22. 6. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 6. 2007

Iracionální zlo Bohumila Doležala

Při pročítání internetové verze Lidových novin mne zaujal tento text Bohumila Doležala: "Odbory-obrněná pěst opozice". Pokusil jsem se o pochopení, které se soustředí na argumentační stránku textu. Doležalův článek lze samozřejmě uchopit i jiným způsobem, a sice jako shluk animozit a nepříjemných obrazů, které vedou čtenáře ke "správnému názoru". Avšak takové chápání by se jistě příčilo i samotnému autorovi, takže nám zbývá pouze vnořit se do argumentační struktury, jež by měla být přístupná každému rozumnému čtenáři.

Hned zpočátku nás překvapí zajímavá deklarace:

Tento text není namířen proti odborům všeobecně. Jsou všude, organizují stávky, většinou sympatizují spíš s levou částí politického spektra. Nýbrž jen proti specifické postkomunistické variantě, jaká se realizovala u nás.

Pan Doležal nás upozorňuje, komu že uštědří ránu: Nebudou to odbory jakožto instituce, jež má kořeny v kapitalismu 19. století, nýbrž jen jejich specifická česká varianta. Takové prohlášení na úvod textu je ve společenskovědních disciplínách nezvyklé (čtenář by spíše očekával nastínění situace, pochopení jejích vnitřních vztahů a z toho plynoucí závěr), ale budiž, alespoň víme, že se autor snaží pochopit prostředky a cíle, o které odbory usilují (solidarita s levicí, organizování stávek), a že zvláště ty české nemá v oblibě.

Následující odstavec využívá obvyklé a oprávněné polemiky s institucemi (tzn.: konfrontuje jejich vnitřní normy s tím, jak reálně uskutečňují své cíle):

Podle sebedefinice by i pro největší a v podstatě monopolní českou odborovou centrálu, ČMKOS, měla platit "nezávislost na orgánech státní moci, správy a samosprávy, na organizacích zaměstnavatelů, na politických stranách a hnutích a na jiných odborových a občanských sdruženích". Propojení odborů s politickými stranami (byť různě maskované) je podobná zhůvěřilost jako propojení ekonomického a politického managementu.

Citaci jen doplňuje autorův postřeh, který vede analogii mezi propojením ekonomického establishmentu s politickým a propojením odborů s politikou. Je těžké se k takovým názorům vyjadřovat, zvláště když se pohybují na velmi obecné rovině a neukazují kvalitu vztahů, jež jsou posuzovány jako analogické. Z formálního hlediska lze říci, že odstavec ukazuje, jakým směrem se text vydá a jak by bylo hodnoceno případné spojení odborů a politiky.

V dalším odstavci se můžeme těšit na jakýsi historický exkurz, jehož závěrem je ústřední teze textu (Dnešní odbory zdědily rozbujelý institucionální a aparát, který jim umožňuje manipulovat masami, čehož také využívají, jak se snaží pan Doležal ukázat.):

ČMKOS vznikla tak, že se nejprve rozložila na prvočástice komunistická organizace, pak se to rozložené zase složilo. Těžko se zbavit dojmu, že výsledek se od výchozího stavu zase až tak moc neliší. Zůstal mohutný ústřední aparát s poměrně širokými možnostmi manipulace "masami".

První věta nám sděluje následující myšlenku: ČMKOS je v postatě tatáž organizace jako bývalé reálně-socialistické odbory, z čehož plyne ona byrokracie, manipulativní dispozice a v myšlenkovém světě pana Doležala také její negativní chápání.

Přistupme k zajímavějším částem textu (omlouvám se za banální rozvleklost, výše uvedené pasáže byly výrazem mé snahy o pochopení). Z probraných odstavců nám vysvítají dvě teze, jež jsou vzájemně propleteny: ČMKOS manipuluje masami a činí tak v souladu s dnešní politickou opozicí. Nyní tedy pro takové tvrzení očekáváme argumenty:

Pěkným dokladem je zítřejší chystaná pražská demonstrace. Účastníky svezou zvláštní vlaky nebo části souprav, financované centrálou, ze všech koutů ČR. Očekává se řádově několika desetitisícová účast: na pohled je to moc, ve skutečnosti to znamená -- převedeno na voličské hlasy - dva až tři mandáty. Demonstrace se zúčastní (samozřejmě jako řadoví odboráři) pánové Paroubek, Sobotka, Jiří Dolejš. Nejvyšší odborový boss je zároveň senátorem (ovšemže nezávislým) za ČSSD. Pražská radnice nepovolila umístit tribunu pod sochu svatého Václava (proč si ji neumístí dole, když jsem byl malý, byla při podobných příležitostech vždycky tam). Předseda Štech k tomu podotkl: "doufáme, že se složky, které řídí město, nepokusí demonstraci narušit a udělat z ní demonstraci nepokojnou". Pokud se stane demonstrace nepokojnou, neodpovídá za to magistrát, ale pan Štech. A pan Štech vyhrožuje pouličním násilím. Čtyřicet -- padesát tisíc lidí, pokud jsou v ráži, dokáží leccos. Zvlášť když zbylým 9 950 000 je to jedno.

