám se, a Vy na to možná máte na to tu správnou odpověď, jak je možné že rodiče nyní narozených dětí věděli už před devíti měsíci, když v Německu ještě všichni lamentovali, jak prý jsou strašné sociální podmínky a jak hrozné jsou hospodářské vyhlídky, vzhledem k tomu, že se má zvýšit DPH, že mohou v pohodě dítě počít, protože situace se změní a bude výborná! Jestli tito rodiče tohle všechno tak dobře předpověděli, německá federální vláda by je okamžitě měla angažovat jako hospodářské experty.

Když se na to pokusím podívat aspoň trochu víc realisticky, vychází mi, že porodnost ještě trochu v Německu stoupne i příští měsíc. Proč? Z hospodářských důvodů ne, to by byl neuvěřitelný zázrak předvídavosti, ale je to jednoduché -- bude to důsledkem mistrovství v fotbalu. Němci od června do července 2006 slavili úspěch svého národního týmu, a to často pod vlivem alkoholu. Proto se starostlivě ptám, čí pak děti to jsou, které se narodily letos v březnu, jestli vůbec žijí v nějakých rodinách, jestli matky znají otce těch dětí, jestli se neraduje jen ta ministryně, ale také všichni ti otcové těch dětí. Rád bych v to doufal, ale kdybych řekl, že tomu věřím, to bych lhal.