Nevím, jestli kanadský pobyt pana Jírovce a tamní poměry mu dávají až takový důvod uvažovat takto schématicky, já bych ovšem rád připomněl některé dřívější události, které přinejmenším připouštějí do hry spekulací i méně gangsterské motivy, než by se na první pohled zdálo.

První velký český "korupční" skandál -- kausa Kořistka -- skončil absolutním znevěrohodněním toho, kdo ODS z korupce obvinil, což potvrdil nakonec po vleklém procesu i soud. Ba co víc, v době Grossovy vlády pak bylo zjištěno, že policie ČR jednala v přátelské, výpomocné symbióze s konkrétním státním zástupcem a to vše za teatrální asistence televizních kamer, přes nezákonné lustrace osobních účtů dnešního premiéra, který nebyl z ničeho obviněn (to byl jen jeho asistent a jakýsi lobbista, který neměl s ODS a osobou Topolánka nic společného) a byl navíc v době vrcholící volební kampaně do krajských zastupitelstev odposloucháván, což vyhodnotil vyšší dozorový státní zástupce taktéž jako nezákonné.

Takže na to, jak se totálně znevěrohodnit a udělat z nařčeného "politického mučedníka", na to tady máme v Česku své experty a je jen otázkou, jestli má někdo chuť jít v jeho šlépějích, a tak svoji nevoli s vládou a jejími jednotlivými činiteli maskovat do snahy o kriminalizaci motivů jednání tzv. "přeběhlíků" při vyhovění žádostí o toleranci vlády (nikoli o důvěru jako takovou).

To je první kausa, kterou bych rád panu Jírovcovi připomněl -- a tu druhou začnu otázkou na pana Jírovce. Víte, jaká politická strana v Česku vygenerovala nejvíce přeběhlíků, kteří se pak jali politicky bojovat se svoji "rodnou" stranou a svůj boj dokonce i politicky institucionalizovali? Asi víte -- ano - je to ODS. A rok 1997 a odštěpení se od ní Unie Svobody, poslanci co byli zvoleni za ODS se jen tak "mírnyxtýrnix" odštěpili a založili svoji vlastní stranu, která měla v době svého vzniku počet svých poslanců v parlamentě rovný celkovému počtu členů i své nové strany. Byla to "idiocie či korupce", pane Jírovče, anebo v jejich případě to byl vysoce morální čin hodný obdivu?

Já si myslím, že pro značnou část naší voličské populace to byl obdivuhodný čin, neboť komu by neudělalo radost, když se jejich ideovému soupeři přihodí takováto věc?! Zvlášť, když se jim dá ještě navíc aureola morálních vítězů nad společenským bahnem. Prosím, ODS měla finanční skandál, tak jí to "právem" patří, řekne si moralistní prosťáček, co nemá rád coby typický český plebejec aroganci a neomylnost ekonomických receptů strany současného prezidenta a někdejšího jejího zakladatele, ekonomického guru českého neoliberalismu Václava Klause.

Ale je štěpení strany při finančních skandálech vždy tou jedinou a přirozenou reakcí těch "spravedlivě rozhořčených" členů strany, co v sobě pro tento krok cítí onen "vyšší morální kredit", že nemohou jednat jinak?

Zajímavé je, že členové Kohlovy CDU nebo Mitterrandových socialistů toto tak intenzivně nepociťovali a stačilo jim pro ukojení jejich morálního libida jen odstoupení lídrů zmíněných stran. No, ale český komentátor vidí podle mého pořád trochu moc revolučně, přeci jen politický protivník je především nepřítel.

Proč to všechno říkám? Já totiž miluji onu českou "nestrannost a vyváženost" a toleranci ve stylu "nečiň druhému to, co nechceš, aby bylo činěno tobě" a rád sleduji i velkorysost a sebevědomí samotných politických stran a jejich vůdců, jak sami komentují nepřízeň veřejné debaty o svých poklescích, a kdo, když se jejich poklesky komentují příliš jednostranně a intenzivně, započíná úvahy o tom, "kdo, a v čím žoldu pracuje".

A kdo tuto řeč našeho někdejšího budovatelského newspeaku oživuje naší mládeži jako cennou a autentizující retrospektivu do dob vlád, po jejímž ustanovení nám tady volá KSČM s trochu přetvořeným názvem "vláda národní shody", když dříve se tomu říkalo prostě jen "Národní fronta" ( když jsem se při výuce občanské nauky otce ptal, co je ta to "národní fronta", odvětil -- že to jsou všichni ty lidi, co stojí na banány ).

