29. 3. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 3. 2007

Pár vzpomínek a myšlenek

Věnováno těm, kteří se, byť zvolna a nenápadně, stali součástí stejné řeky, co jim do listopadu 89 tolik páchla...

Vzpomínám, jak jsme si v týdnu následujícím po sedmnáctém listopadu 89 po skončení jedné z vydařených diskusí v ostravském klubu Delta povídali. Organizátoři, studenti VŠB, tehdy vyslovili obavu, že když přijdou represe, vyhodí je ze školy a skončí jako nekvalifikovaní bůhví kde. Vzpomínám, jak jsem je uklidňoval s tím, že na to je zbytečné myslet, protože když se nepodaří změna, skončíme špatně všichni. A jak jsem vyslovil úplně jinou obavu, s kterou jsem ale tehdy zůstal osamocen -- abychom to z jedné škarpy nesmýkli do jiné. Ve dnech a týdnech následujících ale události nabraly rychlé tempo a přišly jiné starosti. Začala vznikat Občanská fóra a já se snažil být u všeho, co se jen dalo stihnout.

Byla to doba, která voněla nadějí, že se může podařit udělat svět trochu lepším místem k životu. A bylo hodně těch, kteří tomu opravdu věřili a leccos se pro to snažili sami udělat. Pak se najednou objevil někdo, kdo působil velmi přesvědčivým dojmem, že ví přesně, co a jak je potřeba a že všechny diskuse jsou jen nesmyslným hledáním třetích cest.

Přiznám se, že i já, částečně pod vlivem onoho listopadového nadšení a ještě stále nepředstavitelně popuzený desetiletími pokryteckého hlásání jediné pravdy, jsem uvěřil, že když se udělá z ředitele majitel, bude si vážit firmy (vždyť je jeho) a zaměstnanci mu budou partnery (navzájem se přece potřebují). Zpozorněl jsem teprve když jsem si uvědomil, že sebevědomí, byť hypertrofované, není totéž co kvalifikace a že z amorálního ředitele nikdy nebude seriozní majitel, natož partner zaměstnancům. A taky že když se to někomu hodí, za jedinou lze vydávat kteroukoli pravdu. Sice s téměř dvouletým zpožděním, ale došlo mi to. A dnes, po víc než deseti letech, jsem si svůj omyl už odpustil. V jednom jsem se ale tehdy nemýlil -- ve své obavě z další škarpy. Protože naše nová garnitura se v některých rysech začíná stále více podobat té minulé. To se pak snadno stane, že člověk, byť zdrženlivý, bez jakýchkoli politických ambicí a už jednou velmi zklamaný, nedokáže nadále mlčky přihlížet a začne konat, stejně jako tehdy před sedmnácti lety.

Možná ale právě vlastní trpké zkušenosti jsou nutné, aby si člověk v některých věcech udělal jasno. Dnes vidím kapitalismus jako více či méně realizovaný pokus o legalizaci zneužívání člověka člověkem pod nejrůznějšími záminkami, jako je například rovnost šancí, svobodná soutěž či individuální motivace. Přitom je užíváno účelové manipulace směřující například k deformaci měřítka hodnot a změně obecného povědomí takovým způsobem, aby jedinec do systému zapadal a to nejlépe tak, že se stane dobrovolným a přesvědčeným účastníkem trhu, kde v podstatě jediným cílem a obecně uznávanou nejvyšší hodnotou je vlastnit. Orientovaný a tedy obtížně manipulovatelný, ve spotřebě střídmý občan, myslící jakkoli jinak než takto egoisticky je zde samozřejmě naprosto nežádoucí, protože kapitalismus na trhu stojí a s ním taky padá.

K rovnosti šancí

Podstatná část našich schopností je jednou pro vždy dána geneticky a nezohledňuje-li systém tuto skutečnost či naopak vytváří povědomí, že každý, kdo neměl to štěstí, si je svými omezenými schopnostmi vinen a má pro takové jen pozici lidí druhé kategorie, jde o systém odporující základním atributům lidství, o systém od základů zvrácený. Ignoraci principu solidarity či etického rozměru obecně rozhodně nelze považovat za společenský vývoj směrem dopředu.

I kdybychom přistoupili na oprávněnost implementace jisté míry "přirozenosti" vycházející z principů džungle, ani pak to příliš nesedí. Protože kapitalismus ani zde nenabízí rovnost šancí, nýbrž ve skutečnosti jen princip: "Zákon džungle ano, ale jen pro nás, přesněji řečeno pro nás na vás. Vy si klidně buďte těmi slušnými, když se vám to tak líbí. Aspoň s vámi nebude tolik problémů."

