O Bushově režimu víme dvě věci. Jeho jednání v Iráku je nemožné a dnes už velmi široce odmítané i v samých Spojených státech. Výzvy ke stažení přicházejí ze všech stran a jsou den ode dne hlasitější. Víme také, že neokonzervativci a Cheney už od roku 2001 prosazují vojenský útok na Írán s cílem změnit režim. A teď by mohla být ta pravá chvíle.

Spojené státy vyslaly do oblasti loďstvo pod velením admirála známého svou schopností vést letecké útoky z moře. Prakticky každý den vydávají nějaké prohlášení o údajných zlých skutcích Íránu. Řečeno stručně, Spojené státy řinčí zbraněmi. Navíc spousta lidí bere to vše velmi vážně. Tři z hodnostně nejvyšších amerických vojáků ve výslužbě veřejně varovali před šílenstvím, kterým by byl útok na Írán. Totéž udělal Zbigniew Brzezinski, jehož lze sotva označit za holubici. A také bezpočet politiků a diplomatů ze všech částí světa. Ale Cheney dal jasně najevo, že vláda Spojených států udělá co bude chtít bez ohledu na to, kolik bude oponentů a kdo bude oponovat.

Podpoří někdo Spojené státy v takovém dobrodružství? Opravdu málokdo. Souhlasit nebude Kongres Spojených států, i když Bush a Cheney možná sázejí na to, že v záležitostech Íránu bude pro demokraty obtížnější postavit se proti Bílému domu než v případě Iráku. Budou mít podporu izraelské vlády. A zdá se, že počítají s podporou Saudů. To je ale neporozumění saudské pozici. Saudové se samozřejmě snaží čelit íránským nárokům na hegemonii v oblasti stejně jako omezovat možnosti šiítského radikalismu ve státech, kde dominují sunnité, především pak v samotné Saudské Arábii. Ale Saudové dali také jasně najevo, že vojenský útok na Írán jejich politickým cílům nepomůže, naopak je poškodí. Jejich aktivní zprostředkování ve sporu mezi palestinským Hamásem a Fatáhem ukazuje, že Saudové se snaží jasně distancovat od strategie Spojených států na Středním východě. A v Evropě dávají najevo své znechucení nad nápadem zaútočit na Írán dokonce i Britové.

Předpokládejme ale, že se Bush a Cheney přes všechny tyto skutečnosti rozhodnou pro válku, pro svou fuite en avant, aby se pokusili vymanit z katastrofické situace. K čemu by došlo a proč by to dělali? K čemu by došlo je zřejmé. Letecký útok na Írán nedosáhne zamýšleného cíle, likvidace íránského jaderného programu, i když jej může poškodit. Vyslání pozemního vojska, pokud by se pro tento účel vůbec nějaké našlo, by vedlo k velmi vysokým ztrátám na amerických životech. Íránská vláda by byla posílena politicky -- jak doma, tak v celém islámské světě. Írán by de facto podpořili Rusové a Číňané.

A co by bylo pro Spojené státy vůbec nejhorší: lidé v Iráku, které USA považuje za své nejbližší spojence, by začali hodně nahlas volat po okamžitém stažení Spojených států z jejich země. Dřívější premiér Ibrahim al-Džáfarí se už touto cestou vydal. Nikdo Iráku, opravdu nikdo si nepřeje, aby Spojené státy napadly Írán, a nikdo není v této otázce emocionálně na jejich straně.

Cheney je ovšem inteligentní politik a myslím, že si všechny zmíněné skutečnosti uvědomuje. Je-li tomu tak, proč nicméně prosazuje válku? Mohli bychom se zabývat myšlenkou, že vyvolání ještě větší katastrofy Spojených států se Cheneymu zdá být nejlepší cestou k dosažení jeho skutečných politických cílů?

Cheney (i Bush) vědí, že budou kontrolovat vládu USA už jen dva roky. Nevědí, kdo bude pak u moci, ale mají všechny důvody k pochybnostem, že by to mohly být jejich klony. V žádném případě si nepřejí pokojné předání moci někomu, kdo by mohl zbourat to, co postavili a pokusit se, byť jen pokusit, vrátit Spojené státy tam kde byly -- z vnitřního i mezinárodního hlediska -- v dobách od Nixona až po Clintona.

Těší se na zesilování, nikoli zeslabování vnitřního sváru ve Spojených státech. Těší se na další odbourávání systému občanských svobod, který nikdy nebyl dokonalý, ale dovoloval klást určité meze vládní moci. Těší se na další kroky zpět v oblasti sociálních práv. Těší se na temnější Spojené státy v temnějším světě.

Dokáže je vůbec někdo zastavit? Je to možné. Všeobecný a hlasitý odpor se projevuje v ozbrojených silách. Poprvé za svůj život jsem v tisku četl spekulace o vojenském převratu. Pochybuji, že by k němu došlo, ale sama spekulace ukazuje, jak velké jsou obavy. A pak je zde odpor politiků, kteří jsou většinou ve své podstatě umírněnými centristy, jimž jde především o udržení pozic získaných ve volbách a kteří jdou tím směrem, kam vane voličský vítr. Bude to stačit? Těžko říci, ale za dva až tři měsíce budeme vidět jasněji.

Zdroj ve všech jazycích: FERNAND BRAUDEL CENTER
Binghamton University, USA
© Immanuel Wallerstein 2007

© Immanuel Wallerstein, distribuuje Agence Global. Pokud jde o autorská práva a povolení, včetně překladů a umísťování v nekomerčních médiích, kontaktujte rights@agenceglobal.com, 1.336.686.9002 nebo 1.336.286.6606. Je povoleno stahování komentářů a jejich zasílání elektronicky nebo e-mailem třetím osobám za podmínky, že nedojde k zásahům do textu a bude zveřejněna informace o copyrightu. Autora můžete kontaktovat na immanuel.wallerstein@yale.edu.

Tyto komentáře, publikované dvakrát za měsíc, jsou zamýšleny jako reflexe současné světové scény, nahlížené ne z pohledu novinových titulků, ale z dlouhodobé perspektivy.