Takže, když byl tehdy Klaus tak amorální, že snad měl vědomě krýt korupci a lidé považovali za správné, že ti, co jim bylo toto proti mysli, nejenže proti tomu vystoupili, ale že s mandátem získaných ve volbách za ODS měli morální právo odejít a založit vlastní stranu, proč by totéž nemohlo platit o 7 let později v případě poslanců Melčáka a Pohanky, když pan Paroubek je kupříkladu nenechal ani při ustavující schůzi provést akt tajné volby při volbě předsednictva Sněmovny?

Nebo, že nechtějí realizovat většinovou volbou "supervelké" koalice ODS, ČSSD a KDU-ČSL s pro ně "asociálním" programem "Agendy 2010", když po toleranci vlády ODS bez většinové podpory mohou jakékoli pro ně nepřijatelné návrhy zákonů blokovat daleko účinněji než v případě takových návrhů dle Agendy 2010, se kterými nesouhlasí a které by v případě původně domlouvané koalice měly zajištěnu podporu někde okolo 150 -160 poslanců, a oni sami by proti této podpoře svými dvěma hlasy nic nezmohli?!

Myslím, že kdo nenosí v hlavě stranické dresy jako nesmlouvavý fotbalový rowdies, si na toto odpoví tak, že něco takového je úplně stejně pravděpodobné jako ona případná korupce a všechny spiklenecké báchorky o tom, že Melčák a Pohanka jsou zapleteni mezi Péťovy šibaly, či že Melčákův syn je také "skorokriminálník" jak nám tady nedávno naznačoval MUDr.Rath.

Závěrem snad jen má osobní zkušenost pro pana Jírovce, jak volil jistě ne reprezentativní vzorek české populace, tedy autor tohoto článku, moje vlastní maličkost.

Nevolil jsem ani podle názvu strany, jednotlivých kandidátů či snad osobních sympatií k osobě lídra strany. Já volil program -- a jestli by jeho jednotlivé formulace měla v příštím volebním období úplně jiná strana -- třeba "strana Bédi Trávníčka", pak budu volit ji.

Já volil rovnou daň, rozšíření kapacity vysokých škol díky finanční spoluúčasti studentů, volil jsem poplatky u lékaře, protože na rýmu neumřu a jsem si její léčení schopen sám hradit ze své kapsy daleko snáze než léčbu rakoviny, na které se nedostává tolik peněz právě kvůli sobeckosti "chřipkařů", kteří věří že je větší pravděpodobnost, že dostanou onu chřipku než rakovinu, a proto volí větší pravděpodobnost, že jejich kapsa nedojde újmy, volil jsem důchodovou reformu, protože jestli dnes, tak akorát celkových 47,5% odvodů na sociální a zdravotní pojištění stačí na pokrytí potřeb jednoho důchodce od dvou ekonomicky aktivních lidí, tak bez reformy v momentě, až tomu bude naopak, tedy jeden ekonomicky aktivní bude živit dva důchodce, pak na to bude logikou lineární algebry nutných skoro 100% naší hrubé mzdy a to si opravdu nepřeji.

Takže osoby a osobnosti jsou mi dost jedno, věřím v management strany, která zformulovala takový program, že jej pak dokáže naplnit, a za jak dlouho a v jaké míře, na tom pak záleží jak početnou důvěru takový program ve volbách dostane. Když by se svým slibům zpronevěřila, tak ji já, a věřím i většina jejich dalších příznivců, příště již volit nebude a každá demokratická strana, která utrpí oproti předchozímu období volební porážku, změní v tom důsledku i její management. Tím je zajištěna i tolik potřebná motivace své sliby splnit. Takže při volbách jsem spíše než na konkrétní kandidátky já osobně koukal na složeni stínové vlády, a na jednotlivé osoby coby budoucí garanty naplnění tohoto programu v podobě nových ministrů než kolikátý že to je ten, či onen na třetím, čtvrtém nebo pátém místě. Je jasné, že v systému poměrného způsobu voleb, nebude 100% stínových ministrů jedné strany, pak i garanty svého programu zastoupených v ministerských pozicích v nové vládě, ale o tom už je demokracie jako taková.