Bohužel, česká hraná kinematografie byla svou žní za poslední rok letos v Karlových Varech zastoupena opravdu dost chabě. S výjimkou Ondříčkova filmu Grandhotel ostatní současné české hrané filmy neobstály v konkurenci filmů ruských, korejských, amerických, japonských -- dokonce i snad jediný slovenský hraný film, který se ve Varech promítal, Rozhovor s nepřítelem, humanistická pocta lidskosti, která aspoň morálně vítězí nad zabíjením (jde o dialog mezi německým vojákem a slovenským partyzánem kdesi v zasněžených slovenských horách v zimě rok 1945, německý voják dostal rozkaz Slováka usmrtit, ale on to odmítne učinit)byl podstatně hlubší a dynamičtější než většina českých hraných filmů.

Mentalita české hrané filmové produkce, předvedené letos ve Varech je zvláštní. Že by se projevovala ona desetiletí, kdy byl český národ jako fackovací panák, tak se dnes čeští filmoví tvůrci jaksi plíží podél zdí a nejsou ochotni či schopni nic vyjádřit na rovinu, hluboce či výrazně? Jako by se báli dotknout se skutečné esence lidství -- jako by to odpovídalo i zřejmě dnes převažující mentalitě Čechů, působících v mediálních kruzích: raději se budu chovat vyhýbavě a udělám nezávazný vtípek, abych případně nenarazil, protože nikdy není úplně jasné, komu budu muset v nejbližší dob poklonkovat. Jsou experti na komerční, podprahovou manipulaci -- přímou konfrontaci s problémy dnešního života a světa nalezneme v jiných kinematografiích. Ruské či korejské, případně japonské filmy, které jsem letos v Karlových Varech viděl, mi připadají daleko bližší evropskému pojmu humanity, než cokoliv, co za poslední rok vyšlo z dílny českých filmařů.

To, co jsem napsal, je ovšem neférové: nejlepší současné české filmy, Tajnosti od Alice Nellis či Roming nebo Pusinky se ve Varech vůbec nepromítaly.

Uměle vyvolaný mediální rozruch kolem Svěrákových sentimentálních Vratných lahví je zavádějící. Česká média žijí jen v současnosti. Jaksi se pozapomnělo, že Vratné lahve jsou jen druhořadým remakem velmi dobrého filmu Vladimíra Michálka Babí léto (2001), s Vlastimilem Brodským a Stellou Zázvorkovou. Proč na to nikdo nepoukáže a neřekne, že Hubačův scénář Babího léta je o mnohem hlubší než to, co dokázali dát dohromady pánové Svěrákové?

Co říct na závěr k celkové atmosféře v Karlových Varech?

Karlovy Vary stojí svým vážným mladým publikem -- a toto publikum by si měly především pěstovat.

Letos se stal festival obětí své vlastní popularity -- a zejména od začátku červencových svátků praskal ve švech. Není dost dobře možné, aby festival prodával divákům akreditace za 1000 Kč a pak docházelo k tomu, že majitelé akreditací se v některé dny nedostanou vůbec na žádné filmové představení.

Od čtvrtka do pátku v noci bylo zjevné, že je festivalová infrastruktura nedostatečná. Projevovalo se to už i tak banálními skutečnostmi, jako byly trvalé, dlouhé fronty před dámskými záchodky (opravdu lituju ponížení, kterého se tak stále dostávalo návštěvnicím festivalu) -- kavárny v hotelu Thermal se měnily v nedýchatelné, zakouřené peklo. V prvním patře Thermalu, kde jsou menší projekční sály (Kongresový sál, Malý sál a Sály A, B a C) se v určitou denní dobu skoro nedalo projít. Nechci malovat čerta na zeď, ale kdyby v té situaci vznikl požár, budou stovky mrtvých.

Před několika lety se promítal Brabcův film Kytice podle Karla Jaromíra Erbena v edinburském kinu filmového uměni Filmhouse. Řada českých au pair se do vyprodaného sálu nedostala. Přítomný režisér F.A. Brabec, zvyklý na české poměry, navrhl vedoucímu kina, aby tyto lidi vpustil do sálu a nechal je sednout si na zem vedle řad se sedadly, tak jak se to běžně provádí během filmového festivalu ve Varech. Vedoucí britského kina se na Brabce podíval jako na šílence: "To je strašlivě nebezpečné -- bylo by to hrubým porušením všech požárních předpisů."

Myslel jsem na to mnohokrát, když skončilo promítání a publiku trvalo mnohdy až deset minut, nebo více, než se všichni sedící zvedli a dokázali ze sálu odejít. Kdyby v tu chvíli začalo hořet a v sále se rozšířil dusivý kouř (a bylo by to otázkou minuty), byli bychom všichni mrtvi.

Filmový festival v Karlových Varech potřebuje moderní multiplexové kino. Hotel Thermal je pro takto velkou akci nedostatečný a vlastně i nebezpečný.

Je pozoruhodné, jak nekvalitní jsou celkové restaurační služby v Karlových Varech. Praha si touto etapou také kdysi prošla, někdy tak kolem roku 1993, to je však už dávno za námi.

Nechtěl jsem o tom nutně psát, abych nevyvolával dojem středostavovské rozmazlenosti. Jenže: zhlédnete-li čtyři pět filmů denně a píšete-li o tom denně dva tři články, těžko naleznete čas chodit do supermarketu a někde si po straně vařit -- potřebujete najít obstojnou restauraci, kde byste se aspoň jednou denně mohli slušně najíst.

Karlovarské restaurace jsou podstatně dražší než pražské a ve většině z nich jsou obsluha i jídlo otřesné. Že by to bylo tím, že tamější populace ruských zbohatlíků neví, že by měla vyžadovat kvalitní služby? Nezřídka se stalo, že trvalo deset patnáct minut, než se objevil číšník; jednou byl schopen přinést jen jeden jídelní lístek, "protože jich víc nemá". V jedné restauraci nám nepřinesli některá objednaná jídla: "Pan kuchař na to zapomněl." A účet?

Zkuste najít na kolonádě restaurační zařízení, kde byste dostali něco k jídlu po 22. hodině. Všude je zavřeno.

V pátek večer jsme nedaleko hotelu Pupp objevili restauraci, která se honosí tím, že ve vitríně na ulici vystavuje raky -- bez vody, ztěžka se pohybovali z posledních sil. Číšník nám hrdě vysvětlil, že takto vystavení raci vydrží ve vitríně bez vody šest dní. Musím říct, že do téhle restaurace jsme nešli.

Nevím jak v ČR, ale v Británii by bylo takové zacházení se zvířaty trestným činem.