První je možno hledat v novinářských kruzích. Média totiž potřebují konečně přehodit výhybku a odpoutat se od stálého propírání dvou přeběhlíků Melčáka a Pohanky. Ten termín přeběhlík není trefný, nikdo je nikam neviděl přebíhat, leda snad na tramvaj. Při oznámení své zrady, pak jen stáli vedle Topolánka jako zmoklé slípky.

Nabízí se zde proto výstižnější terminus technicus : "konstruktivní zrádce." Ten zajisté nejvýstižněji popisuje na jedné straně mlžení politiků a médií blízkých ODS, kdy je zrada voličů nazývána konstruktivním aktem, a na straně druhé pak tento název zrádce dává oběma pánům nálepku, kterou jim beztak již převážná část obyvatel české kotliny po jejich skutku neomylně dala.

Takže, jinak řečeno je žádost americké strany náležitě medializována a "ty, lide český na dva konstruktivní zrádce zapomeň".

Tu druhou odpověď na americké vyčkávání je možno hledat ryze v mocenských a fiskálních zájmech. Americká strana potřebuje prosadit své radary v České republice a k tomu potřebuje kontaktovat tu část politického spektra, která jí v tomto půjde takzvaně na ruku. Spojené státy mají ze strany ODS neklamné signály, že jejím prostřednictvím zde instalaci svých zařízení i přes odpor jakéhokoliv množství obyvatel prosadí.

Proto jakékoliv váhání ze strany činovníků modré holubice (nebo supa?) je jen trapným divadélkem. Obě strany zákulisního radarového paktu dobře vědí, že zde již není otázkou, zda ano nebo nikoliv, ale pouze kolik to bude stát (rozuměj kapříků pod stolem).