Situace v ČR už je velmi podobná té v USA - dvě velké strany, obě pod kontrolou zájmových skupin nadnárodního kapitálu. Kritický pohled na kapitalismus už se nepěstuje ani v té "levicovější" straně a demokracie je využívána jen jako cesta ke korytům pro oportunisty bez věrohodného programu, jak to ukázkově předvedli Zelení, kteří měli šanci demokracii podpořit a vymoci pro občany referendum, avšak nevyužili ji.

" Pokud by se veřejnosti dovolilo účastnit se bez omezení voleb, varoval Madison své kolegy, zmiňované "rovnostářské nálady" by mohly vést k opatřením zlepšujícím situaci těch, kteří "se dřou a vzdorují těžkostem života a tajně vzdychají po rovnoměrnějším rozložení jeho krás." Pozemková reforma byla prvním nebezpečím, které Madison předpovídal; nyní je význam širší.

V moderním pojetí je široká veřejnost považována za "nevzdělané, ale všetečné ignoranty," kteří by měli být spíše "pozorovateli událostí", než jejich aktéry (Walter Lippmann); jejich úkolem je pouze periodicky vybírat mezi zmiňovanými "odpovědnými muži", kteří mají pracovat hantýrkou Světové banky v "technické izolaci" a "zajišťovat trvalé zájmy." Této doktríně, kterou demokratický politolog Robert Dahlem nazývá "polyarchie", se snižováním vlivu veřejnosti v rámci "reforem" dostává pevnějšího institucionálního zakotvení.

Demokracie má být budována jako právo výběru mezi komoditami. Vůdcové velkého businessu vysvětlují potřebu vystavovat veřejnost "filosofii marnosti" a "neexistenci smyslu života", jejímž cílem je "zaměřit lidskou pozornost povrchnějším směrem, kterým leží většina módní spotřeby."

Možná pak lidé přijmou, ba dokonce přivítají, své nesmyslné životy v roli poddaných a zapomenou na komické nápady, že by si mohli spravovat své věci sami. Přenechají svůj osud v rukou odpovědných lidí, kteří se sami označili za "inteligentní menšinu", kteří se starají o službu a administrativu moci - jejíž těžiště ale samozřejmě leží jinde, což je skrytý, ale klíčový předpoklad. "

Ukázkovým příkladem tohoto pojetí "demokracie" jsou v ČR nezreformovaní komunisté, Klaus, Gabal a naprostá většina našich mizerně placených, zprostituovaných novinářů.

Při podobných vlastizrádných činech v naší historii v letech '48 a '68, kdy si vládnoucí moc také přizvala pro zkrocení disentu v domácí populaci pomoc od zahraničního Velkého bratra, se lidé zmohli alespoň na projevy symbolického a duchovního odporu.

Dnes nikdo Yankee Go Home volat nebude. Osvícená a inteligentní (zazobaná) menšina totiž zajišťuje zmanipulovanému stádu dostatek konzumu, benzínu, primitivní zábavy a "svobody" ve stylu drogového opojení o silvestrovské noci. Možná by nebylo od věci Chomského článek znovu otisknout, přeci jen od jeho otištění uběhla dlouhá doba. I těm méně bystrým ve světle dnešních okolností možná dojde, co se vlastně Chomsky snaží sdělit.