Tak sám... V zahradní "Na Piavě"
v mé osudové -- od dětství
sem chodil jsem už s dědou... Právě!
v počátku vždy i konec tkví

Mží... Zastřen milosrdným šerem
zpět ohlížím se z paluby
proud řeky jde opačným směrem
toť v pořádku, -- vše naruby...

Dříve ta řeka tekla líně
teď plyne jako zběsilá...
zlomená vrba na hladině
své větve smutně svěsila

Déšť zkrápí mne a čeří vodu
(vše jak má být, vše naruby...)
dál plyne řeka mého zrodu
má Svratka, řeka záhuby!

A číšník nejde... Počkám do půl
a sám si zajdu pro další
...vše nasvědčuje, že jsem doplul
jen vodu Bůh tu roznáší

...Sám v arše bláznů, jež je prázdná
choulím se v dešti pod kápí
sám na světě, sám v roli blázna
sám v lodi, jež se potápí

ze sbírky Poslední list, Petrov, Brno 2003 vybral Tomáš Fürstenzeller