Předně nám pan Doležal předkládá nekorektní srovnání, jehož cílem je marginalizace významu demonstrace. Srovnání občanské demonstrace a voleb do poslanecké sněmovny připomíná onu známou metodu ze školních lavic: sčítání jablek a hrušek. Mnohem zajímavější by bylo postavit demonstraci vedle jiných demonstrací (i těch, jež v minulosti pořádali samotní odboráři). To však neodpovídá autorovu záměru.

Z možnosti usuzovat na skutečnost-tak bych nazval Doležalovu metodu. Z přítomnosti politiků opozice Doležal vyvozuje propletení odborářů s levicovými politiky, což je vůči oběma stranám nekorektní. Je zřejmé, že v dnešní situaci je jejich spojení (pouze v rámci jedno tématu!) zcela přirozené. Vykazují totiž shodné cíle, pro které by odboráři těžko hledali oporu u premiéra Topolánka. Doležalova kritika by byla oprávněná, kdyby v obdobné situaci za vlády levice odbory mlčely.

Další části textu jsou téměř groteskní. Doležal poukazem na vlastní zkušenost (tribuna byla vždy v dolní části náměstí) radostně vstupuje do žabomyších válek mezi radnicí a demonstranty (zde je třeba uvést podivné chování radnice v případě demonstrací iniciativy Ne základnám). Formálně vzato je výrok pana Štěcha legitimní (narušení práva na klidnou demonstraci vyvolá odpovídající občanskou reakci). Co do smyslu se spíše snaží vyostřit situaci ("nažhavit demonstranty"). Zvláštní je Doležalovo pochopení: Pan Štech vyhrožuje násilím. Z hlediska podobné logiky lze říci: Pan Doležal šíří poplašnou zprávu.

Vše vrcholí v posledním odstavci:

Možný scénář načrtl v dnešním Právu s bezelstnou upřímností sociolog a nestranický člen zahraniční komise ČSSD Rašek: Ke stávce by se "mohli... připojit nejen nespokojenci s reformou, ale aktuálně třeba ti, jimž vadí, že kvůli úřadům mohou pro součet malých prohřešků, přijít o řidičský průkaz, odpůrci umístění amerického radaru, nespokojenci s řešením Čunkova případu... dále lidé, kteří jsou vláčeni médii pro svou minulost nebo se podobného osudu bojí, i zklamaní ze všeobjímající korupce a mnoho dalších... Kromě toho se blíží rok se symbolickou osmičkou na konci, což Čechy vždy aktivizuje." Díky za jasná slova. Z osmičkových roků přichází v úvahu rok 1948. Pan Rašek lituje, že "odbory už asi nikdy nebudou mít takovou sílu jako v poválečných letech, kdy radikálně ovlivnily vývoj". Tentokrát tedy ještě vítězný únor s lidskou tváři asi nebude. Ale příště -- kdo ví!

Zde svou metodu pan Doležal ještě vyostřuje: z možnosti možnosti usuzuje na skutečnost. Z trošku přihlouplé výzvy k radikální změně společnosti usuzuje na její uskutečnění a z jejího uskutečnění na neblahé důsledky podobné těm, které následovaly rok 1948. Hrůzyplného děje budeme zproštění, protože odbory nemají dostatečnou sílu. Naštěstí však víme o jejich záměrech!

Nevyjádřená intence textu by zněla asi takto: Odbory, které si nesou stigma realného socialismu (tzn.: něco iracionálně zlého), se spolčují s levicí a k prosazení svých cílu jsou ochotny použít i násilí, což nás upomíná na rok 1948, který by za určitých podmínek jistě znovu nastal. Je to závěr dosti stereotypní. Doufám, že se v budoucnu dočkáme i jiných metod než postavit všem nepříjemným iniciativám do zad komunistu, který ztělesňuje iracionální zlo.

