Když před lety přišla Eduarda Heczková s fasabazmekkšeftem, že hodlá provozovat neziskovou sociální službu v domě v soukromém vlastnictví, setkala se u ekonomicky uvažujících lidí s poklepáním na čelo a trpným úsměvem pro romantické snílky či tiché blázny. Byl jsem toho svědkem. Představa privátního majitele, který bude trpět v domě dům sociálních služeb (říkejme tomu nízkoprahové centrum a ubytovnu pro bezdomovce) za neziskové nájemné, je z pohledu kapitalismu roku 2005-7 šílená. Potíže s financováním tohoto projektu jej provázejí od samého počátku. Komerční nájemné znamená komerční platby odpovídající centru metropole a ty není schopno takové zařízení zaplatit nikdy. Dotace pak jsou pouze snadným příjmem majitele domu, bezdomovci a jejich tíživá situace rukojmími a tklivé apely na přispění výsměchem solidaritě. S majitelem domu odmítám být solidární. Nyní se od zakladatelky tohoto "neziskového" podniku (ale tvrdě ziskového pro majitele domu) dozvídáme, že dvě veřejné instituce (MPSV a Magistrát Prahy) dotovaly komerční nájemné z veřejných peněz a dotovaly i rekonstrukci (zhodnocení) soukromého majetku. A lidé mají ještě přispět? Věřím Eduardě Heczkové její dobré úmysly, nevěřím ale v životaschopnost podivného projektu v Ruské ulici.