16. 3. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 3. 2007

Virtuální bohoslužba nejen pro ateisty

Zbožnost k ničemu

Vdovy a sirotci byli ve starověku (a pokud jde o děti v dětských domovech, tak nejenom byly a nejenom ve starověku) typická marginalizovaná, bezprávná skupina, která nemá jak a kudy se ozvat, nemá vliv a přitom je odkázaná na to, co jim kdo dá, nebo co pro ně společnost udělá; Vdovy a sirotci - to je v Bibli sběrný termín pro všechny skupiny bližních, kterým hrozí sociální vyloučení. Právě proto, že jsou to lidé na okraji, že nemají tak silný hlas, jakékoliv pečování o ně nemá žádnou publicitu.

Daleko vděčnější a efektnější je hřímat: hřímat na obranu křesťanských hodnot -- proti zkaženosti světa nebo dokonce proti islámskému terorismu; nebo hřímat na obranu islámských hodnot proti zkaženému Západu. Nebo vyzývat davy k pokání a evangelizovat zástupy -- a ostentativně se štítit špíny ve společnosti, zejména všech marginalizovaných. To všechno je daleko efektnější než vdovy a sirotci, zvlášť když Jakub neříká, že by jim měl člověk jednorázově něco dát, nýbrž starat se, být s nimi, pořád.

Každý asi známe ten nádherný pocit: přečteme si nějaký text a cítíme, že je to přesně to, co bychom napsali my sami, kdybychom byli tak chytří jako autor a kdybychom to uměli také tak dobře formulovat.

Takovýhle pocit si člověk nikdy nechce nechat pro sebe a tak i já se chci v tomto virtuálním kázání na shora uvedený biblický text podělit o myšlenky Doc. Jiřího Mrázka z jeho knížky Bláznovství víry podle Jakuba, která vyšla v pozoruhodném nakladatelství Mlýn.

Autor vykládá text a současně podrobuje kritice ekumenický překlad Písma, takže hned v 18. verši upozorňuje na to, že Jakub neříká, že bychom se narodili sami, a už vůbec ne znovu, není to tedy naše zásluha, jak by se zdálo. Jakub říká pouze, že nás Bůh přivedl na svět (doslova porodil) slovem pravdy.

A když nás přivedlo na svět slovo pravdy, (verše 19-20) pak Boží věc neprosadíme tím, že budeme křičet a vztekat se, že máme pravdu (resp. že náš Bůh má pravdu), nýbrž přiměřený postoj je, že budeme tomu slovu pravdy naslouchat. Kdo křičí, u toho je zřejmé, že příliš nenaslouchá. Křičet o Bohu a poslouchat, co Bůh říká, jsou dvě dost odlišné věci a většinou je nelze skloubit.

Tady může být Jakub až překvapivě aktuální – i do dnes tak oblíbených úvah o střetu civilizací mezi křesťanským a muslimským světem, kde obě strany ctí každá jakousi svou pravdu, ale kdyby obě strany byly pomalejší ke křiku a hněvu a rychlejší k naslouchání, nebylo by třeba o střetu mluvit. A vůbec tím, alespoň pro začátek, není třeba myslet na naslouchání sobě navzájem, pro začátek by stačilo, kdybychom každý naslouchal tomu slovu, které nás zrodilo.

To, co je klíčem k pochopení, co nás může podržet a zachránit v konfliktech globálních i osobních, je vlastně na dosah. Je to zaseto v nás – verš 21. Člověk se nemusí ukřičeně dovolávat Boží spravedlnosti. Ale aby to pochopil, musí se ztišit. A musí mít pokoru k naslouchání, aby slyšel do nás zaseté slovo, které nás může zachránit.

Slovo SÓZEIN může znamenat zachránit, ale také uzdravit. A slovo PSYCHÉ je duše, ale i život. Takže: Bůh do nás vložil to, co může uzdravit duši od ukřivděnosti, ale také to, co může zachránit náš život.

Z Hamleta známe myšlenku, že umění nastavuje zrcadlo. Podobná myšlenka je v podstatě už tady u Jakuba: (verše 22-25) Je tady něco, co umožňuje, abych se na sebe podíval. Boží slovo, zaseté v nás – když se člověk patřičně ztiší a přestane vykřikovat ty své pravdy o něm – nám mimo jiné nastaví zrcadlo a umožní, abych se v něm poznal.

Jenže, pokud s tím dál nepracuji, pokud radši hned zapomenu, co jsem tam viděl a zase dál vykřikuji ty své pravdy anebo ukřivděnosti, je to samozřejmě k ničemu. Proto zde Jakub najednou už nemluví jenom o naslouchání, nýbrž o činnosti. Ten, kdo se shlédne v zákoně svobody, stane se tvůrcem skutečnosti, tento zákon se pro něj stane realitou.

