Až přestalo být jasné, o čem byl můj původní článek, jinak zcela neutrální polemika s výroky Radko Martínka (ČSSD) na jedné a Dany Kuchtové (SZ) na straně opačné .

Pakliže tvrdí, že "KSČM žádnou ekologickou politiku nemá" a dokonce, že "komunisté jsou v Česku nejprotiekologičtější politickou silou", nedává tím vysvědčení oné nenáviděné straně či ideologii, ale sám sobě. Z toho, že svoje vývody dokládá pouze občasnými výroky nebo hlasováním jednotlivých poslanců, je zřejmé, že jakýkoli dokument s hlavičkou KSČM by nikdy ani nevzal do ruky, natož aby si jej přečetl.

Čtenáři BL si jistě rádi přečtou aktuální schválené materiály KSČM:

>   Závěry diskusního stolu Územní plánování a ochrana přírody a krajiny ve volebních programech KSČM, 18. 3. 2005
>   Aktualizace přístupů KSČM k dopravní politice ČR, ekologické programy spojené s dopravou a výrobními technologiemi, 12. 8. 2005
>   Vyjádření KSČM k REACH: Pět hlavních požadavků nevládních organizací, 7. 11. 2005
>   Předvolební anketa časopisu EkoList, 11. 9. 2006

a srovnají si je s programy i praktickou politikou nejen ODS, ale třeba i Zelených.

Proč tedy občas hlasují i vystupují někteří poslanci KSČM nekonzistentně? Demokratizace KSČM totiž proběhla tak důsledně "ode zdi ke zdi", že strana už přes patnáct let není tím žulovým monolitem, v němž generální tajemník rozhodl a všichni srazili podpatky a neodmlouvali. Všechno je na delegačním principu zdola, z okresních organizací. Nemůže být vůbec řeči, že by takovou organizaci někdo rozpouštěl, jak to svým neposlušným ovečkám dělá ODS! Takže se není co divit, že i některým poslancům je bližší okresní košile než centrální programový kabát. Ale ekonomické zájmy regionů vedou ruce poslanců napříč partajemi.

Ve svém článku jsem těžko "adoroval ČEZ", když jsem jej kritizoval za ždímání tučných zisků z našich domácností. Nemohu mlčet o tlacích kapitálu (pro ty, kteří nesnášejí prvoplánová označení dob dávno minulých, lze říci "nadnárodních i domácích korporací"), ty nevidí jen ten, kdo se ve shodě s oficiální propagandou domnívá, že kapitál tu je kvůli charitě a zkrášlování krajiny.

Totéž se samozřejmě týká i dovozu odpadů. Na inkriminované tiskovce KSČM (svědkem mi budiž i redaktor BL Štěpán Kotrba) jsem řekl, aby se z toho nedělala záležitost zlých Němců a hodných Čechů, že příčinou je tlak kapitálu a že vůbec nevíme, jestli zrovna nějací šibalové od nás z téže příčiny nevozí náš odpad do Rumunska nebo na Ukrajinu. O odstraňování kapitálu jakoukoli cestou jsem neřekl ani slovo, to je čistá fabulace doktora Šuty.

Pokud mne chce urazit jako "soudruha" a "marxistu", neuspěje ani zde. Právě proto, že pracuji v mezinárodních, původně západoevropských organizacích, jakými jsou např. Mezinárodní přátelé přírody (NFI, od roku 1895 se sídlem ve Vídni), vím, že se tam všude sociální demokraté, ale i odboráři či Přátelé přírody oslovují soudruhu (Genosse - měli bychom tomuto pěknému středověkému oslovení vrátit jeho původní význam) a že nepřejmenované třídy Karla Marxe mají skoro všechna německá, často i rakouská města.

Jakmile se tam někdo pokusí klást na stejnou úroveň nacistickou genocidu a Stalinovy zločiny nebo dokonce poválečný socialismus, jako první protestují židovské organizace. Takový politik velmi rychle ztratí židli a pokud žádnou nemá, tak na ni může rovnou zapomenout. Ostatně soudím, že by i pan doktor měl raději zůstat u těch toxických látek.

Nejsem "mládežnickým" funkcionářem: NFI je velké sociálně-ekologické hnutí, UNITED for Intercultural Action největší evropskou protirasistickou sítí 560 organizací a v Defence for Children International bojují hlavně dospělí za plnění Úmluvy o právech dítěte. Ty, co mne do těchto funkcí volili, vždycky zajímá, co dělám, a ne, ve které jsem straně.

Pražští ekologičtí aktivisté také vědí, proč mi přezdívají "Rudý gentleman".

Při té příležitosti se chci čtenářům omluvit za jednu věcnou chybu ve svém článku, na kterou jsem byl upozorněn: ani v Černobylu není chladivem sodík. Na smyslu článku, kde poukazuji na zcela zbytečné zhoršování vztahů mezi obyčejnými Čechy a Rakušany, to ovšem vůbec nic nemění.

Autor je předseda Komise pro strategii životního prostředí ÚV KSČM