Skutečně si nemyslím, že poměrně pozitivní data, pokud jde o postoj Španělů k přistěhovalcům, svědčí o jejich morální nadřazenosti nad Blanenskými, jak mi bylo okamžitě připsáno, ačkoli jsem nevzkazovala nic Blanenským, ale vybízela jsem k analýze této aktuální statistiky. Vysvětlila bych je zcela jinými, velmi konkrétními faktory (např. aktivní integrační politika radnic a jiná zcela konkrétní, ne-moralistická opatření, po nichž oprávněné volá pan Polák, ale i pan Daniel, ač si oba pánové jinak v mnohem oponují) a o těchto a dalších konkrétních, ekonomických i sociálních faktorech připravuji článek.

Ovšem povýšenecký postoj mi byl okamžitě připsán a byla jsem stylizovaná do role svazácké údernice, která popírá skutečně problémy Blanenských a chce brát slušným lidem jejich svobodu a právo na spravedlivé rozhořčení -- nemohu si pomoci, ale tato horlivost je skutečně příznačná. Byl ze mě velmi snadno učiněn "nepřítel" -- ta povýšenecká emigrantka, která nerozumí "našim" problémům a která nám moralisticky káže z piedestalu zahraničního blahobytu (dovolte, abych se zasmála...a abych vzpomněla protiemigrantské rétoriky minulého režimu). Jiní jdou ještě dále a rovnou mě označí za hlasatelku budoucí totality politické korektnosti, která již rozežírá Západ a které se Česko hrdinně brání.

Je ostatně pozoruhodné všimnout si, jakou vyrážku vždy vyvolají názory, které hájí základní hodnoty demokratické společnosti (skutečně jsem si nemyslela, že se najdou lidé, kteří využijí nové nabytou svobodu k tomu, aby hájili právo na vykazování židů, černochů a homosexuálů z hospod). Jednou z oněch alergických reakci je i obvinění z politické korektnosti, z povýšeného pohledu ze slonovinové věže.

Panu Zádrapovi mohu vzkázat, že s ním v mnohem souhlasím, i když mi přisoudil postoj, který nezastávám. Skutečně nezastávám názor, že je třeba před problémy zavírat oči a předstírat, že všichni přistěhovalci se chovají jako vzoroví občané. Ani zdaleka...To však neznamená uvelebit se pohodlně v dělení na my a oni, nebo dokonce v nenávisti. Je mnohem rozumnější analyzovat problémy v celé jejich hloubce a aktivně se snažit situaci zlepšit, třeba i tlakem na změnu legislativy, nikoli v proticizineckém směru, ale ve směru všeobecného zlepšení pracovních podmínek (viz brzký článek), místo toho, abychom se utápěli v bezzubé nechuti k té či oné etnické skupině.

Ony mnou citované průzkumy veřejného mínění, kde se pečlivě zjišťují negativní postoje populace, mají za cíl zlepšit integrační politiku v těch kterých oblastech a nejsou zrovna "politický korektní" nástroj.

Nemluvím navíc z žádné slonovinové věže, narozdíl od mnoha skutečně vím, co je to žít mezi přistěhovalci (žiji ve čtvrti, kde jich je přibližně 30% - převážně z Maroka a Dominikánské republiky) a možná právě proto nemohu přijmout ty povšechně katastrofické vize, kterými české noviny čtenáře už několik let zásobují.

Na druhé straně však není možné zavírat oči nad tím, že spousta docela slušných lidí je schopno ve společnosti projevovat názory a postoje, z nichž jde člověku mráz po zádech, a je zcela legitimní poukázat na to, že tyto názory a postoje jsou chucpe, i když NĚKDY lze pochopit, z jakého kontextu se vyvinuly. V extremní situaci tyto názory tvoří živnou půdu pro pogromy a etnické konflikty - takový konflikt se ne tak dávno odehrál nedaleko od našich hranic a zasáhl oblíbenou českou dovolenkovou lokalitu. Rasistické útoky a vraždy jsou závažným problémem v některých postkomunistických zemích (o ČR velmi dobře hovoří skutečnost, že se v tomto ohledu řadí k zemím, kde tomu tak není), vůle "házet všechny do jednoho pytle" a genocidni rétorika - nebudeme přeci politicky korektní, že? - je také příznačným jevem nejen na internetových fórech.

Domnívám se, a nestydím se za to, že občané by se neměli zabarikádovat ve své, byť někdy oprávněné nechuti, ani soudit na základě principu kolektivní viny - je zcela v souladu se společnosti svobodných jedinců volat po tom, aby lidé nečekali řešení jen od státu, ale také projevili dobrou vůli a sami něco pro zlepšení situace udělali.

Nejsem zastánkyní politické korektnosti, i když mi to někteří přičítají, což prozrazuje, že považují za "nebezpečného totalitáře" každého, koho pohoršuje, když někdo hájí nezákonné sterilizace, právo zakázat vstup židům do kina nebo beztrestnost sexuálního vydírání žen na pracovišti. Je velmi pohodlné místo věcných argumentů používat nálepky a démonizovat oponenta, místo toho, aby s ním vedl věcnou debatu, jak je zvykem v civilizované společnosti ( schopnost debatovat věcně dokázal např. ve věci "hospod a liberalismu" pan Palkovský, ale i pan Zálom). Kdyby si např. pan Škuba předtím, než mě označí za politickokorektní ideoložku, dal tu práci a přečetl si můj text "Na Titaniku losujme", možná by zjistil, že mi, jak je dobrým zvykem mnoha lidí, přičítá postoje, které nezastávám (ženský viktimismus, atd.). Kdo je tu potom zaslepeným ideologem?