Náhoda? Náhoda!

Jistě, že jen náhodou kontaktovala americká administrativa čerstvou pravicovou vládu ČR do hodiny poté, co tato získala poněkud nestandardním způsobem důvěru. Jistě, že jen náhodou byla americká žádost tím prvním tématem, jemuž se Topolánkova vláda po získání důvěry dvou - ne přeběhlých, ale "odvážných" - levicových poslanců, věnovala.

Velmi aktivně, dodejme. Necelých 16 hodin po získání důvěry se konala tisková konference k americké žádosti. V sobotu, neboť do pondělka by to asi nepočkalo. To je, konec konců, pochopitelné - PR kampaň za základny už v pondělí musela běžet na plné obrátky. Zkušenost z loňského roku ukázala, že některé nepohodlné elementy se vzpírají a říkají NE základnám! Nelze tedy jednat vskrytu, je nutno propagovat a přesvědčovat.

Mirek Topolánek: Základna je super!

Ačkoli od oficiálního amerického telefonátu nově vzniklé vládě uplynulo jen 15 hodin, premiér Topolánek měl již jasno: "Jsme přesvědčeni, že případné umístění radarové stanice na našem území je v našem zájmu, posílí naši obranyschopnost a zvýší bezpečnost České republiky a Evropy," prohlásil na zmíněné tiskové konferenci. Se stolu smetl i pochybností těch našich obyvatel, již by se ocitli v blízkosti plánované základny: "Radarová stanice, tak jak je koncipována, nebude mít negativní dopad na obyvatelstvo okolních obcí, kvalitu jejich života ani životního prostředí." Bez jakýchkoli patrných pochybností vystoupila i čerstvá ministryně obrany Vlasta Parkanová: "Je to velký přínos pro naši bezpečnost," prohlásila.

"Jak to ale mohou vědět?" zní otázka typického českého kverulanta, který si dostatečně neváží velkorysosti, s níž Spojené státy umožňují České republice zapojit se do nejmodernější, jakkoli poněkud nefunkční, protiraketové obrany. Jak se lze v tak závažné otázce (jíž umístění americké základny na území ČR nepochybně je) dobrat libovolného závěru během pouhých patnácti hodin, jež od sebe dělí telefonát americké administrativy a sobotní tisková konference? I mnohem jednodušší otázky vyžadují podrobné analýzy, kritické rozbory, diskusi. To vše si žádá svůj čas, moře času. Topolánkově vládě ovšem stačilo jen se na to vyspat...

Než zanechme sarkasmu. Věc je vcelku prostá: O základně se již několik let jedná a to, co se tváří jako počátek věci, je ve skutečnosti jen její mediální závěr. Velmi mnozí čeští politici ze stran titulujících se slovem "demokratická" (ano, jsou to ODS, KDU-ČSL i ČSSD) mají již dávno jasno. Spojené státy jsou demokratické a i my jsme demokraté. Základna je dobrá a postavena zde bude. Ano, ano, ano!

Kdo chce postavit protiraketovou základnu v České republice?

Svou protiraketovou (radarovou) základnu chtějí na území České republiky umístit Spojené státy americké. Důvodem je údajné ohrožení USA balistickými střelami s jadernými náložemi, jež by mohl odpálit např. Írán.

Pomiňme nesmyslnost takového zdůvodnění: I kdyby Írán takovou možnost měl (spekuluje se, že se k ní dopracuje nejdříve za pět až deset let), jistě by takovou raketu nepoužil. Odpovědí by mu totiž bylo okamžité vymazání Íránu z mapy světa mnohonásobnou převahou jaderných zbraní USA. Řečeno srozumitelně: Zastánci americké základny nás nutí věřit něčemu takovému, jako je tah šachisty do pozice, v níž ho čeká (oběma šachistům zřejmý) mat.

Místo fantazírování o tom, "co by, kdyby", si raději všimněme povahy Spojených států dneška. Nejen Írán (Kuba, Severní Korea, Bělorusko), ale dnes už i Spojené státy mají značné potíže s porušováním lidských práv. Jde o unášení lidí CIA a jejich utajené věznění (jež se ovšem děje za ostudné spolupráce některých evropských zemí). Jde o americký koncentrační tábor na kubánském Guantanamu, v němž jsou vězni drženi (ba i mučeni) v rozporu s právem civilizovaného světa.

Ve vztahu k případné americké základně na českém území je ovšem mnohem důležitější skutečnost, že to byly právě Spojené státy, kdo zaútočil na Irák pod smyšlenou záminkou přítomnosti zbraní hromadného ničení a přivodil tak nadbytečnou smrt a příšerné utrpení několika stovkám tisíc bezbranných civilistů.

