29. 6. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 6. 2007

V Německu vzplála diskuse o prezidentském úřadu

Šedesátičtyřletá hlava německého státu, Horst Köhler, vyvolala svým návrhem na přímou volbu spolkového prezidenta lidovým hlasováním nebývalou diskusi. Stalo se tak po diskusním pořadu veřejnoprávní televize ARD při příležitosti třetího výročí jeho zvolení, které připadá na 1. červenec. Nevyloučil přitom svou kandidaturu v roce 2009 na druhé prezidentské období, pokud by volba byla provedena lidovým hlasováním. Mandát by mohl být podle Köhlera prodloužen dokonce až na osm let, za předpokladu, že se již nebude moci ucházet v dalším volební období. Doposud je spolkový prezident volen na pět let Spolkovým shromážděním, skládajícím se z poslanců Bundestagu a delegátů jednotlivých spolkových zemí.

Současný stav vychází z předpokladu slabé pozice hlavy státu, která se odvozuje od jejích omezených kompetencí. Parlamentní rada, která připravovala tehdejší západoněmeckou ústavu, která platí i po sjednocení země, se převážnou většinou shodla v názoru, že se prezidentovi nesmí dostat takových pravomocí jako v předválečné Výmarské republice. Tehdejší říšský prezident, který byl rovněž přímo volen, byl vybaven především obávaným článkem 48 Výmarské ústavy o "nouzovém zmocňujícím právu", kterým mohl obejít volený parlament a sám jmenovat říšského kancléře. Toho v plné míře zneužil maršál Paul von Hindenburg začátkem třicátých let, kdy došlo k latentní politické krizi v Německu. Od roku 1930 postupně jmenoval čtyři říšské kancléře, z nichž posledním se takto stal Adolf Hitler v roce 1933. Původně tento článek sice hrál pozitivní roli v době sociálně demokratického prezidenta Friedricha Eberta, který jím bránil mladý republikánský stát před krajně pravicovými a monarchistickým silami, ale po zvolení Hindenburga se stal nástrojem, který Německo zavlekl do katastrofy.

To vzali otcové nové ústavy jako velké ponaučení a paralelně s omezením prezidentských pravomocí zrušili i jeho přímou volbu. Tu svěřili spolkovému shromáždění, které se schází jedině při příležitosti volby hlavy státu. Jeho demokratická legitimace opravňující k vykonání úřadu je tím dána prostřednictvím voličů nepřímo. Ti přímo volí pouze zákonodárný orgán a ten jako jediný je oprávněn zvolit spolkového kancléře.

Během éry Konráda Adenauera se tak vytvořila "kancléřská demokracie", která jednoznačně zakotvila i v myslích voličů suverenitu šéfa spolkové vlády. To také bylo příčinou, proč Adenauer v roce 1959 odmítl úřad spolkového prezidenta, protože chtěl demonstrovat, že jeho nástupce Ludwig Erhard je prvním mužem ve státě.

Köhlerův životopisec Gerd Langguth přínos návrhu na přímou volbu prezidenta vidí v tom, že by mohl lépe prosadit své názory, které v poslední době často prezentuje. Politologové však nedávají tomuto záměru velkou šanci. Poukazují na to, že spolkový prezident se v poslední době stal u řady politiku neoblíbený, protože opakovaně pozastavil zákony velké koalice křesťanských a sociálních demokratů, a to údajně z formálních důvodů.

Köhler se tak stal sice nejoblíbenějším politikem v zemi, ale u vládního týmu nikoliv. Na jedné straně se vyjádřil, aby zaměstnanci měli vyšší podíl na ziscích svých zaměstnavatelů, na druhé nesouhlasí s návrhem na zavedení minimální mzdy. Vyzval k zavedení rovných šancí při vzdělání i u přistěhovalců a upozornil, že se nic v této sféře nezměnilo, přestože Německo potřebuje nutně talenty. "V otázce integrace přistěhovalců Německo zaspalo", řekl Köhler. Stejně kriticky se vyslovil k současnému daňovému systému, kterému by měl, jak prohlásil, "občan také porozumět". K připojení Turecka k Unii upozornil, že pouze jeho cíp leží v Evropě. Turecko patří k jiné kulturní oblasti.

Historik Heinrich August Winkler varoval v rozhovoru pro časopis "Der Spiegel" před podlehnutím návrhu na přímou volbu hlavy státu. Upozornil, že by šlo o populistický krok, který by sváděl vidět funkci prezidenta jako zosobnění "volontér generále" ve smyslu Jeana Jacquese Rousseaua, zatímco parlament by byl pouze "volontér de taous", tedy pouhou rozdrobenou vůlí jednotlivců. Tím by si spolkový prezident mohl nárokovat vyšší "demokratickou legitimaci" než spolkový kancléř, volený "pouze" parlamentem. Přímá volba by tak mohla vyvolat útok proti reprezentativní demokracii.

Většina politiků se okamžitě vyslovila proti názoru na přímou volbu spolkového prezidenta. Předseda Bundestagu křesťanský unionista Norbert Lammert varoval, že by to podstatně změnilo architekturu politického systému v Německu. Obdobně reagoval i jeho stranický kolega dolnosaský premiér Christian Wulff. Předseda zemské frakce křesťanských sociálů CSU Peter Ramsauer rovněž odmítl Köhlerův návrh. Avšak i u sociálních demokratů Köhlerův návrh vyvolal velkou skepsi. Viceprezident Spolkového sněmu Wolfgang Thierse prohlásil, že přímá volba by změnila demokracii v pouhou "zdánlivou moc".

