Co se tanků týče, zde blábolení pseudoodborníka Drexlera dosahuje nebetyčných výšin. Čs. tanky vz. 35 a 38 byly ve své době naprostou špičkou, byly zařazeny do výzbroje Wehrmachtu kde byly v hlavní výzbroji tankových divizí až do roku 1942. Pak bylo teprve využito kvalitního podvozku k výrobě stíhačů tanku Marder a Hetzer a protiletadlových variant. Stíhače tanků Hetzer sloužily ve švýcarské armádě do 60. let a ve Švédsku byl po válce podvozek využit při konstrukci obrněného transportéru. Tank Lt vz. 38 je všeobecně považován za nejlepší lehký tank VW II. Co se opevnění týče, tady již nesmysly pana Drexlera hraničí se slepotou či s něčím ještě horším. Ano, opevnění nebylo na mnoha místech dokončeno. Ovšem v hlavních směrech předpokládaného útoku byly objekty bojeschopné, byly v nich nejen kulomety vz. 26 ale i těžké kulomety vz. 37, protitankové kanóny vz. 36 ráže 47mm, opět ve své době jedna z nejlepších zbraní s dostačujícím palebným výkonem proti naprosté většině německých tanků. Pevnostní dělostřelectvo bylo nahrazeno bateriemi horských kanónů ráže 75mm maskovanými poblíž objektů. Co se týče letectva, poznámka o několika kvalitních celokovových dolnoplošnících koupených narychlo v SSSR je již jen pověstnou třešinkou na dortu blábolů pana Drexlera. To je opravdu jak příspěvek z rádia Jerevan: Je pravdou, že Kuzma Kuzmič vyhrál v loterii kolo? V zásadě ano, ale nebyl to Kuzma Kuzmič, ale Pop Popič, nebylo to auto, ale kolo a nevyhrál ho, ale ukradli mu ho. Čs. stíhačka B -- 534 představovala sice v roce 1938 už slepou větev vývoje letectva, nicméně se stále jednalo o velmi kvalitní stroj, který by v rukou zkušených pilotů dokázal německé letectvo potrápit. Naopak v případě kovových dolnoplošníků se jednalo o nepovedenou konstrukci lehkého bombardéru Tupolev SB 2 kdy 61 kusů bylo zakoupeno v SSSR a dalších 100 vyrobeno v licenci pod názvem Avia B -- 71, tento stroj odkryl své slabiny již v bojích ve Španělsku v roce 1938 a v roce 1941 jeho kariéra skončila záhy po začátku války pro totální zdecimování způsobené zejména nedostatečnou obrannou výzbrojí. Tolik fakta, k dalším vojenským teoriím maršála Drexlera, jeho nápadu s použitím výsadkářů kteří by zlikvidovali stanoviště hlavního velitele do několika hodin, různým obchvatům opevnění, strategii obrany, ústupům na Slovensko přes Bohumín a podobným fantasmagoriím se už opravdu nemá cenu vyjadřovat. Autor by se měl příště věnovat kvalitnějšímu studiu široce dostupných pramenů a zejména se držet poslední věty svého kréda: Ať čemukoli sloužíš, drž se reality.