Takovýto názor není ojedinělý a na jeho obranu se postavil dnes již rovněž zesnulý "lovec nacistických válečných zločinců" Simon Wiesenthal. Dostal se tak do konfliktu se Světovým židovským kongresem, který jej obvinil , že úmyslně zamlčoval nacistickou minulost Waldheima.

Kurt Waldheim, který se narodil těsně po skončení I. .světové války, vstoupil do rakouských diplomatických služeb v roce 1945 jako 27letý mladík. Dosáhl zde největšího kariérního vzestupu, když se stal po dvakráte velvyslancem své země u OSN v letech 1964 až 71 a v meziobdobí 68 -- 70, kdy byl spolkovým ministrem zahraničí. Pak se bezúspěšně pokusil v dresu lidové strany kandidovat na úřad spolkového prezidenta. Poté však byl podvakráte zvolen generálním tajemníkem OSN, kterou jako poslední Evropan opustil v roce 1981. Pět let poté se mu konečně podařilo být zvolen spolkovým prezidentem, přesto že již vypukla aféra kolem jeho nacistické minulosti.

Tehdy týdeník "Profil" upozornil, že jeho biografie zamlčuje závažné skutečnosti z jeho důstojnické kariéry u Wehrmachtu za II. světové války. Navíc bylo zjištěno, že ještě před válkou vstoupil do jezdeckých jednotek nacistické SA. Obvinění vycházelo z dokumentů Světového židovského kongresu a amerického ministerstva spravedlnosti. Waldheim až do své smrti je odmítal a prohlašoval, že o nacistických válečných zločinech nic nevěděl a byl pouhým tlumočníkem. Ty však dokládaly , že během své služby na Balkáně a Řecku se podílel na transportech více jak 4O tisíc Židů do vyhlazovacích táborů. Jednotka, ve které sloužil, se údajně podílela na mučení a popravách zajatců a měla odpovědnost za smrt 12OO řeckých Židů. Waldheim, jak se zjistilo, nesloužil jen na Balkáně, ale i ve Francii a na východní frontě, kde měl schvalovat protižidovské propagandistické materiály. V nich se deklarovalo, že je "dost židovské války" a nabádalo její "nositele" pozabíjet.

V řadě evropských zemí a zejména ve Spojených státech, které Waldheima zařadily na tzv. "Watchlist", tedy osobu, která má zakázán vstup do země, byl považován za personu non grata. Kromě islámských zemí nemohl nikam vyjíždět a také jej nikdo ve Vídni nenavštěvoval. Pouze slovenská vláda v době Federace jej na sklonku jeho kariéry pozvala do Bratislavy u příležitosti výročí korunovace Marie Terezie. Pod tímto tlakem Waldheim již na druhé prezidentské období nekandidoval a vystřídal jej další diplomat, dnes již též zesnulý Thomas Klestil. Rakouskou společnost tato aféra rozdělila a většina nevěřila, že Waldheim měl něco společného s nacistickými válečnými zločiny. Otevřela však cestu k postupnému poznání, že Rakušané nebyli jen oběťmi nacistického režimu, ale též jeho spolutvůrci. Tyto pocity podle reakcí politiků na jeho smrt setrvávají až dodnes.

Zatím co sociálnědemokratický spolkový kancléř Alfred Gusenbauer zaujal distanční postoj k jeho úmrtí s tím, že vyvolal mnoho diskusí o historii své země, lidovecký vicekancléř Wilhelm Molterer jej označil za "velkého Rakušana, bojujícího za mír a svobodu ve světě". Americké ministerstvo zahraničí konstatovalo, že nezaujímá žádné oficiální stanovisko k osobám, které jsou na seznamu "Watchlistu".