Co se týče prvního bodu, definice genocidy, jejíž začátek pan Veselý cituje, neříká nic ani o počtu obětí, ani o důvodech (vojenská nebo civilní zóna), ba dokonce ani nevyžaduje zabití všech dostupných příslušníků nepřátelské komunity. Po pravdě řečeno, pokud už pan Veselý připustil to, co připustil, není mi jasné, proč se tomuto označení tak brání.

Ironickou poznámku o srbském "gentlemanství" jsem opravdu nepochopil a nechápu ji ani teď. Pokud chce pan Veselý srovnávat s piloty amerických či izraelských bombardérů, měl by hledat mezi srbskými, chorvatskými či muslimskými dělostřelci -- kteří zajisté nikdy žádnou civilní rodinu nezabili - nikoli v řadách popravčích čet.

Není to jediná věc, které nerozumím. Ve svém prvním článku jsem uvažoval o protestech západních diplomatů "kvůli skutečnému či domnělému porušování lidských práv", přičemž jsem vyjádřil pochybnosti, zda se kvůli takovému "šimrání" může rozpadnout fungující stát. Pan Veselý mi odpověděl, že není "naivní v tom, [aby] věřil západním diplomatům, kteří by [kvůli porušování lidských práv] rozhořčením nespali." To mu rád věřím. Ale co tím chtěl v daném kontextu říci ? Že pokud by západní diplomaté po podobných protestech neusnuli, měla by Jugoslávie větší naději na přežití? Nebo jde o pavlovovský reflex, reagující na spojení "západní diplomacie" a "lidských práv" shazováním svatozáře, která v tomto případě ani nebyla nasazena ?

"Už v roce 1993 byl Pentagon posvěcen zasáhnout kdekoliv na evropském kontinentu kvůli jeho ekonomické a strategické stabilitě, což posléze splnil." Dobrá. Na rozpadu zbytkové Jugoslávie (Srbsko-Černá Hora) Západ svůj podíl měl, nemluvě o faktickém odtržení Kosova od Srbska. Ale původní Jugoslávie se rozpadla už v letech 1991-1992 a tento rozpad odstartoval etnickou válku v Chorvatsku a Bosně. Zmíněné "posvěcení" bylo tedy spíše důsledkem rozpadu, než jeho příčinou.

To samozřejmě neznamená, že nějaké plány neexistovaly už dříve. Jenže já žiji ve světě, kde se věci dějí nikoli proto, že někdo něco chce, ani proto, že někdo "deklaruje zájem", ba ani proto, že něco plánuje, ale proto, že něco dělá. Něco konkrétního; substantivum "podpora", jakož i slova příbuzná mohou znamenat ledacos. V tomto případě třeba to, že se v Bílém domě modlili za bosenské Muslimy. Aby nedošlo k dalšímu nedorozumění : tohle jsem si nevymyslel proto, abych zvýraznil ušlechtilost americké vlády. Je to příklad možné "podpory", která sice prakticky nic neznamená, ale kdo chce, o podpoře mluvit a psát může.

Západ chtěl, co chtěl a plánoval, co plánoval. Já se ale ptám, co udělali politici či jiní představitelé Západu, že lze hovořit o "lvím podílu na násilné demontáži Jugoslávské federace" ? Na to dostávám jedinou odpověď: jednostranné, zkreslené a manipulativní zpravodajství o dění v této zemi.

Dejme tomu, že někdo už na počátku devadesátých let uvažoval o válce se Srbskem a připravoval pro ni půdu. To by mělo logiku. Je možné, že někteří tak opravdu uvažovali. Ale starou Jugoslávii nikdo zvnějšku nenapadl a, pokud vím, nikdo ani takovým útokem nehrozil. Že by se tedy Jugoslávie rozpadla kvůli špatné informovanosti kansaských farmářů, newyorských makléřů či pařížských pekařů ? Nechci podceňovat vliv médií, ale tahle představa mi připadá jako přece jenom příliš silná. Ani pověstný domeček z karet se nezhroutí kvůli zemětřesení někde úplně jinde.

Ostatně proč by někdo měl usilovat o zničení něčeho tak zranitelného ? Takovýhle stát by přece nemohl být vážnou překážkou ani západnímu politickému a ekonomickému modelu, ani etnickým rozepřím, ani čemukoli jinému. Ve skutečnosti byla Jugoslávie na počátku devadesátých let slabším protivníkem (či partnerem) než je dnešní poražené, ale jednotné Srbsko. Jednotné nikoli v tom smyslu, že by všichni Srbové nadšeně podporovali svou vládu. Nicméně ji jako svou vládu alespoň respektují.