Od té doby jsem takový škleb, protože to není klasický úsměv, viděla mnohokrát. Zejména na některých funkcionářích, kteří si byli jistí svou mocí a naší bezmocností. Také u lidí, kteří nám lžou do očí, vědí, že my víme, že je to lež, ale také vědí, že to nemůžeme nijak dokázat. U lidí, kteří nás podvedli a jsou si jistí, že nevíme, jak se bránit nebo jak ten podvod prokázat. Pasou se pak nad naší bezmocností a nad naším vztekem. Rozmnožil se krátce po revoluci u lidí, kteří zneužívali porevolučního chaosu a nově přijatých zákonů.

Na nějaký čas se tento český škleb vytratil z tváří lidí a já nejsem schopná zjistit skutečné příčiny. Je možné, že se ze společnosti vytratila naprostá bezmocnost, neboť se lidé začali protiprávnosti bránit. Myslím si, že ta doba nastala s prvními žalobami u Evropského soudu, najednou naši lidé zjistili, že nejsou proti státní moci tak úplně bezmocní, a lidé, kteří si do té doby byli naprosto jistí svou neomezenou mocí, svůj arogantní úsměv ztratili. Ale nejsem si s pravdivostí tohoto názoru jistá, možná svou roli hrála i televize se svými pořady typu Občanské džudo a podobně.

První známky návratu českého šklebu jsem zaznamenala po loňských volbách. Upřímně řečeno, všimla jsem si ho poprvé u pana Langra z ODS. Ten ho umí dokonale. Pokud to umí někdo popsat, udělejte to. Pak se objevil na tváři některých lidí, ale ještě byl takový krátký a nesmělý. V letošním roce se český škleb nějak podezřele množí a jeho důraznost i délka narůstá.

S panem profesorem (o kterém jsem se zmínila minule) jsme se shodli na tom, že na člověka, který takový škleb vykouzlí, si okamžitě začneme dávat pozor, tak nějak preventivně a instinktivně. Pan profesor si tohoto šklebu povšiml na některých studentech.

Pokud se trochu zamyslíte, možná si vzpomenete, že jste ten škleb už určitě někde viděli také, třeba u nějakého úředníka, na kterého jste si stěžovali a proti němuž se cítíte bezmocní a on si toho je vědom. Já jsem ho viděla naposledy u dědečka jednoho zmláceného dítěte.

To mě opravdu naštvalo, protože jediné, co jsem v tu chvíli cítila, byla bezmocnost nad tím, jak nás bravurně podvedl. A on si byl svého vítězství a té mé momentální bezmocnosti vědom.

Také jsem ten škleb viděla na jednom obchodním zástupci (nebudu firmu jmenovat), který podvedl svého zákazníka a pásl se na jeho bezradnosti a momentální bezmocnosti. Také jsem ho zahlédla na jedné prodavačce, ale s tou jsem si snadno poradila, úsměv ji přešel, jakmile zjistila, že si její obchodní praktiky líbit nenechám.

Popsat ten škleb opravdu neumím, jedna moje známá říká, že se dotyčný směje jako Hurvínek, ale není to přesné. I když, na druhou stranu, to hurvínkovské "Chachá" mi při pohledu na šklebícího se člověka někdy zní v uších. Já se spíš přikláním k přirovnání, že se dotyčný šklebí jako kočka na myš, kterou se chystá sežrat. Nevím, jestli ten škleb umí lidé vykouzlit i jinde, protože já jsem v zahraničí nikdy nebyla.

Pokud někdo ten přiblblý arogantní škleb zná i odjinud, napište mi o tom. Protože v Čechách se proti blbcům s mocí v ruce velmi těžko bojuje a rozpoznat takového člověka podle šklebu je pro nás důležité. Možná, že bychom pak společně dokázali vymyslet nějakou účinnou obranu a naučit se jí. Udělejme to dříve, nežli se nám zbytek demokracie někam vytratí a nám zbude zase jenom ten bezmocný vztek.