Zákonem svobody je pro Jakuba v ježíšovském duchu milosrdenství. Hněvem, říká, spravedlnost Boží neprosadíš, milosrdenstvím ano. Ten, kdo se shlédne v Božím milosrdenství, kdo alespoň trochu pochopí, že Bůh je milosrdný, toho to ovlivní i v jeho životě. To znamená, že začne být milosrdný také.

Být milosrdný není totéž jako úzkostné dodržování nějakých příkazů či zákazů a vůbec nesouvisí s počítáním jednotlivých dobrých skutků. Realizace slova, o které Jakub mluví, je v celkovém vyznění naší existence, v celkovém pohledu na život.

Ve verši 26 Jakub nabádá ke zdrženlivosti k mluvení. Řeč má svoji sílu, vždycky něco „dělá“, ať chceme, či nechceme. Mluvením toho člověk někdy napáchá víc, než svými činy. A nejvíc toho napáchá zbožným mluvením.

Buď nasloucháme Bohu – a pokud vzápětí nezapomeneme, co jsme zaslechli, nějak nás ovlivní Boží milosrdenství. A pozná se to přinejmenším na tom, že získáme pokornější a milosrdnější pohled na život a na lidi okolo nás.

Anebo se rozčilujeme, pohoršujeme a kážeme o Božím hněvu a proti nemravnostem......Ale pak si nenamlouvejme, že jsme zbožní. Pak to jen znamená, že rádi nasloucháme sami sobě, nedržíme svůj jazyk na uzdě – a o Bohu toho moc nevíme. Naše zbožnost je k ničemu – nebo je dokonce druhým nebezpečná.

Pravá zbožnost, skutečné náboženství podle Jakuba vypadá takto : (verš 27)

Navštěvovat vdovy a sirotky je takřka evergreen starozákonních proroků, takže to vypadá, že nic konvenčnějšího už Jakub ani říci nemohl. Ale právě to, že se nějaký motiv objevuje tak opakovaně, už naznačuje, že nebylo až tak zbytečné ho připomínat. Sirotci a vdovy jsou nevděčná cílová skupina: potřebují té péče hodně a pořád, a pomoc nepřináší pomáhajícím žádnou slávu.

Vdovy a sirotci byli ve starověku (a pokud jde o děti v dětských domovech, tak nejenom byly a nejenom ve starověku) typická marginalizovaná, bezprávná skupina, která nemá jak a kudy se ozvat, nemá vliv a přitom je odkázaná na to, co jim, kdo dá, nebo co pro ně společnost udělá. Vdovy a sirotci - to je v Bibli sběrný termín pro všechny skupiny bližních, kterým hrozí sociální vyloučení. Právě proto, že jsou to lidé na okraji, že nemají tak silný hlas, jakékoliv pečování o ně nemá žádnou publicitu.

Daleko vděčnější a efektnější je hřímat: hřímat na obranu křesťanských hodnot – proti zkaženosti světa nebo dokonce proti islámskému terorismu; nebo hřímat na obranu islámských hodnot proti zkaženému Západu.

Nebo vyzývat davy k pokání a evangelizovat zástupy – a ostentativně se štítit špíny ve společnosti, zejména těch marginalizovaných. To všechno je daleko efektnější než vdovy a sirotci, zvlášť když Jakub neříká, že by jim měl člověk jednorázově něco dát, nýbrž starat se, být s nimi, pořád.

Právě takové nenápadné a „nevděčné“ milosrdenství ve stylu Ježíšova kázání na hoře je ovšem pro Jakuba teprve čisté náboženství, které je mimo špínu světa.

