Jakub Rolčík je, jestli jsem nepodlehl omylu nahlížením do stránek UP v Olomouci, doktor přírodních věd a na této uni taky vyučuje. Ze své učitelské praxe je zřejmě navyklý kujonovat studenty, a není tedy divu, že mu ujede něco v tomto smyslu i když píše do BL. Je to tak dobře, jinak by se bdělé čtenářovo oko unavilo v textu, plného axiomů a úvah, jak poručit větru, dešti. Proto decentní upozornění akademického kolegy Macha - ekonoma, že kysličník se dnes nazývá oxid, je opravdové oživení textu. Nedá mi to, abych pana PhDr. Rolčíka rovněž decentně upozornil, že pro celé generace chemiků budou jeho oxidy vždy kysličníky, už jen proto, že za české chemické názvosloví se nemusí nikdo stydět. Snad mi něco uniklo, ale nevím nic o tom, že slovo kysličník bylo zakázáno - a kdyby i snad i bylo, byl by o to větší důvod krásný český termín "kysličník" používat právě na truc maloduchům, žijícím v trapném omylu, že takovýmto způsobem se stávají světovými.

Ne na tom dosti. Doktor Rolčík maluje na stěnu katastrofickou vizi teoreticky předpokládaného nárůstu tzv. "zelené hmoty". Nejsem biolog, a tak jsem za jeho informaci vděčen - i když jsem jeho textem překvapen - když se dočítám poprvé, že rostliny jsou vyšším obsahem kysličníku uhličitého stresovány, že dokonce je narušeno hospodaření vodou, dřevo je méně kvalitní a že v důsledku lepšího růstu rostlin hrozí hladomory.

Já nevím, jsem vybaven jen takovým prostým, selským rozumem a tomu to přece jenom nějak nesedí - ale když to pan doktor píše, tak to bude muset být pravda. Pravda, stromy a vše zelené je opravdu syntetizováno z kysličníku uhličitého a vody - i když většina lidí s humanitním vzděláním nad tímto faktem dozajista kroutí nevěřícně hlavou. Logika mého selského mozku mi však našeptává, že lepší růst zelené hmoty by přece měl být ku prospěchu pěstování čehokoliv, aby se z toho pak vyráběly pohonné hmoty a tzv. bioplyn, čili to by mělo být spíše positivní, kdyby tomu tak opravdu mělo být. Dr. Rolčík píše, že naopak, že je to špatně...ale budiž. Přesto by bylo lépe, kdyby se katastrofisté už nějak domluvili a nekřičeli jeden hot a druhý čehý.

O to totiž jde. O zjevnou politizaci vytvářením neustálých katastrofických scénářů ve stylu : málo se urodí - je zle. Urodí se moc - je ještě hůře. Kdyby s takovou přišel Petr Mach, bylo by to mnohem hodnověrnější. To tak totiž v té zatracené ekonomii, kde má vládnout slavná neviditelná ruka trhu, opravdu chodí.