Jiří z Poděbrad, byl to král světového formátu, když byl svět ještě malý, snil o společné Evropě. Jiří Dienstbier napsal knihu se stejným titulem. Nepovedlo se prvnímu, nedaří se druhému. Ideje moří prachy. Zisk válcuje myšlenky.

Čachry, rejdy a reje, penězovody, klientelismus je všude okolo a dokola kolem těch Vás (nás), kteří v tom nemáte namočené prsty, kteří v tom nejdete, kteří jste čistí, které neberete, které nepotřebují, které snad ani nechtějí, kteří jsou bez majetků a bez špatného spaní, bez cizí paní v cizím pokoji.

Nikdy nebyl žádný československý (český) president tak zatrpklý jako ten současný. Žádný předseda vlády nebyl tak sebebezmocný, jako ten právě dosednuvší. Žádní z předchozích nekapitulovali před čímkoliv, než bylo nezbytí. Snad i ten nejhorší, o kterém se dodnes učí, byl lepší než současný předseda vlády. Žádný nebyl tak rychlým vlastizrádcem, jako ten poslední, navíc zcela dobrovolně, v míru (alespoň o kolo našich hranic). Dokázal to během čtyřiadvaceti hodin. Tvářil se při tom vzpupně, majestátně, nabubřele, hloupě a neskonale sebestředně. Máme se na co těšit.

Je lepší se těšit nebo utěšovat? Řekněte. I druhá varianta, která je nabídnuta, je horší perspektivou. Všichni emigrovat nemohou. Kdo by sekal trávu před českými cedulemi - US military base --No Admittance. Přemýšlejme!

Co dodat? Snad jen: "Zde domov můj!"