A hlavně, jsem přesvědčená o tom, že se premiér i ministryně v řadě záležitostí mýlí. Ale, posuďte sami.

Evropské omyly premiéra

• Pan premiér neví, že politika rovných příležitostí není jen o lidských právech, ale o každodenním životě, který žijí miliony lidí. Je o ekonomice, dopravě, občanském soužití, kultuře... Je o světě, ve kterém žijeme. O světě, kde jsme si sice před zákonem rovni, ale v běžném životě je nám vidina rovnosti zatím ještě vzdálená.
• Pan premiér neví, že pojem pozitivní diskriminace se již mezi politiky, a to ani jeho myšlenkové úrovně, nepoužívá. I oni se naučili pracovat s termíny pozitivní či vyrovnávací akce.
• Pan premiér neví, že jsou ženy diskriminovány již od vstupu na trh práce. Nejprve jako potenciální matky, poté jako skutečné matky a jakmile se jejich věk začne blížit padesátce, jsou najednou staré.
• Pan premiér neví, že ženy za stejnou hodnotu a kvalitu práce berou až o čtvrtinu nižší plat, a to i v případě, že jde o samoživitelky.
• Pan premiér neví, že multikulturní společnost je něco, co chrání kulturní tradice a hodnoty, na kterých stojí lidská společnost. Chce asimilovat. Inu, šedý, nepřemýšlející dav se lépe ovládá.
• Pan premiér neví, že nejen mateřství, ale i otcovství je výsadou. A nechce vědět, že rodičovství je výsadou žen i mužů. Vždyť i on sám je přeci hrdým otcem a dědečkem, jak jsem pochopila z předvolebních plakátů.
• Pan premiér neví, že ochranářská opatření pro ženy při přijímání do zaměstnání jsou postupně odbourávána a ten zlovolný zákoník práce, který od ďábla pochází, tak odkazuje na neexistující antidiskriminační zákon, který ODS zadupala od země.
• Pan premiér neví, že v 21. století by lidé neměli umírat hlady a že již dnešní sociální systém umožňuje postihovat ty, kteří se práci vyhýbají. Vždyť jeho základy položil korvetní kapitán Vodička, který byl ze stejné myšlenkové líhně jako pan Topolánek.
• Pan premiér neví, že to byla ODS, kdo byl proti registrovanému partnerství.

Ale abychom tento výčet nějak uzavřeli, je toho prostě celá řada, co pan premiér Topolánek neví.

A to mi vadí. Ale ještě více mi vadí, že si pan premiér myslí, že jsme všichni slepí, hluší a hloupí. Vadí mi myšlenková prázdnota, arogance, nabubřelost a přezíravost. Vadí mi provokace.

Evropa, a nejen ta, je již jinde. Rovnost příležitostí žen a mužů, či všech, chcete-li, již není jen otázkou feministických hnutí či několika sufražetek. Rovnost příležitostí, respektive liknavost při její realizaci, může výhledově způsobit nejeden ekonomický problém.

Proč asi pozitivní opatření a vyrovnávací akce přijímají i liberální vlády? A nemusíme chodit daleko. Co třeba Německo a Francie? Otázkami platových nerovností se zabývají ekonomové MMF, Evropské banky a jiných institucí. Evropská komise doporučuje rovný přístup například k penzijnímu připojištění.

Pan premiér a jeho vláda mnohé neví a hlavně nechce vědět. A nechtějí vědět ani koaliční partneři, kteří se k sobě tulí, jako ony známé tři opičky. Nevidím, neslyším, nemluvím. Ale pan premiér mluví. A je-li jeho cílem pouze urážet všechny kolem sebe, daří se mu to znamenitě.

Stehlíkové omyl první – svoboda slova není anarchie

Ano, máme svobodu slova, ale neměli bychom si ji plést s anarchií. Pokud jste přesvědčeni o tom, že polemika je vhodnou formou zahajovacího projevu, při příležitosti slavnostního zahájení čehokoli, pak se opravdu těším, jaké perly budou padat např. při zahájení Roku seniorů nebo třeba Dne planety Země. Pan premiér to určitě myslel upřímně a jenom my,nevděčné publikum, jsme to nepochopili. Paní ministryně má potřebu pana premiéra chránit. Inu, účast zelených ve vládě je nadřazena programu a proto řeči o svobodě slova. Za to zaslouží pochvalu vládní koalice.

Omyl druhý – jediný v Evropě

Jaká sláva, že premiér našel cestu na slavnostní zahájení, prý byl jediný v Evropě. No, nevím, podobné akce se zúčastnila i Angela Merkelová či španělský premiér Zapattero, který realizaci politiky rovnosti příležitostí věnuje velký prostor. Asi bychom našli i další. Ale myslím, že není třeba. Pan premiér, včetně zodpovědného ministra, mají podobné akce v popisu popisu práce, takže jaká tedy zásluha, paní ministryně?

Omyl třetí - zúžené vidění versus komplexnost

Je logické, že všechny vybrané projekty zohledňují muže i ženy, lidstvo je zatím stále ještě dvoupohlavní. Ale já jsem asi byla jinde, než paní ministryně. O tom, že např. projekt Brno slaví rovné příležitosti pro všechny budou DVD výstupy, kde bude zohledněno, jak diskriminaci vnímají muži a ženy, nebyla v Arše vůbec řeč. Naši sousedé zase bude zohledňovat vícestupňovou diskriminaci. Je dobře, že tomu tak je, ale paní ministryně vůbec nepochopila, oč mi šlo. Rovné příležitosti nejsou jenom o diskriminaci (třeba desetinásobné) a o integraci národnostních měnšich a o tělesně postižených.

Kde jsou např. projekty na vyrovnávání pracovního a rodinného života? Nebo kde jsou projekty, které by hovořily o genderových stereotypech? Kde jsou projekty o ženách v rozhodovacích procesech? Proč se neobjevily projekty, týkající se rozpočtování nebo posledního velkého tématu, který otevírá i mezinárodní tripartita (setkání zaměstnavatelů, zaměstnanců a vlády) a který se týká stejného odměňování za stejnou hodnotu práce? Ani jeden. Prý nebyly.

No, kdo by také hledal výzvu k podání projektů na Úřadu vlády pod tou, částí webu, která se věnuje romské problematice... Prostě i přes snahu se nevládní organizace k danému tématu neproklikaly. Jejich chyba. Soudí úředníci.

Rovné příležitosti jsou tématem, které se prolíná řadou oborů, včetně těch ekonomických. Proto je nelze zužovat. Ale paní ministryně vede svou.

Omyl čtvrtý – doufám, že poslední

Paní ministryně mi vyčetla konfrontační tón a nabídla ruku ke spolupráci. Tak. A z toho už jsem opravdu jelen. Ta nabídka je lano jen pro mne a nebo ruka podaná ke spolupráci celé ČSSD? Je logické, že v opozici budu bránit svou politickou stranu a musím odmítnout individuální nabídku, kterou mi paní ministryně podsunula. Antidiskriminační zákon jsme ve Sněmovně v minulém období připravily a byl schválen. A samozřejmě, že jej podpoříme, ale pouze v případě, pokud bude účinný. Ne jeho bezzubou podobu, kterou máme nyní k dispozici.

Úlohou opozice, a to od nepaměti, je „jít vládě po krku“. Tak se, paní ministryně, nepozastavujte nad tím, že jsem zvedla rukavici a nikoli přijala „nabídnutou“ ruku. Podoba rovnosti příležitostí je politikem. Velkým politikem. Zásadním politikem, na němž se rozdělují postoje stran pravicových i levicových, stran liberálních i konzervativních. Jsem ochotná posouvat problematiku rovnosti příležitostí vpřed prakticky i teoreticky od rána do večera, ale smysluplně, rozumně a v zájmu voličů, kteří mě do sněmovny vyslali hájit jejich zájmy a jistoty. Nebudu se zpronevěřovat programu, za který jsem byla zvolena.

Nejsem pokrytec, který káže vodu a pije víno. Který si na opozici jen hraje. A konec konců jsem v opozici od toho, abych upozorňovala na vaše chyby. Pokud ovšem nabídka k podílu nad vládní odpovědností nebyla určena celé ČSSD. Pak by ale nejspíše vypadal vládní program, vládní politika i vládní předloha zákona jinak.

Autorka je poslankyní ČSSD