                 
Obsah vydání       22. 6. 2007
23. 6. 2007 Iracionální zlo Bohumila Doležala Tomáš  Svoboda
24. 6. 2007 "Nedejte se strhnout všelijakými cizími naukami". Zdeněk  Bárta
24. 6. 2007 Pákistán: Britská pocta Salmanu Rushdiemu porušuje předpisy OSN
23. 6. 2007 Vedoucí představitelé EU se dohodli o reformě evropské organizace
23. 6. 2007 Severokorejský jaderný reaktor bude "uzavřen do tří týdnů"
23. 6. 2007 Zpráva OSN varuje před válkami, vyvolanými globálním oteplováním
22. 6. 2007 CIA odtajní historii svých protizákonných akcí během studené války
23. 6. 2007 150 ruských vojenských duchovních bude světit strategický bombardér Tu-95MS
22. 6. 2007 Britská vláda se snaží odstranit z Charty EU základní lidská práva. Proč?
22. 6. 2007 Polský hněv nad mrtvými
22. 6. 2007 Jak je to s tím odmocňováním
22. 6. 2007 RSS Britských listů - co to je a jak funguje
22. 6. 2007 Požadujeme otevřenou diskusi Tomáš  Bodžár
22. 6. 2007 Zakažte Číně znečišťovat ovzduší .... Jan  Hošek
22. 6. 2007 Toho Golga nezaměstnávejte... Fabiano  Golgo
22. 6. 2007 Neznám v ČR tištěné noviny, které by netiskly PR články jako redakční
22. 6. 2007 Tancujte sambu, pane Golgo!, aneb Luděk  Toman
22. 6. 2007 Bitva o evropskou ústavu
22. 6. 2007 Peří Bohuslav  Reynek
22. 6. 2007 Pověřenkyně komisařky OSN pro lidská práva pro Kubu skončila
22. 6. 2007 Děsivá úroveň českého pravopisu -- i v BL
22. 6. 2007 "Směsy" tuhých a tekutých materiálů
22. 6. 2007 Soud: "zdravotní poškození není důsledkem nezákonného policejního zákroku" Michal "Wolf" Vlk
22. 6. 2007 Levici chybí Tlustý Milan  Hamerský
22. 6. 2007 Ústup od imperialismu - nový směr pro americkou zahraniční politiku
22. 6. 2007 Afghánistán - hledání cesty Miroslav  Polreich
22. 6. 2007 Sarkozyho revoluce nese jména: Rachida, Fadela a Rama Josef  Brož
22. 6. 2007 V Česku se bojuje o "duši" voliče, anebo jen o vlastní korýtko hojnosti? Miloš  Dokulil
22. 6. 2007 Vidím, co vidím: Vše už tady bylo
22. 6. 2007 Czechtek 2005 - ing. Kokrment pravomocně zproštěn obžaloby
22. 6. 2007 Pravicové mýty Lenka  Vytlačilová
22. 6. 2007 Má-li být planeta modrá, musí zůstat zelená Pavel  Havránek
21. 6. 2007 Klaus, neexistence globálního oteplování a britský tisk
22. 6. 2007 Rizika a šance polské a anglické nepoddajnosti, aneb Kdo ví, co by kancléřka Merkelová opravdu chtěla Uwe  Ladwig
22. 6. 2007 O ropném zlomu v irské televizi Michal  Brož
22. 6. 2007 Šikana ve školách Josef  Vít
22. 6. 2007 MŠMT šikanu ve školách řeší
22. 6. 2007 Normální čeští závistivci
22. 6. 2007 Typická levicová schizofrenie Jan  Bím
22. 6. 2007 Vina a trest v orweliánské společnosti Daniel  Veselý
22. 6. 2007 O (jednom) ženském myšlení na pánském záchodku Jiří  Škuba
22. 6. 2007 Muž, který si ho nevytřepe... Štefan  Švec
22. 6. 2007 Sovětské a americké invaze
21. 6. 2007 Podivná historka. Nevím o nikom, kdo by jí věřil. Petr  Wagner
21. 6. 2007 Proces s Rudolfem Slánskym a spol. Viliam  Bernáth
21. 6. 2007 Dramafix je mrtev, ať žije dramafix Lukáš  Nozar
21. 6. 2007 Dáma na pánském záchodě v Čechách Sandra  Wain
21. 6. 2007 Zlepšování konkurenčního postavení češtiny na globálním trhu Greg  Evans
21. 6. 2007 Bush napotřetí vetoval výzkum kmenových buněk
20. 6. 2007 Potřebuje Česká republika generální stávku? Vladislav  Černík
21. 6. 2007 Čína předstihla Spojené státy a je nyní největším globálním znečišťovatelem ovzduší
20. 6. 2007 Stratfor: Skutečným účelem americké protiraketové obrany je vojensky ovládnout vesmír
4. 5. 2007 Hospodaření OSBL za duben 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce