Teorie stejných žaludků platí stále, a tak si ten bohatší může dopřát leda stravu kvalitnější. Bohužel, opít se lze i horším vínem. Bohatší se může svézt ve svém autě za třeba dva miliony, zatímco chudší se vozí řekněme v Š 120, ale má čas si zajet, kam se mu zachce.

Bohatší si koupí značkový oděv, chudší neznačkový. Tak bych mohl pokračovat dále. Nikdo bohatšího neobdivuje, že má značkový oděv, drahý vůz, a že pije třeba drahé archivní víno.

To je jedním z důvodů, proč vyšší výdělek ztrácí na ceně. Soutěž se nekoná - uspokojení bohatšího ze závisti chudšího se nedostavuje.

Myslím si, že v tom je i to racionálno návrhu daňové konstrukce a reformy, kterou chtějí prosadit dnešní naši vládcové. Pokud si totiž lidé vystačí s tím, co potřebují nezbytně, a nebudou mít pouze na luxus, nepřinutí je nic k úsilí o vyšší výdělky.

Teprve až se to dotkne situací, že nebudou mít dost na jídlo, na teplo, na doktora, na nájem a na další nezbytnosti, budou nuceni opustit své pohodové bytí a pak se snad rozvine i ta soutěž s bohatšími a nezbytný obdiv k nim.

Není to jistě soutěž pravice-levice, to jsou pojmy prázdné.