Ovšem vy jako občané se máte zajímat ne o to, jestli nějaký politik nemá na tváři bradavici (důvod proč ho nevolit, že?), nýbrž o to, co si ta která strana vepsala do programu. A Modrá šance se zas až tak netajila se svými úmysly, jenže správně spoléhala na to, že si ji z vás, milí spoluobčané, přečte jen málokdo. A začala strašit dávno roztrhanými draky z rudého krepáku. Takže aby bylo jasno, za to, že si budete utahovat opasek, až se jím přeříznete, si můžete z velké části sami.

Ale abych byl spravedlivý. Je bohužel pravda, že neoliberální doktrína samospásného trhu, privatizování třeba i vlastní babičky, když z ní něco kápne a šetření na střední a chudobné vrstvě, se rozšířilo pandemicky z Británie po celém glóbu. Majitelé koncernů se v 70. létech zalekli roztahující se inflace, a tak nařídili svým pomahačům z vládních kabinetů a parlamentů, aby nějakým způsobem svým občanům dobře ochutili jinak těžko stravitelné sousto chudnutí. Ke konci 80. let po pádu železné opony si "multíci" zamnuli ruce ještě jednou.

Když totiž padla neoblíbená konkurence komunismu sovětského střihu, který sice lidem provedl obřízku na demokratických svobodách, ale zato poskytoval občanu Homolkovi jistotu zaměstnání a střechy nad hlavou (pročež musel i "kapitalista" svému občanu zlepšovat sociální vymoženosti), miliardáři přímo zaržáli radostí. Stali se totiž na planetě jedinými, kdo má v rukou možnost přidělovat práci. A tak se práce, která za reálného socialismu byla to poslední, co nás zajímalo, stala karabáčem, jímž mohou podnikatelé jezdit po zádech vlády kterékoliv země, pokud nebude plnit jejich daňové a jiné požadavky. A to je také důvod, proč tady máme daňovou reformu, jakou tady máme.

Přesně podle neoliberálního pravidla "mně se vede skvostně, a co je mi do tebe".

Už se ani tu nespravedlnost nenamáhá něčím maskovat. Bude zajímavé pozorovat, kam se tento systém s rozpoutanou daňovou soutěží mezi státy dostane. Malé procento těch nejbohatších, kteří si na příjmech přilepší, totiž nemůže vyrovnat objem výdajů střední třídy, která ovšem zastrašena hrozícím zdražováním bude omezovat konzum. To může vyvolat problémy pro samotné gigafirmy, neboť na čem jiném než na spotřebě je postaven kapitalismus?