Vláda Spojených států a její nejreprezentativnější instituce předem rozhodly o osvobození monstra.

Jeho historie je dobře známá a sahá velmi hluboko do minulosti. Ti, kdo ho vycvičili a přikázali mu zničit za letu kubánské civilní letadlo se 73 atlety, studenty a dalšími kubánskými i zahraničními cestujícími a obětavou posádkou na palubě, ti, kdo v době jeho uvěznění ve Venezuele tomuto teroristovi koupili svobodu, aby se mohl stát dodavatelem a prakticky řídit špinavou válku proti lidu Nikaragui, jež způsobila tisíce ztrát na životech a přivedla tuto zemi na desetiletí k rozvratu, ti, kdo mu dali pravomoci k ilegálnímu obchodu s drogami a zbraněmi jako výsměch zákonům Kongresu, ti, kteří byli spolu s ním strůjci strašlivé "Operace kondor" a internacionalizace teroru, ti, kdo způsobili mučení, smrt a mnohdy fyzické zmizení statisíců Latinoameričnaů, nemohli jednat jinak.

"Naše práce je poskytovat inspiraci a výbušniny kubánskému lidu," říká Amerikou najatý vrah ZDE

Bushovo rozhodnutí se sice dalo očekávat, avšak není proto pro náš lid méně ponižující, neboť právě Kuba na základě odhalení v "Por Esto!", tiskovém orgánu mexického státu Quintana Roo doplněných později z vlastních zdrojů, věděla naprosto přesně, že Posada Carriles cestoval ze Střední Ameriky přes Cancún na ostrov Isla Mujeres a odtud, po inspekci provedené na lodi mexickými federálními orgány, zamířil na palubě lodi Santrina spolu s dalšími teroristy přímo do Miami.

Po upozornění a veřejné výzvě vládě oné země, která měla přesné údaje o této záležitosti od 11. dubna 2005, trvalo déle než měsíc, než teroristu zatkla, a rok a dva měsíce, než přiznala, že Luis Posada Carriles překročil hranice nelegálně, na pobřeží Floridy, na palubě Santriny -- údajně školního plavidla registrovaného ve Spojených státech.

O jeho nesčetných obětech, o jeho bombách v turistických zařízeních v minulých letech, o desítkách jeho plánů na mou fyzickou likvidaci financovaných vládou Spojených států se neříká ani jediné slovo.

Bushovi nestačilo, jak pošpinil jméno Kuby zřízením strašlivého tábora na protiprávně okupovaném území v Guantanamu, kde se mučí obdobně jako v Abu Ghraibu, jehož odhalení vyvolalo ve světě zděšení. Krutý postup jeho předchůdců mu nebyl dost. Nestačlo mu 100 miliard dolarů, které přinutil vynaložit chudou a zaostalou zemi, jako je Kuba. Obvinit Posadu Carrilese bylo jako obvinit sebe sama. Po téměř půl století se proti našemu malému ostrovu ležícímu 90 mil od jejich břehů, který si přál být nezávislý, hodilo cokoli. Na Floridě bylo zřízeno největší špionážní a diverzní sředisko, jaké kdy na planetě existovalo.

Nestačila žoldácká invaze na Girónu, která stála náš lid 176 mrtvých a přes 300 zraněných v době, kdy těch několik málo lékařů-specialistů, které nám nechali, nemělo zkušenosti s válečnými zraněními. Již předtím explodovala u mola havanského přístavu francouzská loď La Coubre převážející na Kubu zbraně a granáty belgické výroby, jejíž dva dobře synchronizované výbuchy usmrtily více než stovku dělníků a mnoho dalších uprostřed záchranných prací zranily.

Nestačila Karibská krize z roku 1962, jež přivedla svět na pokraj totální termonukleární války v době, kdy již existovaly 50krát silnější pumy, než ty, které vybuchly nad Hirošimou a Nagasaki.

Nestačilo zanesení virů, bakterií a plísní na naše plantáře, stáda a dokonce, ač to zní neuvěřitelně, i na lidské bytosti. Některé z těchto patogenů vyšly z amerických laboratoří a na Kubu byly převezeny dobře známými teroristy ve službách vlády Spojených států. K tomu všemu připočtěme obrovskou nespravedlnost, jakou je věznění pěti hrdinných vlastenců, kteří byli za to, že předávali informace o teroristických aktivitách, odsouzeni ve zmanipulovaném procesu k trestům až dvojnásobného doživotí a všichni, každý v jiné věznici, stoicky snáší kruté týrání.

Kubánský lid se nejednou bez váhání postavil nebezpečí smrti. Prokázal, že používá-li inteligence, vhodné taktiky a stragegie a zvláště semkne-li se ještě jednotněji kolem svého politického a společenského předvoje, nebude ve světě síla schopná ho porazit. Myslím, že příští 1. máj by byl idálním dnem, kdy by náš lid mohl s minimálními náklady na palivo a dopravu vyjádřit své city pracujícím a chudým tohoto světa.