V horních patrech naší zastupitelské demokracie totiž začalo platit, že je jakýkoliv princip, jakákoliv hodnota morální i ústavní relativizována a jejich zastánci jsou označeni za dogmatiky a milovníky starých pořádků. Navíc se velice aktivně s některými zatočilo. Stačilo několik měsíců, aby i poslední zastánci představ, že v politice je platná nějaká elementární slušnost, byli odkázáni do role neználků, protože v politice to prostě chodí jinak a slušní tam jdou za blbce. Otevřeně to tvrdí naše politické špičky v čele s premiérem a jen někteří z nich se přitom tváří zkormouceně. Většinou se radují z toho vyjití skrývané pravdy na světlo a sebe pokládají za jakési věrozvěsty a světlonoše. Homosexuálové tomu říkají "coming out" Vůbec nejhorší na tom je to, že Ti, co to říkají, tomu dokonce věří. Jsou přesvědčeni, že mohou nemorálními prostředky budovat a pozdvihovat společenskou morálku, popřípadě si myslí, že společnost žádnou morálku nepotřebuje.

Navíc vystupují tak, že se zdá, že očekávají poděkování za to, že svou vlastní nemorálností z nás snímají naše vlastní hříchy a nebo dokonce povinnost nějakou vlastní morálku mít. Princip zastupitelské demokracie si vykládají tak, že se za nás mohou nejen cpát na recepcích a hlasovat v Parlamentu, ale že za nás budou i hřešit a snad ve všech přikázáních s výjimkou toho prvního, které v jejich pojetí ovšem zní "v jednoho Boha, kterého jsi si ve volbách zvolil, věřiti budeš." Ostatní přikázání porušují rádi a zdá se, že snad dokonce tak nějak musí. Možná, že se při nějakém zvláště vydařeném politickém kousku dozvíme, že naši vyvolení za nás dokonce zástupně šílí. Již nyní však platí, že si za nás osobují právo odpouštět, i když zase jak a komu a co.

Jde o to, že případ se základnou je tak okatý, že jde o cizí vojáky, uzemní celistvost, o EU a Američany, o život i o to, jestli v okolí půjde používat mobilní telefon. Nicméně, je to jenom záminka ke svedení určité důležité bitvy ve válce proti neomezené moci zvolených vyvolených, kteří se po čtyři roky nebojí čerta, ďábla, anděla a jen zcela výjimečně svých uražených sekretářek. I proto se tom píše tak moc, tak expresívně a také tak hloupě. S radarem nepadneme ani se nepozdvihneme. Ale jako prostředek k tomu pokusit se ukázat, že si naši zástupci nemohou dovolit nás zastupovat příliš, je to dobré dost a jako dárek od amerických vyvolených to přišlo v pravý čas.

Díky strýčku Same, za tuhle záminku, porveme už se sami. A až se budeme sbírat z prachu, jistě zase uvidíme někoho, jak jde od nás pryč s plnými kapsami a písničkou na rtech. Snad to tentokrát za to bude stát. Protože, co je moc, to je moc.