Předseda SPD Kurt Beck se od návrhu distancoval, protože by prezident byl zatažen do řešení denních problémů, což je problematické. Rovněž Zelení jsou k přímé volbě hlavy státu skeptičtí. Pro se však vyslovili liberálové a představitelé Strany levice. Šéf Svobodných demokratů Guido Westerwelle podpořil Köhlerův návrh, protože přímá volba by měla "velké přednosti". Podle spolustraničky bývalé ministryně spravedlnosti Sabiny Leutheusser- Schnarrenbergerové "přímá volba by udělila spolkovému prezidentovi silnou demokratickou legitimaci". Předseda Strany levice Oscar Lafontaine v něm vidí jednu ze zásad přímé demokracie. Viceprezidentka Bundestagu za tuto stranu Petra Pau jej označila za "pozoruhodný", protože je v protikladu s dosavadním tvrzením, že je tento úřad obsazován nestraníkem.

Zatím však jde spíše o ojedinělé hlasy a všeobecně to nevyvolalo žádné nadšení. Mluvčí spolkové vlády Ulrich Wilhelm pouze prohlásil, že každá iniciativa hlavy státu si zasluhuje pozornost, ale patří na území parlamentu. Proto je nyní třeba posečkat, jakou diskusi nyní povedou zástupci obou parlamentních komor. Jak říká německé přísloví: "Když se nic nečiní, nic se nestane".

                 
Obsah vydání       29. 6. 2007
1. 7. 2007 Atentát ve skotském Glasgow
1. 7. 2007 Městu a světu: Rozepnutý poklopec stínového premiéra Štěpán  Kotrba
1. 7. 2007 Jak pomalu lze jít? Poetický film a umění zaujmout diváka Ema  Čulík
1. 7. 2007 How slow can you go? - Poetic film and the art of the audience Ema  Čulík
1. 7. 2007 Bigotní dogmatismus zprava i zleva Jan  Čulík
1. 7. 2007 Lidé o tom chtějí mluvit, filmař to natočí, ale v médiích to systematičtěji nenajdete Jan  Čulík
30. 6. 2007 Pandořina skřínka otevřena Fabiano  Golgo
30. 6. 2007 O slávě a o čistotě Jan  Čulík
29. 6. 2007 Gangsterské metody v boji o rozhlas Štěpán  Kotrba
30. 6. 2007 Slibný začátek Jan  Čulík
30. 6. 2007 Nechci uhořet Jan  Čulík
30. 6. 2007 Kvůli klimatizaci ničíme životní prostředí Jan  Čulík
29. 6. 2007 Vyrobíme sami objektivní pořad o americkém radaru, když to vaši redaktoři neumějí nebo nechtějí udělat
29. 6. 2007 Kritika MFD zaměřená proti nemocničnímu stravování, je hrubě tendenční
30. 6. 2007 Budeme z ideologických důvodů předstírat, že jídlo v nemocnici je chutné? Jan  Bím
30. 6. 2007 Vyvařování v nemocnicích Petr  Wagner
29. 6. 2007 Nový silniční zákon rok poté Ivo  Antušek
29. 6. 2007 Film, který neví, co chce říct Jan  Čulík
29. 6. 2007 Film o lidské nedokonalosti Jan  Čulík
29. 6. 2007 Přestaňte kouřit, začněte žít Jan  Čulík
29. 6. 2007 Puzení konat Václav  Dušek
29. 6. 2007 Česká televize a podprahové informace pro radar Michal  Rusek
29. 6. 2007 ■ ■ ■ František  Schildberger
29. 6. 2007 Nikoliv etika a právo, ale úspěch a zisk, to je měřítko společenské úrovně i tvář současné státní politiky Jan  Paul
29. 6. 2007 Několik poznámek k daním
29. 6. 2007 V Německu vzplála diskuse o prezidentském úřadu Richard  Seemann
29. 6. 2007 Christopher Bollyn v ilegalitě? Jan  Zeman
29. 6. 2007 Že by Češi opravdu byli tak pověrčiví, aneb Věříte anketkám? Uwe  Ladwig
28. 6. 2007 Islamismus není nacismus
28. 6. 2007 Z deníku Mladá fronta Dnes se stal PR magazín politiků ODS Štěpán  Kotrba
28. 6. 2007 nbusr123: Policie zabavila servery kvůli rok starému hacku Štěpán  Kotrba
27. 6. 2007 Obrana před balistickými raketami dlouhého doletu v Evropě
27. 6. 2007 Úspěchy a záhady Oskar  Krejčí
27. 6. 2007 Immanuel Wallerstein: Protiraketový obranný štít: bláznivý nápad nebo racionální cíl Immanuel  Wallerstein
27. 6. 2007 Žvanivý Vondra Milan  Valach
26. 6. 2007 Soudím, že islám musí být zničen Štefan  Švec
26. 6. 2007 Britské střední vrstvy na pokraji revoluce
4. 5. 2007 Hospodaření OSBL za duben 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce
30. 6. 2007 Valna hromada Občanského sdružení Britské listy