Laxní zdrojování charakterizované fuzzy-konkretizací "internetový server" neshledávám jako vizitku dobrého žurnalisty/ky, který je pod zprávou podepsán/a jako šifra (jp) a jejíž zkratka nejspíše skrývá redaktorku Janu Perglerovou. Podle mého názoru je jistá neurčitost v uvedení zdroje částečně ospravedlnitelná, pokud bych tím dané osobě přivodil potíže (u nadřízeného, ve firmě či v politické straně) a tak následně spolupůsobil k uzavření informačních kanálů. Samotná vágnost pojmu "internetový server" použitého deníkem Právo se ještě více umocní, pokud bychom se zamyslili nad strukturou čtenářů tohoto deníku. Jejich rozvrstvení (věkové a vzdělanostní) samotné Právo blíže nespecifikuje a ani (veřejně na svých novinových či internetových stránkách) neuvádí. Proto nezbývá než se zde např. opřít o údaje z článku Bohumila Kartouse Deník vzdělaného a bohatého bolševika www.blisty.cz/art/33475.html , který v něm uvádí, že mezi čtenáři Práva je menší počet vysokoškoláků a mladších čtenářů. Uvozovky tam B. Kartous nedal, ani já je tam nepřidávám. Čili takových, kteří relativně často pracují s Internetem a umějí se v něm orientovat. Přijmeme-li Kartousovo rozčlenění čtenářů deníku Právo, pak zamlžení zdroje v těchto novinách musí logicky evokovat jistou pachuť manipulativnosti. Onen Kartousův průměrný čtenář Práva si pak při přečtení slovního spojení "internetový server" nutně musí vybavit asociaci, že je to cosi, kam si kdosi píše o čemsi, co by by mu nikdo (v "normálních" novinách) neotiskl. Kratší článek od (jp) pak finalizuje citací televizního nadřízeného moderátora Moravce ředitele zpravodajství Šámala:

Střet zájmů u svých podřízených si troufám interpretovat kvalifikovaněji než ledasjaký internetový škrabal.

Analýza PR techniky, zvané vyvracení něeho, co nikdo neřekl

Pokud (jp) svůj článek o známém moderátorovi, začínající jeho jménem (Moravec čelí ...) doprovodí Právo ještě fotografii Moravce, čili tváře z TV-obrazovky všeobecně známé a nikoliv fotografií člena Rady Českého rozhlasu Kotrby, to by náš běžný čtenář Práva musel být obzvláště indisponován, aby se ta "správná" asociace nedostavila:

• Kdosi obviní známou osobnost (a tím také v hodnotovém žebříčku nemalého počtu čtenářů branou za úspěšnou) z čehosi, tak to musí být logicky jen ledasjaký škrábal, který mu zřejmě závidí i těch pár korun za moderovanou akci.

Zvlášť, je-li to onen Kartousův většinový průměrný čtenář, který si s Internetem moc "netyká".

Znovu jsem si prohlédl články Štěpána Kotrby vztahující se k účasti moderátora Moravce na akci "Finanční ředitel roku 2006". Nějak jsem tam nezahlédl nařčení Moravce z nemorálního moderování kvůli prachům. Poukazování na střet s Etickým kodexem ČT ano. Zřejmě titulkové nařčení ve zprávě Práva "dělá to kvůli prachům" vyznívá úderněji a zároveň je spinem, který dovolí v další etapě zpochybnit podložené obvinění z neetického přístupu Moravce i samotného vedení České televize.

Běžný čtenář Práva a i zřídkavý čtenář Britských listů by to mohl odbýt poznámkou : ... i mistr tesař se někdy utne.

Na což by měl logicky právo, ovšem jen do doby, kdy by se seznámil s článkem Britských listů Jak se v Právu cenzuruje Mitrofanov , kde se hovoří o tom, že Právo stáhlo komentář, kde byl citován profesor politologie Oskar Krejčí (ostatně vzpomenou si čtenáři Práva, kdy o něm jejich deník něco uvedl?) a kde v závěru autor Štěpán Kotrba vyzýval vedení Práva k reakci. To již téměř měsíc ... no řekněme, že mlčí. Po zprávě od (jp) by se dalo dodat, že dokonce "mlčí nahlas" a to o 11 000 "internetových serveřanech", zhruba tolik jich Britské listy napočítaly od uveřejnění článku o Mitrofanovovi. Mlčí-li šéfredaktor a vydavatel Práva Zdeněk Porybný, mlčí-li zástupce šéfredaktora a vedoucí publicistiky Robert Dengler, proč by se (jp) namáhal/a s uvedením zdroje?

Zkusme si pohrát s informací, která je obsažena v článku Práva Moravec čelí ..., tím, že z ní vezmeme klíčová slova a zadáme je do Google:

"internetový server" +Kotrba +nařčení +"Václav Moravec" +"Finanční ředitel roku"

Na takovýto dotaz vrátí Google nula odpovědí (tj. případný čtenář Práva, pídící se po podstatě věci se nic nedozví). Modifikujeme-li dotaz následovně:

+"Britské listy" +Kotrba +"Václav Moravec" +"Finanční ředitel roku"

pak obdržíme jedinou odpověď, tj. odkaz na Právem nedozdrojovaný článek Štěpána Kotrby . Málem by jeden podlehl dojmu, že ona laxnost ve zdrojování nepostrádá jistou funkčnost.

Obráceně, zadáme-li do systému NewtonIT, který deník Právo používá, heslo Kotrba AND Moravec, dostaneme desítky odpovědí. Zadáme li tamtéž dotaz ("Britské listy") AND Kotrba AND (Václav* Morav*) AND ("Finanční ředitel roku"), dostaneme pouze články, které se k tématu opravdu váží.... Britské listy zdrojují citované články přesně. Konkrétním názvem titulku i jménem autora, datumem a odkazem na URL, pokud článek existuje v internetové verzi .

Zkusme si tedy položit otázku možného překryvu nosných témat mezi deníkem Právo a Britskými listy a na základě něj analyzovat chování tištěného deníku Právo ve vztahu k "internetovému serveru", což jsou takto deníkem označované (spíše anonymizované) Britské listy. Právo se např. dlouhodobě a obsáhle věnuje problematice působení ČSSD na české politické scéně (což je pro něj víceméně mezi českými deníky specifické), a Britské listy snad nelze podezírat z toho, že by na tuto problematiku zapomínaly. Nicméně konkrétních citací či odkazů na Britské listy je v Právu méně než v Lidových novinách... Dále lze říci, že detailnější názor na fungování politické strany si občan-čtenář dělá na základě politických komentářů. Komentáře Práva k ČSSD samotné lze tak trošku zkratkovitě charakterizovat:

• její špičky mají sice své mouchy, ale jinak tam není nikdo, kdo by přišel s nějakým dalším návrhem řešení, či nástinem koncepce.

Toto "motto" se v Právu "dodržuje" od časů J. Horáka až po J. Paroubka, aniž by byl v publicistice Práva jakýsi náznak "vylepšení" - třebas v tomto směru:

• nějaké pokusy o analýzy jsme sice my v Právu zaznamenali (na těch internetových serverech), ale jsou tak nedokonalé, že se vám čtenářům o nich ani zmiňovat nebudeme.

Pak by totiž následovala diskuze o tom, zda jsou ony jiné zdroje opravdu tak nedokonalé, a nebo se Právo činí samo výlučným. Další "specifikou" Práva jeho "čtenářská politika", výstižněji řečeno, absence její existence.

Právo nepublikuje ohlasy svých čtenářů, výjimečně krátkou noticku v relativně zřídkavé rubrice Z redakční pošty. Tím je relativně spolehlivě zabráněno korekci úletů deníku z řad čtenářů, kteří se v některé dílčí problematice lépe vyznají, než redaktoři, třeba proto, že ji osobně prožili a nejen o ní referovali na základě "vyčteninek" (termín převzatý ze seriálu Nemocnice na kraji města). To však není jediné zploštění reality. Dalším projevem virtualizace reality v Právu je, že deník sice referuje a komentuje např. aféry a úlety (s uvozovkami i bez) politiků (namátkou třeba Gross, Paroubek), ale nijak nekomentuje jejich mediální kontext, neklade a nepředstavuje čtenářům otázky typu:

• jak daný publicistický pořad přispěl k objasnění či zamlžení dané kauzy

Právě takový úhel pohledu pak navíc umožňuje nastavení zrcadla i vlastní novinářské a publicistické práci a tím i zvýšení její informační hodnoty. I když mi toto spojení někdy působí už schématicky, lze to zopakovat slovy sečteno a podtrženo:

Vezmou-li se klíčová slova z nějakého článku, který by respektoval výše řečené, pak se jeho kvalita dá také jednoduše poměřit také tím, že klíčová slova z něj vedou někam a ne do ......, jako v případě zprávy od (jp).

Začali jsme s Václavem Moravcem, skončeme tedy s Václavem Moravcem, pochopitelně míněno, skončeme článek, nikoliv jeho renomé (o tom si V. Moravec rozhoduje sám, nebo si již rozhodl?). Na serveru Peníze lze v diskusi nalézt poznámku datovanou 25. 10. 2004:

Ve včerejších Otázkách jste pana Dalíka jako jediného oslovoval křestním jménem - Marku. Většinou použití křestního jména (u nás) znamená vyjádření blízkosti, sympatií atp. domnívám se, že tomu byste se v jinak seriózním pořadu dopouštět nemusel. Nebo jste tu blízkost naznačit chtěl ???

V nedávném pořadu ČT, kde moderoval Václav Moravec a Marek Dalík byl opět hostem, na mne chování Václava Moravce dělalo dojem, že se mohli neformálně potkat i mimo moderování. Nemyslím, si že moderátoři by měli být uzavíráni do věže ze slonoviny tak, jako neprovdané princezny z Orientu. Jen se podivuji ale tomu, že moderátor má (neformální ?) kontakty jen s jednou částí politického spektra, ba dokonce jen se zástupci jedné strany (musí to být opravdu smůla!). Možná, že by o tom mohl popřemýšlet ředitel zpravodajství ČT Šámal. Dal by tím veřejnosti najevo, že ve veřejnoprávní televizi si věci nechává projít hlavou a nikoliv žlučovodem.

Autor je pravidelným (a relativně často souhlasícím) čtenářem Práva a pravidelným (a relativně zřídka souhlasícím) divákem OVM na ČT.