Kdo ale byl Pankrác Krkoška? Taková otázka by mohla jistě zaskočit i většinu obyvatel hrdé moravské metropole, v níž se jeden ze zakladatelů brněnské "žurnalistické školy" (rozvíjené následně i slavnou prvorepublikovou redakcí Lidových novin) narodil, žil i předčasně zemřel. A je to trochu škoda. Třebaže asi těžko snese srovnání s jinými osobnostmi spojenými s Brnem, ať již jde o zakladatele genetiky Mendela, světově proslulého logika Gödela, spisovatele Musila či Čapka, v žádném případě nelze říci, že šlo o nevýznamného regionálního činovníka. S malou narážku na stěžejní dílo Roberta Musila lze říci, že nekráčelo o muže bez vlastností.

Pankrác Krkoška přišel na svět v proletářské čtvrti Josefov, což jej zformovalo na celý život. Docházel nejprve do německých škol, následně absolvoval c. k. Vyšší Slovanské gymnázium v Brně a učitelský ústav. Od roku 1880 získává právo vyučovat na "obecních školách národních", což se i po jistou dobu děje. Zároveň působí v místním osvětovém spolku Svatoboj a stává se socialistickým činovníkem. Postupně pro sebe objevuje velmi silné intelektuální podněty v podobě radikálně levicových myslitelů Marxe, Engelse a Lasalla. Propaguje Darwinovu teorii přírodního výběru, která je tehdy solí v očích nejen církevním kruhům. Opakovaně se střetává se školskou byrokracií, pročež roku 1885 žádá, aby byl uvolněn z učitelské služby. Posléze stále více směřuje k političnu, kde usiluje o překonání sporů mezi jednotlivými frakcemi dělnického hnutí. Přichází s myšlenkou založení nového tiskového orgánu Sociálně demokratické strany českoslovanské, na němž mají společně participovat představitelé znesvářených frakcí a -- jak řečeno -- stává se jeho prvním redaktorem. Asi po roce však pro nesváry vedení redakce opouští . Veškeré své (rychle ubývající) síly hodlá věnovat osvětové činnosti, blízká je mu rovněž možnost spolupráce na Ottově slovníku naučném. Uvažuje prý také o prvním překladu Marxovy knihy Kapitál do češtiny.Umírá nicméně záhy, necelý měsíc po svých sedmadvacátých narozeninách.

V době, kdy naším veřejným prostorem čas od času rezonují snahy převyprávět dějiny tentokrát jakoby z druhé strany politického spektra, k čemuž náleží i dehonestace, případně úplné vytěsňování osobností i klíčových pojmů (chudí proti bohatým čili třídní boj atd.), není beze smyslu osvěžit si historickou paměť postavami typu Pankráce Krkošky. Brno si svého významného rodáka připomíná deskou odhalenou na místě jeho studií, ulicí i oficiálními materiály.