Takto pojatá "rovnost" šancí je něčím podobným jako na někoho zezadu mířit zbraní, obrat ho o peníze a hájit se tím, že on mohl udělat totéž. I když věcně a čistě logicky vzato každý může udělat totéž. Jenže jde o to, co zřejmě někteří stoupenci všespasitelnosti trhu nebudou nikdy schopni nebo možná spíš ochotni pochopit - všichni prostě nejsme všeho schopní a tedy vždy připravení využít slušnosti, slabosti či bezbrannosti jiných k vlastnímu prospěchu. A je tu ještě jeden "drobný" zádrhel -- když všichni uplatníme stejný přístup, kdo asi bude hodnoty tvořit?

K svobodné soutěži

Je bláhové si myslet, že někdo v honbě za co největším ziskem a mocí, která mu následně umožní pojistit si dobytou pozici, dobrovolně zvolí delší cestu. Mnohem snadnější je monopol či kartel a pro příklad nemusíme daleko. Podle mého názoru se například stačí podívat, jak si už roky a v podstatě beztrestně počínají na našem domácím trhu banky nebo energetické společnosti. A bylo by naivní očekávat, že dojde k samoregulaci. Stejný princip má samozřejmě projevy globální, přičemž hovořit o svobodné soutěži ve světě cíleně globalizovaném a už dnes značnou měrou ovládaném zájmy nadnárodního kapitálu je jen účelově šířený nesmysl.

K individuální motivaci

Komu není dostatečnou motivací smysl práce samé a má tedy nefunkční systém vnitřního psychického sebeodměňování přepsán potřebou povyšovat se a dosahovat selektivních výhod, kdo nepochopil, že nejméně tak krásné jako brát je dávat, kdo své nadprůměrné schopnosti necítí především jako závazek k ostatním, třeba právě těm méně schopným, kteří jen neměli takové štěstí, neměl by nikdy rozhodovat o jiných, protože není s to rozhodnout kvalifikovaně a lidsky přijatelným způsobem ani o sobě. Fakt, že peníze jsou jednou z nejsilnějších a krátkodobě fungujících motivací nijak nevyvrací jinou, závažnější skutečnost -- že to, k čemu má nejblíže ta nejtemnější stránka člověka, nemusí být a jak ukazují poslední poznatky není z hlediska perspektivy lidstva řešením, ale spíš návratem zpět. Dovolím si volně užít Roberta Louise Stevensona a tvrdím, že každý sice v sobě nosíme svého Mr. Hyda, ale ukazatelem kvality a současně cílem lidství není ho v sobě pěstovat, jak k tomu nabádá reálný kapitalismus, ale dát mu co nejméně příležitostí, aby ovládal on nás. A speciálně pro ty, kteří se budou pokoušet obvinit mě z naivního humanismu, si dovolím citovat Marca Tullia Cicerona: "Prospěch, plynoucí z nečestného jednání je vždy prospěchem toliko zdánlivým, protože nečestným jednáním si člověk škodí na tom nejcennějším, co má -- na duši." Logický závěr je zde myslím jednoznačný -- slušnost není hloupost, ale naopak -- to neslušnost je projevem hlouposti. A získávání selektivních výhod na úkor ostatních za slušnost rozhodně považovat nelze.

Dovolím si tvrdit, že projevem skutečné moudrosti je především schopnost poznat sebe (a dokázat přitom překonat například bariéru vnitřní psychické sebeobrany, která zcela znemožňuje fungování sebereflexe všude tam, kde je jí nejvíc potřeba) a dále schopnost vyrovnat se sám v sobě lidsky přijatelným způsobem s rozporem chtěného s možným; a že projevem skutečné síly je schopnost ovládnout sebe (například počínat si slušně i tehdy, kdy je to pro nás velmi bolestivé). Kdo to nedokáže nebo ani nechce, neměl by nikdy dostat příležitost zastupovat jiné či o nich rozhodovat. Že moc přitahuje nejvíc právě ony pošetilce či terminologií člověka z nejpovolanějších, Františka Koukolíka - deprivanty, které neuspokojí ani kdyby vládli celému světu a vlastnili ho, by nám mělo být konečně dostatečnou výstrahou a ponaučením. Učinit z moci putovní pohár neřeší podstatu, přesto že nám každá garnitura, která jej zrovna uchopila bude tvrdit, že právě ona je ta pravá a její pravda ta jediná a vždy bude schopna učinit vše, aby nás přesvědčila a nebo donutila "věřit".

