V ohnisku zkoumání tohoto filmu jsou otázky morálky, lidské hodnoty, mezilidských vztahů i toho, co při tom všem znamená kontroverzní pojem "celebrity".

Režísér toto všechno zkoumá prostřednictvím svého druhu "pohádky", nástrojem je mu humorně a ironicky podaný příběh zoufalého a nemajetného newyorského paparazziho Lese Galanteho, který se protlouká showbyznysem a snaží se lovit "výjimečné" fotografie celebrit, za něž dostává jen malé honoráře (za exkluzivní sólokapr jedné celebrity, odcházející po operaci penisu z kliniky, dostal jen 700 dolarů). Ten zachrání fyzicky atraktivního, dvacetiletého bezdomovce Tobyho, který by se chtěl stát hercem, poskytne mu přístřeší ve svém zanedbaném, chudém bytě.

Pohádkový prvek příběhu nastupuje ve chvíli, kdy vzniká láska na první pohled mezi mladou americkou rockovou hvězdou Kharmou a bezdomovcem Tobym. Během času se oba mladí lidé dají dohromady,a však když divka pozve Tobyho na svůj narozeninový večírek; Toby tam přivede i paparazziho Lese a ten, ačkoliv mu slíbí, že shromážděné celebrity v jejich soukromí nebude fotografovat, svůj slib poruší, takže dívka oba muže z večírku vyhodí.

Avšak Toby se dokáže nakonec v televizním a filmovém světě prosadit sám: za pomoci jedné divadelní a filmové agentky, jíž se mladý a charismaticky Toby velmi líbí. Agentka dostane do televizního seriálu a Toby se stává celebritou přes noc. Významnou roli hraje jeho až naivní, charismatická, upřímnost. Toby působí autenticky. Médiím se přizná ke své lásce ke Kharmě a za zradu svého přítele paparazziho na narozenínovém večírku se veřejně v médiích omluví. Davy jásají -- televize mají atraktivní veřejný příběh lásky celebrit, který je zároveň reálný.

Paparazzi Les, který zůstal pozadu, dál ve své chudobě a bezvýznamnosti, na Tobyho zuří, žárlí a rozhodne se ho usmrtit. Nedokáže však nakonec jemu tváří v tvář zmáčknout spoušť u revolveru, který má tvar fotoaparátu (podivnou věc mu věnoval jeho groteskní otec, zabývající se sbíráním zbraní). Toby Lesovi podá ruku, ten ho při tom vyfotografuje skutečným fotoaparátem a všechno končí happy endem -- i Lesovi, jako autoru této "fotografie, která oběhla svět", se tedy dostalo možnosti naskočit na vlak celebrit.

Výše uvedené shrnutí filmu se může zdát banální, avšak není tomu tak. Dotýká se jedné z nejzávažnějších otázek současnosti, totiž nakolik jsme obklopeni realitou a nakolik jen virtuálním světem údajných celebrit, který realitu přemazává a nutí nás, abychom poměřovali i vlastní hodnotu podle toho, zda patříme do světa celebrit či nikoliv.

Na otázku Britských listů, zda by chtěl Tom di Cillo něco dodat ke své analýze pojmu celebrity, předvedené v tomto filmu, režisér odpověděl, že podle jeho názoru se celebritami stávají mimořádně čistí a charismatičtí jedinci, kteří mají v sobě něco, čím jsou atraktivní široké veřejnosti. (Takovou celebritou je v jeho filmu právě Toby a vlastně do jisté míry i zpěvačka Kharma.) Zároveň však pojem celebrity zpochybnil: poukázal na to, že dnes mediální mašinérie vytváří novou celebritu každý týden, takže doby, kdy existovaly skutečné celebrity, jako třeba Marlon Brando či Cary Grant, jsou daleko za námi. Připustil, že celý špinavý byznys mediálního kolotoče kolem celebrit pojem "mediální slávy" značně komplikuje, a dodal, že by se o tom, co vlastně pojem celebrity znamená v dnešním světě, dalo hovořit po celé hodiny.

Osobně si myslím, že Tom di Cillo svou představu celebrit jako výjimečně čistých bytostí poněkud přehání. Právě v tom má jeho film rysy pohádky. Potíž je, že s údělem celebrity přichází celý tlak děsivého mediálního kolotoče a jen velká osobnost se pod tímto tlakem nerozloží. (Vzpomeňme například, jak ješitně se jako mediální celebrita začal chovat Václav Havel.)

V těch několika málo případech, kdy jsem měl možnost setkat se s mezinárodními mediálními celebritami, mohu potvrdit, že tlak slávy velmi rychle odděluje zrno od plev. Sláva se nevrazí do hlavy jen těm nejinteligentnějším jedincům. Zcela normálně se dá mluvit třeba s příslušníky skupiny Monty Pythonů, s Terrym Jonesem, Terrym Gilliamem či Johnem Cleesem. Slabší osobnosti rychle podlehnou propagandě o vlastní slávě a výjimečnosti. Právě proto se domnívám, že je zcela nepravděpodobné, že by se rocková hvězda Kharma jen tak na první pohled zamilovala do jakkoliv atraktivního bezdomovce -- byla by totiž natolik posedlá sama sebou, že by nebyla schopna vnímat skutečnost kolem sebe jinak, než právě jen prostřednictvím jí vychvalujících médií.

Mimochodem nepravděpodobnost zápletky svého filmu (že by se Kharma začala zajímat o hezkého bezdomovce) potvrdil režisér Tom di Cillo sám, protože napsal Britney Spears, zda by v jeho filmu nechtěla hrát právě Kharmu, a ta mu vůbec ani neodpověděla.

Ať je tomu jakkoliv Di Cillův film přesto nastolil závažné otázky ohledně toho, co je realita a jakým způsobem ji narušují komerční média. Způsobil, že se člověk začne taky ptát, co je vlastně ta pravá hodnota lidské duše.