Spojené státy si v roce 2003 vylhaly zdůvodnění svého útoku na Irák. Kde je záruka, že v roce 2006 si zdůvodnění pro umístění základny ve střední Evropě rovněž nevylhaly?

Česká republika: Politici uklidňují veřejnost

Mnozí obyvatelé ČR mají obavy ze zvýšených bezpečnostních rizik v případě vybudování dotčené americké základny. Politici je zpravidla uklidňují dvěma způsoby argumentace, z nichž jeden je pitomější než druhý.

Poté, co připustí, že vybudování základny znamená pronikavější přimknutí se k USA, dodávají, že zvýšení možnosti teroristického útoku to s sebou nenese, neboť už teď se angažujeme v Afghánistánu a v Iráku. "Riziko je už to, že naši vojáci jsou v operacích v Afghánistánu či Iráku," prohlásil např. náčelník generálního štábu Pavel Štefka po zasedání Bezpečnostní rady státu. Je to podobné, jako bychom na moři vrtali nové a nové díry do dna Titaniku a hájili se tím, že už do něj beztak teče.

Druhý způsob argumentace stojí na tvrzení, že na základny by si nikdo netroufl zaútočit. Slovy Pavla Štefky: "Nemáme informace o tom, že by takový prostor byl napaden v jiných zemích, kde tyto základny jsou."

Náčelník generálního štábu má nepochybně pravdu. Teroristické útoky na blízké spojence USA v Iráku - na Velkou Británii a na Španělsko - se uskutečnily uprostřed městské hromadné dopravy v Londýně a na vlakových nádražích v Madridu. Jde o tzv. "měkké cíle". Útok na ně je relativně snadný a propagandisticky neobyčejně účinný.

Tedy takto: Občané o voze, vedení státu o koze.

Mirek Topolánek: Je hloupý nebo lže?

S tupou, bezohlednou úporností, již tak často uplatňoval při jednáních o sestavení vlády, otevřel Mirek Topolánek i záležitost americké základny. Jeho taktiku lze popsat asi takto: Žádné otázky a argumenty mne nezajímají; pravda je to, co jsem řekl já. Mirek Topolánek tímto svým jednáním začíná připomínat Vladimíra Mečiara, George W. Bushe nebo Donalda Rumsfelda.

Tak např. v Otázkách Václava Moravce zazněla dne 21. ledna námitka, že iniciativa NE základnám upozorňuje: "Radary jsou vždy terčem prvního úderu, protože jsou mnohem zranitelnější a jejich zničením se vyřadí celý systém."

Mirek Topolánek reaguje bez zaváhání: "No, tak to ale bojujou nějakou minulou válku, nejspíše druhou světovou. Mám pocit, že právě naopak základny se stávají jakousi oázou bezpečí..." Obdobně argumentuje o hodinu později na Primě.

V době, kdy americká armáda plánuje, že každý voják v poli bude instruován prostřednictvím osobního počítače, jsou komunikace jednoznačně tím nejdůležitějším a nejpotřebnějším pro moderní způsob vedení války (ale to platilo, pravda, i pro blitzkrieg před 65 lety). Sběr dat, jejich zpracování, vyhodnocení a redistribuce jsou věci, bez nichž se neobejde ani sledování rakety ani navádění antirakety. Snahy Číny oslepit americké družice laserem, nejnovější test likvidace družice balistickou střelou jakož i reakce Západu na úspěch tohoto testu hovoří jednoznačně o důležitosti a nebezpečnosti komunikačních a informačních technologií.

Že na radar by byl veden útok jako první, připustil nakonec i Pavel Štefka, který jindy svou přičinlivou poslušností připomíná dobře vycvičeného zeleného papouška. Dlužno ovšem dodat, že se opatrně vyhnul možnosti, že by na radarovou základnu mohl být útok veden balistickou raketou s jadernou hlavicí...

Nuže, Mirek Topolánek se suverénností sobě vlastní říká zjevné nesmysly. Napadají mne jen dvě možná vysvětlení, proč tak činí. Buďto je hloupý a nedokáže si utvořit závěry ze známých skutečností nebo zcela bezostyšně lže. Co z toho je pro funkci premiéra ČR horší?

Jiří Paroubek: Radar mi nevadí, referendum nebude

ČSSD, narozdíl od KSČM, nezaujala jednoznačný postoj k případnému referendu o základnách. Krystalickou ukázkou sociálně demokratické pružnosti ve vztahu k referendu je postoj Jiřího Paroubka. Referendum o základně chtěl, když na ní měly být rakety. Referendum o základně nechtěl, když na ní měl být radar. Později začal vázat referendum na počet vojáků, již by na základně byli přítomni.

Podoben chytré horákyni hodnotící, zda je žena těhotná hodně nebo málo, ignoruje Jiří Paroubek to podstatné - že základna cizího státu na území České republiky s deklarovanou exteritorialitou zůstává základnou cizího státu na území České republiky s deklarovanou exteritorialitou; bez ohledu na to, zda její chod zajišťuje 1000 vojáků nebo jen jeden jediný.

Výroky Jiřího Paroubka vypovídají hodně o postoji ČSSD k přímé demokracii: Občané mají právo rozhodnout v referendu, ale až poté, co ČSSD rozhodne, že mají právo rozhodnout v referendu.

I zde se lze ptát: Vyplývají postoje Jiřího Paroubka z jeho hlouposti nebo jde jen o balamucení voličů, jež má zastřít skutečnost -- že totiž i ČSSD jednala pokoutně se Spojenými státy a bez ohledu na její současné mediální hrátky již základnu schválila?

Instalace základny coby politická nevěra: Zatloukat, zatloukat, zatloukat

Třebaže to česká média ignorují, v Rusku se již delší dobu ozývají varování před instalací americké základny ve střední Evropě, a to přímo z úst náčelníka ruského generálního štábu, armádního generála Jurije Baljujevského. Jak se lze dočíst např. v tomto článku, plány Spojených států, budou-li uskutečněny, výrazně změní strategickou rovnováhu v Evropě a bez nejmenších pochybností povedou k poklesu důvěry mezi dvěma největšími jadernými mocnostmi.

Náčelník generálního štábu Armády České republiky, armádní generál Pavel Štefka, však odpovídá na námitky svého ruského kolegy velmi razantně a obviňuje jej a jeho spolupracovníky, jakkoli neurčitě, ze lži.

Je to typické pro ty, kdo základnu u nás prosazují: Všechny argumenty, všechny dosavadní paralely ve světě, vše, co i laikovi plyne z logiky věci, je popřeno, označeno za lež nebo falešnou propagandu. V některých případech jde argumentace zastánců základny až na samu hranici absurdity. Příkladem budiž ještě jednou rozhovor s Pavlem Štefkou. Aby uklidnil veřejnost, reaguje na otázku po případném rušení televizního signálu radarem slovy: "Radar není zapnutý neustále, zapíná se až v případě potřeby."

Toto již není nesmysl, to je čirá blbost. Ponechme stranou technické aspekty a vezměme zdravý selský rozum do hrsti: Pokud má Írán v plánu ostřelovat USA nebo Evropu (jak se obyvatelům ČR neustále tvrdí), pak tak může učinit KDYKOLIV. Radar zapnutý "v případě potřeby" bude tedy zapnutý NEUSTÁLE.

Podobných případů bezostyšné propagandy a tvrdošíjného ignorování skutečnosti lze najít nepřeberně. Zastánci základny těmito svými postoji a výroky připomínají chování nevěrníka, který ač přistižen in flagranti, dodržuje doporučení psychologů: Zatloukat, zatloukat, zatloukat. Na veškeré námitky oponentů základny je jen jedna odpověď: Ne, ne, ne!

Paralela s nevěrou je zde docela na místě. Politici, volení reprezentanti občanů ČR, by při nich měli stát. Měli by dbát jejich zájmů a jejich vůle. Místo toho však česká politická reprezentace jedná potají, mimo kontrolu lidu a proti zájmům lidu. Podle ústavy je lid "zdrojem veškeré státní moci", ale současná státní moc si dělá to, co si lid nepřeje. Je mu nevěrná. Lže, podvádí, manipuluje.

Ne z právního hlediska, ale z hlediska morálního, je věc vcelku jasná. Ti, kdo pokoutně vyjednávají roky o základně vzbuzující tolik pochybností; ti, kdo tají průběh a výsledky takových vyjednávání; ti, kdo prosazují základnu bez ohledu na svůj pochybný mandát neopírající se o zhodnocení tématu volební kampaní; ti, kdo základnu obhajují bez ohledu na mnohá rizika a bez ohledu na vůli lidu; ti všichni lid České republiky zrazují. Ať už jde o politiky, vojáky nebo novináře, z morálního hlediska se dopouštějí vlastizrady.