Vůbec nejvíc bychom se asi měli mít na pozoru před sebevědomými suverény, kteří naprosto přesně vědí, co je a co není správné a pro jistotu o tom nepřipouštějí ani náznak diskuse. Přece i selský rozum stačí na pochopení, že téměř nic není navždy dané, nemá jediné a většinou ani jednoduché řešení a že tedy moudrost vždy kráčí ruku v ruce s pochyby. Jsou jen tři kategorie lidí, kteří nikdy nepochybují: naprostí hlupáci, egocentrici neschopní sebereflexe a dále ti, jenž svá "moudra" hlásají účelově, byť jim třeba sami nevěří. Podstatu tohoto problému, linoucího se napříč režimy a vlastně celou historií lidské civilizace, myslím dostatečně vystihnul Raymond Chandler: "Se službou u policie to máte těžké. Je to jako s politikou. Vyžaduje nejlepší lidi a není na ní nic, co by nejlepší lidi přitahovalo." Chceme-li tedy jako živočišný druh pokročit kupředu i jinak, než technicky, měli bychom se konečně pokusit řešit příčiny a ne jen zmírňovat jejich následky. Protože dokud bude moc nadále zneužívána, lhostejno kým, o skutečné civilizaci hovořit nelze.

Autor je nestraník, bez vyznání a kromě ODS (1991-1994) nebyl nikdy členem politické strany.

                 
Obsah vydání       29. 3. 2007
29. 3. 2007 Kauza Uzunoglu: Dnes ve vážném tónu Zdeněk  Jemelík
29. 3. 2007 Amnesty International má obavy o spravedlivý průběh procesu MUDr. Uzunoglua
29. 3. 2007 Když Potůček naslouchal antikomunistům mezi bývalými komunisty Štěpán  Kotrba
29. 3. 2007 Pár vzpomínek a myšlenek Jaromír  Habr
29. 3. 2007 Poláci požadují absolutní zákaz potratů
29. 3. 2007 Očekával jsem, že mě zabijí
29. 3. 2007 Jsme podle ODS jen stádem blbounů nejapných?! Tomáš  Franke
28. 3. 2007 Udavačství jako národní sport Aleš  Uhlíř
29. 3. 2007 Páral v daňových nedbalkách Jiří  Havel
29. 3. 2007 Dokud Melčáka netrefí šlak Jiří  Havel
29. 3. 2007 Usnesení k článkům Lidových novin a Mladé fronty Dnes z 23. 3. 2007, které se dotýkaly práce Etického panelu
29. 3. 2007 ■ ■ ■ Viktorie  Rybáková
29. 3. 2007 Horní Jiřetín s Mosteckou uhelnou o své likvidaci jednat nebude
29. 3. 2007 Strašák politické korektnosti Darina  Martykánová
29. 3. 2007 Švýcarská zbrojní lobby opět zvítězila Richard  Seemann
29. 3. 2007 Diskuse o zákazu kouření, aneb Koho se to vlastně týká? Uwe  Ladwig
28. 3. 2007 Petice stopkoureni.cz
28. 3. 2007 Marx nebyl prorok ani historicista Petr  Kužel
29. 3. 2007 Kuba a ropa Petr  Baubín
29. 3. 2007 Sv. Jan Nepomuk Neumann
29. 3. 2007 Redefinujme smysl vývoje společnosti: více volného času na život Michal  Rusek
29. 3. 2007 Credo, quia absurdum est... František  Marčík
29. 3. 2007 Vláda USA: nemůže být propuštěn nikoli proto, že by byl terroristou, nýbrž proto, že je lhář
28. 3. 2007 Irácká vláda uvítá zpět Saddámovy obávané bezpečnostní síly Miloš  Kaláb
28. 3. 2007 Teokonzervatismus a americký morální řád
27. 3. 2007 Greenpeace: Jsme znepokojeni
28. 3. 2007 V Ansbachu to vrie Karol  Dučák jr.
28. 3. 2007 Nerozumím ničemu
28. 3. 2007 Padesát let...a jak dál? Rudolf  Kučera
27. 3. 2007 Kauza Uzunoglu: Pokračující řetězec taškařic Zdeněk  Jemelík
27. 3. 2007 Der Spiegel: Americká protiraketová obrana je kontroverzní v mnoha aspektech
27. 3. 2007 MZV ČR: "Nechte nás, my CHCEME lézt Američanům kamsi!" Jan  Čulík
16. 3. 2007 Hospodaření OSBL za únor 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce