3. 7. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
3. 7. 2007

...a bude hůř: Už jen zábavný thriller

…a bude hůř (2007) režie Petr Nikolaev

Filmovým přepisem původně "šokujícího" románu Jana Pelce, …a bude hůř, který vyšel původně v roce 1985 v exilovém nakladatelství Index v Kolíně nad Rýnem ve spolupráci s čtvrtletníkem Svědectví Pavla Tigrida, je stejnojmenný film režíséra Petra Nikolaeva a producenta Čestmíra Kopeckého. Ve snaze vyvolat atmosféru autentičnosti je film natočen zrnitě na černobílý materiál a s cílem zřejmě tak trochu navodit dojem, že jde o dobový dokument ho autoři nedali do normální distribuce v kinech, ale promítají ho starým šestnáctimilimetrovým projektorem v zakouřených hospodách po České republice.

Kontroverzní Pelcův román …a bude hůř působil v době, kdy vyšel, opravdu šokujícím dojmem: tehdy totiž dokázal porušit společenská tabu. Emigrantští čtenáři vyčítali Pavlu Tigridovi, šéfredaktorovi Svědectví, že se dal dohromady s "undergroundovými punkáči", kteří porušují všechny civilizační normy. Po letech však už filmová verze tohoto románu působí docela idylicky.

Jiní tehdy poukázali na to, že šokující popisy života mladých outsiderů na severu Čech, odkud autor pocházel, pocházejí z literární inspirace, nejsou tedy zřejmě přímo inspirovány životem. Kniha působí trochu papírově, hlavně proto, že Pelc není nejnadanějším autorem.

V literární předloze jsou Pelcovi hrdinové jsou oběti alkoholu a drog, které vegetují na okraji společnosti v permanentním konfliktu s policií a pohybují se v začarovaném kruhu mezi vězením, polepšovnou a blázincem. Většina těchto mladistvých se dostala do tohoto postavení, protože je společnost nějakým způsobem psychicky ranila či poškodila. Pelcovi hrdinové vysvětlují svou revoltu tím, že prý nenávidí československý komunistický systém. Nechtějí být měšťáky a sedět doma před televizorem.

Jejich revolta je ale jenom výmluvou, prázdným gestem. Jsou outsidery hlavně proto, že se nedokáží vyrovnat se skutečností. Jejich svoboda je iluzorní: z běžného života utíkají do alkoholického zapomnění. Svůj život promarňují v kolotoči pitek, narkomanských a sexuálních orgií. Autor ve svém románu vlastně vytvořil jakýsi svět moderních oblomovů: slabochů, kteří jsou mlhavě nespokojeni se svým životem, ale jsou neschopni cokoliv konkrétního podniknout, aby ho změnili. Román totiž nastiňuje jen dvě možnosti, jak prý bylo možno v Československu v sedmdesátých a v osmdesátých letech žít: buď byl člověk maloměstským měšťákem a žil takzvaně »ve strukturách« nebo byl sexuálně promiskuitním opilcem a narkomanem.

Film režiséra Petra Nikolaeva tuto původní literární předlohu dost podstatně idealizuje. Zřejmě vazbou na současnou teknařskou generaci, pronásledovanou v nultých letech při letních neoficiálních festivalech Czechtek policií, ukazuje Nikolaevův film severočeské příslušníky undergroundu v pozitivnějším světle, než co vyplývá z původního literárního textu. Severočeští punkáči jsou v podání jeho filmu normální, citliví, lidští jedinci, mladí lidé, kteří se například do sebe zamilovávají jako kdokoliv jiný v tomto věku a navzdory tomu, že pijí a berou to málo drog, které je jim dosažitelné, mají vlastně úplně normální běžné lidské potřeby – jsou vlastně daleko humánnější než lidé, kteří se podílejí na každodenním fungování komunistického establishmentu (projevuje se to především defenzivní, dřevěnou, byrokratickou řečí těchto jedinců.) Z dnešního hlediska se divíme, proč je vlastně policie pronásleduje. Jsou neškodní; nedělají nic protistátního. Román implicitně naznačuje, že komunistický režim nesnášel nikoho, kdo se nechoval stádovitě podle očekávání systému; ve filmu už motivace policejního pronásledování tak jasná není.

Docela paradoxní je v Nikolaevově filmu skutečnost, že jeho hrdinové, tato alternativní skupina mladých lidí, žijí vlastně kolektivním životem, tedy životem velmi podobným tomu, jaký bylo lze nalézt v mnoha oblastech života v Československu sedmdesátých a osmdesátých let. Je vlastně komické, že individuální revolta "protispolečenských bouřliváků" tu nabývá kolektivního výrazu. Tito mladí lidé se nechovají nijak zvlášť odlišně či extrémně – oba hlavní hrdinové se dokonce snaží nedostávat se do konfliktu s policií a seženou si práci metařů, aby měli v občance razítko zaměstnavatele a nemohli být obviněni z příživnictví.

