Dva významy:

Význam první -- obraz v zrcadle

Je člověk sám sebou, když není sám k sobě kritický? Není. Být k sobě kritický znamená snažit se dobrat vlastní podstaty sebe sama, i kdyby tato podstata neměla žádný sourodý a jednoduše ohraničitelný obsah, i kdyby jím měla být nesourodost.

Být nekritický znamená spokojit se s tím, že jsme se nedobrali ničeho, že se z nějakého důvodu nechceme dobrat dál. To je první aspekt toho, že obraz v zrcadle musí být identický s tím, co jsme.

To se ale nemůže podařit tehdy, pokud nedokážeme bezpečně zachovat si svoji osobnost při náporu něčeho silného. Jestliže se okamžitě kloníme ve směru působení této síly, deformuje se radikálním způsobem obraz v zrcadle, a i když se do zrcadla dívá tatáž osoba, dívá se do něj někdo jiný. Je to svým způsobem šikana, když silnější osobnost může manipulovat tou slabší. Stačí, aby silnější osobnost dala správným způsobem najevo, že má na výběr mezi závislostí vykreslenou v růžových barvách a mezi nejistou suverenitou. Odolat tomu znamená umožnit rozhodnout svobodně.

Je v tom až jakási přirozená méněcennost, která se neskrývá jen za existencí malého a často porobeného národa, za rabským myšlením bytosti zbavené vůle i odpovědnosti za svět i za sebe sama, ale taky za strachem mužů za zenitem vlastní vitality, kteří se snaží tuto neodvratnou skutečnost odvrátit směšnou a přehnanou rozhodností. Není lehké v takové situaci vidět v zrcadle sebe sama, když ani pořádně nevíme, kým jsme a kým bychom chtěli být. To je druhý aspekt obrazu v zrcadle.

Druhý význam -- nutnost pohledu do zrcadla

Prohlásit, že se nastavuje zrcadlo, je bohužel klišé. Ono to není klišé samo o sobě, ale ve spojení s mnoha obsahy, kterým mělo být zrcadlo nastavováno, je velmi těžké mluvit o nastavování zrcadla. Přesto se nedá, než vzít ho a podívat se do něj, jestliže se chceme aspoň pokusit o sebeurčení. A sebeurčení, to je substance suverenity. Nedokážeme-li se identifikovat, nemůže být pořádně sami sebou a budeme se snažit vždy nacházet identifikaci někde úplně jinde, než sami v sobě.

Čím více se budeme snažit vyhýbat se sebeurčení, ať už je jakékoliv, tím snadněji budeme přijímat jakákoliv řešení, která se objeví a pomohou nám s identifikací. Je to degenerovaný vývoj, který postrádá nárok na to být skutečně svobodný -- existence se stává neustálým hledáním nějaké podnájemní habitace a podnájem je v tomto případě jen východisko z nouze, dobrovolné vězení. A to všechno jen kvůli vyhýbavému pohledu mimo zrcadlo.