Amen

                 
Obsah vydání       16. 3. 2007
16. 3. 2007 Jak se v Právu cenzuruje Mitrofanov Štěpán  Kotrba
17. 3. 2007 Rozbíječi protiválečné občanské koalice demonstrovali proti válce Štěpán  Kotrba
18. 3. 2007 České sociální fórum opět jen rudou šaškárnou
16. 3. 2007 Bývalá agentka CIA zaútočila na Bílý dům
16. 3. 2007 Spojené státy odmítly britský verdikt
18. 3. 2007 Zbožnost k ničemu Zdeněk  Bárta
15. 3. 2007 Britská Dolní sněmovna schválila modernizaci jaderného ponorkového systému Trident
16. 3. 2007 Celoevropský týden akcí proti rasismu, demonstrace a 3. sociální fórum
16. 3. 2007 Kouzlo nechtěného: Iniciativa PRO základnu se hlásí k odkazu komunistických vlastizrádců z roku 1968 Jakub  Rolčík
9. 3. 2007 Jací jsme?
16. 3. 2007 Spojujeme se vždy s vítězem minulé války Stanislav A. Hošek
16. 3. 2007 Vojenská základna USA v ČR: vytoužená oáza bezpečí Oldřich  Průša
17. 3. 2007 Zpravodajství iráckého odboje za dny 15. -- 28. února 2007
16. 3. 2007 Bez názvu
16. 3. 2007 Polsko požaduje od občanů přiznání ke kolaboraci s komunistickou tajnou policíí
16. 3. 2007 V Maďarsku došlo k násilným protestům
16. 3. 2007 Kanadská armáda bojuje v Afganistánu Miloš  Kaláb
16. 3. 2007 Božský trh, aneb Trh bohů Uwe  Ladwig
16. 3. 2007 Hospoda není soukromý klub Michael  Kroh
15. 3. 2007 Protikuřácký zákon, majetková práva a mýtus veřejného prostoru Luboš  Zálom
16. 3. 2007 O kouření a absenci povědomí o veřejném zájmu Jan  Čulík
16. 3. 2007 Co čeká (někdy) intelektuála? Miloš  Dokulil
16. 3. 2007 Semestrální práce, tzv. klauzura, jako formální přežitek Jan  Paul
16. 3. 2007 Prorok Karel Marx Luděk  Toman
16. 3. 2007 Dana Jaklová se nechce vyjádřit
16. 3. 2007 Kdo se bojí genocidy ve Srebrenici? Mihad  Mujanović
16. 3. 2007 Malý příspěvek k diskusi o "hospodách"
16. 3. 2007 O nepřímé demokracii Petr  Jánský
16. 3. 2007 Americké "svazáctví" ? Ondřej  Šlechta
16. 3. 2007 Němci chtějí dát Hitlerovi konečné "Good-bye", avšak příliš to nejde Richard  Seemann
15. 3. 2007 Current efforts to combat prejudices against the Roma are insufficient in the Czech Republic
15. 3. 2007 Věčné trampoty s výslovností cizích jmen? Miloš  Dokulil
17. 3. 2007 I soukromá hospoda JE veřejným prostorem Štěpán  Kotrba
15. 3. 2007 Je kouření na veřejnosti projevem svobody a emancipace, nebo vizitkou hulvátství? Jan  Sýkora
15. 3. 2007 Principy a skutečnost Darina  Martykánová
15. 3. 2007 O spolehlivosti soukromých regulačních firem Lenka  Vytlačilová
15. 3. 2007 Trh může vyřešit i hygienické normy
15. 3. 2007 Diskriminace v hostincích v Británii?
15. 3. 2007 Skutečně vyřeší trh i hygienické normy? Jan  Čulík
15. 3. 2007 Hospoda není veřejný prostor Jan  Bláha
15. 3. 2007 Občansko-aktivistické interakce se sdělovacími prostředky Radek  Mikula
14. 3. 2007 Odstraňte segregaci romských dětí ve školství, zajistěte spravedlnost pro sterilizované romské ženy, zřiďte nezávislý orgán pro šetření stížností na policisty
22. 11. 2003 Adresy redakce
16. 3. 2007 Hospodaření OSBL za únor 2007

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
18. 3. 2007 Zbožnost k ničemu Zdeněk  Bárta
12. 3. 2007 My jsme to nevěděli Zdeněk  Bárta
3. 3. 2007 Půst aneb filipika proti rituálům Zdeněk  Bárta
25. 2. 2007 ...a neuveď nás v pokušení... Zdeněk  Bárta
17. 2. 2007 Ó běda bláznivým masopustníkóm - aneb Hus, Luther a chvála internetu Zdeněk  Bárta
20. 1. 2007 Zrádce národa, či prorok dialogu? Zdeněk  Bárta
6. 1. 2007 Epifanie člověka aneb Roubíčku, oni jsou blb Zdeněk  Bárta
31. 12. 2006 Silvestrovské státní náboženství v roce 2006 Zdeněk  Bárta
24. 12. 2006 Problém nastane, když se náboženství stane samoúčelné Zdeněk  Bárta
11. 11. 2006 Povýšená nízkost a ponížená lidskost Zdeněk  Bárta
8. 9. 2006 Vůle ke smyslu Zdeněk  Bárta
28. 8. 2006 Telefon do nebe Stanislav  Heczko
25. 8. 2006 Osoba blízká, aneb arogantní nedůvěra Zdeněk  Bárta
14. 8. 2006 Zákon a my: Sobota je učiněna pro člověka a ne člověk pro sobotu Zdeněk  Bárta
15. 7. 2006 Moc jeho Ducha Zdeněk  Bárta