Pankáčská komunita se ovšem opakovaně stává terčem šikany od místní policie, jejíž zejména mladí příslušníci projevují vůči undergroundovým jedincům vyloženě sadistické rysy. Velitel VB je občas rozumnější.

Komunistický útlak je nicméně zjevný: ve společnosti mladých lidí se často vyskytuje místní tulák Guma, "Lesní muž", vyjde o něm najevo, že to byl za druhé světové války hrdina – letec v bitvě o Anglii. Úřady mu nedovolí vycestovat do Británie na připomínkovou akci k výročí leteckých bojů o Anglii, policie ho pošle do ústavu pro duševně choré, kde Lesní muž spáchá sebevraždu. Mladí severočeští pankáči jsou tím šokováni a uspořádají mu – přes protesty socialistické ředitelky – v místním krematoriu undergroundový pohřeb. Mohou si to dovolit, protože mají v krematoriu příznivce – i v undergroundu věcí fungují na základě protekce.

Film sleduje relativně poklidný život mladých pankáčů (kromě pití piva a zařizování si jakéhosi skladu jako alternativní byt organizují také přátelské fotbalové mače, případně pak dívky z pankáčského týmu nahoře bez objímají stromy) asi po polovinu své stopáže, v druhé části se pak film (stejně jako literární předloha) náhle mění v "hardboiled" thriller: po jedné z agresivních policejních razií se totiž mladí lidé proti policistům při výslechu postaví: dívka Olina při tom vážně zraní vyslýchajícího policistu, který ji urážel, popelníkem a skončí tedy v ústavu nápravného zařízení pro mladistvé. Její milenec Otto a jeho kamarád, hlavní, poloautobiografický hrdina Olin, se vybičují až k téměř westernové akci: Když jde Olina s vychovatelem z pasťáku do místního Smíšeného zboží nakupovat, přepadnou vychovatele a dívku osvobodí. Od té doby je trojice na útěku: zachrání se však pouze poloautobiografický hrdina Olin, který se v závěru filmu dostane do Paříže.

Začátkem devadesátých let dvacátého století vznikla v Československu celá řada filmů, které se snažily - úspěšně a někdy i neúspěšně – reflektovat zážitky z období komunistického režimu: většinou svědčily o nedýchatelné atmosféře v zemi a o období útlaku. Byly to protesty, snaha o katarzi nad tím, co lidé prožili a potřebovali se toho zbavit.

O více než patnáct let později je posun v tom, jak nyní čeští filmaři zpracovávají zážitky z komunistické éry, více než zjevný. Ve srovnání s filmy z let 1990-1993 pozbyl Nikolaeův přepis Pelcova románu …a bude hůř bezprostřední naléhavosti. Navzdory tomu, že se film snaží formálně vyvolat dojem drsnosti a bezprostřednosti, třeba i tím, že je natočen na zrnitý a kontrastní černobílý materiál, je filmová verze knihy …a bude hůř spíše záležitostí komerční než politickou. Jde o film, který je dnes, dávno po pádu komunismu, především zábavou a thrillerem, nikoliv už politickým protestem nebo svědectvím "o tom, jak to všechno bylo"...

                 
Obsah vydání       3. 7. 2007
3. 7. 2007 Transparency International: tajný etický kodex Štěpán  Kotrba
3. 7. 2007 Od propagandy k propagandě Ivo  Šebestík
2. 7. 2007 Kolem Transparency International netransparentno
3. 7. 2007 Skutečný život je skutečně napínavý Ema  Čulík
3. 7. 2007 Real life's a real thrill Ema  Čulík
2. 7. 2007 Fotografický deník: Karlovy Vary 2007 Štěpán  Kotrba
3. 7. 2007 O drsném počasí a jemné lidské senzitivitě Jan  Čulík
3. 7. 2007 ...a bude hůř: Už jen zábavný thriller Jan  Čulík
3. 7. 2007 O (ne)závislosti ruských médií Tomáš  Lipták, Inga  Kokalevská
2. 7. 2007 Michael  Marčák
3. 7. 2007 Setkání zadaných Bohuslav  Binka
3. 7. 2007 Michael  Marčák
3. 7. 2007 Beseda o radaru
3. 7. 2007 Válka generací a spiknutí metuzalémů Stanislav  Heczko
3. 7. 2007 Mladí svazáčtí konzervativci
3. 7. 2007 Návrh placení zkoušek učni by vytvořil sociální bariéru Alena  Gajdůšková
3. 7. 2007 Legislativa udržitelného rozvoje a nové podnikatelské příležitosti Martin  Kloz
3. 7. 2007 Konec analogového vysílání ČT na Domažlicku
3. 7. 2007 Holení je součástí industrializace a evoluce Wenzel  Lischka
3. 7. 2007 Úterý v redakci David  Nesnídal
1. 7. 2007 Jak pomalu lze jít? Poetický film a umění zaujmout diváka Ema  Čulík
1. 7. 2007 How slow can you go? - Poetic film and the art of the audience Ema  Čulík
1. 7. 2007 Bigotní dogmatismus zprava i zleva Jan  Čulík
1. 7. 2007 Lidé o tom chtějí mluvit, filmař to natočí, ale v médiích to systematičtěji nenajdete Jan  Čulík
2. 7. 2007 Intervence, budování státu a imperiální ambice USA Mesfin  Gedlu
30. 6. 2007 Pandořina skřínka otevřena Fabiano  Golgo
2. 7. 2007 Prázdniny na Božích mlýnech Pavel  Kopecký
2. 7. 2007 Zapomenutý básník Louis Fürnberg 24. 5. 1909 – 23. 6. 1957 Richard  Seemann
30. 6. 2007 Slibný začátek Jan  Čulík
30. 6. 2007 O slávě a o čistotě Jan  Čulík
1. 7. 2007 Městu a světu: Rozepnutý poklopec stínového premiéra Štěpán  Kotrba
22. 11. 2003 Adresy redakce
4. 5. 2007 Hospodaření OSBL za duben 2007

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
3. 7. 2007 ...a bude hůř: Už jen zábavný thriller Jan  Čulík
4. 5. 2007 Vernisáž výstavy o spisovatelce Věře Sládkové   
3. 5. 2007 Nezkreslujme Máchův odkaz Lukáš  Zádrapa
16. 4. 2007 Igor Josef  Škvorecký
16. 4. 2007 Záznamy všedních dní Igor  Hájek
11. 4. 2007 „Čekám na film o Mašínech“ Josef  Švéda, Marie Pásková
6. 3. 2007 Antologie Divokého vína - kulturní událost Miroslav  Vejlupek
21. 2. 2007 Ohlédnutí: Literatura a internet v roce 2006 Miroslav  Vejlupek
8. 2. 2007 Opona   
22. 12. 2006 Anglosaští fotbaloví fanoušci diskutují o české literatuře :)   
6. 12. 2006 Exhibicionismus plže a exces jako normalita Miroslav  Vejlupek
29. 8. 2006 Když chceš něco vědět, tak se neptej Aleš  Merenus
15. 8. 2006 Národní literatura je jen jedna Miroslav  Vejlupek
11. 8. 2006 Poezie a masmédia: O lkaní básníků nad vlastním údělem Boris  Cvek

Český film RSS 2.0      Historie >
3. 7. 2007 O drsném počasí a jemné lidské senzitivitě Jan  Čulík
3. 7. 2007 ...a bude hůř: Už jen zábavný thriller Jan  Čulík
2. 7. 2007 Je nesprávné pomíjet Menzelův láskyplný pohled   
1. 7. 2007 Lidé o tom chtějí mluvit, filmař to natočí, ale v médiích to systematičtěji nenajdete Jan  Čulík
1. 7. 2007 Bigotní dogmatismus zprava i zleva Jan  Čulík
29. 6. 2007 Film, který neví, co chce říct Jan  Čulík
29. 6. 2007 Film o lidské nedokonalosti Jan  Čulík
5. 6. 2007 Tajnost dnešního českého filmu Tomáš  Koloc
30. 5. 2007 Bestiář: Překvapuje banalitou i mechaničností Jan  Čulík
29. 5. 2007 Tajnosti: Snad nejhlubší a nejpozoruhodnější film z poslední doby Jan  Čulík
28. 5. 2007 Vratné lahve: Sentimentální variace na známé téma Jan  Čulík
23. 5. 2007 Zemřel filmový režisér Pavel Hobl   
14. 5. 2007 Konec básníků v Čechách Jan  Čulík
14. 5. 2007 Jak básníci neztrácejí naději Jan  Čulík
10. 5. 2007 Byli jsme to my? Jan  Čulík

Filmový festival Karlovy Vary 2007 RSS 2.0      Historie >
3. 7. 2007 Skutečný život je skutečně napínavý Ema  Čulík
3. 7. 2007 Real life's a real thrill Ema  Čulík
3. 7. 2007 O drsném počasí a jemné lidské senzitivitě Jan  Čulík
3. 7. 2007 ...a bude hůř: Už jen zábavný thriller Jan  Čulík
2. 7. 2007 Fotografický deník: Karlovy Vary 2007 Štěpán  Kotrba
1. 7. 2007 Lidé o tom chtějí mluvit, filmař to natočí, ale v médiích to systematičtěji nenajdete Jan  Čulík
1. 7. 2007 Bigotní dogmatismus zprava i zleva Jan  Čulík
1. 7. 2007 Jak pomalu lze jít? Poetický film a umění zaujmout diváka Ema  Čulík
1. 7. 2007 How slow can you go? - Poetic film and the art of the audience Ema  Čulík
30. 6. 2007 Slibný začátek Jan  Čulík
30. 6. 2007 O slávě a o čistotě Jan  Čulík